Ľudovít Štúr

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

Ludevít Velislav Štúr

29.10.1815 Uhrovec u Trenčína 12.1.1856 Modrá Pohřben v Modré

PD s medailonem,J.Pospíšil 1936 Slovanský ostrov 226/6



Slovenský buditel,literát a politik.Spolutvůrce základů slo- venské řeči na podkladě středoslovenského nářečí.Založil s J. M.Hurbanem a M.M.Hodžou spolek "Tatrin" a vydával první sloven- ské politické noviny "Slovenskje národňje novini" s beletri- stickou přílohou "Orol tatránski".Z díla: "Nauka řeči sloven- skej"(1844),"Slovanstvo a svet budoucnosti".



     Na Barvířském ostrově si mlynář V.Novotný postavil velký společen-

ský dům,z něhož vzniklo středisko pražského společenského života.Dvorní úřady vyhověly žádosti Prahy,aby ostrov nesl jméno arcikněžny Žofie.Praža- né si ostrov pojmenovali na Žofín.Právě na Žofín byl svolán na 2.-12.čer- vna 1848 první sjezd zástupců slovanských národů v Rakousku,aby projednal jejich postavení a svá národní práva v rakouské monarchii.Znovu po půlsto- letí vyrazila tehdy z Francie revoluční vlna,jež rozvlnila Evropu a zasá- hla i rakouský "žalář národů",jak se monarchii říkalo.

     Za předsedu sjezdu byl zvolen František Palacký,který v úvodním slo-

vu řekl: "...svoboda,kterou chceme dosáhnout,není host nový a nebývalý me- zi námi,není štěp přinesený nám z ciziny..".A jeho přítel Šafařík z místa, kde mezi účastníky seděl,rozechvělým hlasem zvolal:"...zatím co lid o dě- dictví jemu bohem odkázané se hlásí,hnutí to i námi hnulo a nás zde shro- máždilo.Vláda bodáků a špehů je nadál naprosto nemožná!"

     Propukla vášnivá debata,v níž se ozval zvonivý hlas mladého Slováka

Štúra: "Náš ciel mal by byť zachovať rakúsku ríšu? Náš ciel je zachovať seba,nás..Pádem Rakúska nepadáme my!" Pro 340 účastníků to bylo jako zadu- nění dějin slovanských národů,jež upěly pod tíhou pokoření rakouskou monar- chií.Zvoleni delegáti se pak sešli v Národním muzeu na Příkopech,aby nakon- cipovali "Manifest k evropským" národům.Byl to první společný výkřik Slo- vanů v Rakousku,který volal po vzniku Unie evropských států.

     Ve vídeňských ulicích bouřila revoluce,jež přeskočila do pražských

ulic a vystrašila gubernium i radnici.Dne 12.června,kdy měl být sjezd ukon- čen,se ulice Prahy rozbouřily nepokojem,protože policie zatkla delegáty, vyvezla je z centra města a vykázala ze země.Pražané vyšli do ulic,ale ze všech stran je obklopily hlídky vojáků.Když lidská lavina přitáhla k Prašné bráně,vyrazilo na ně vojsko z kasáren.Byl to signal,byla to ji- skra,jež rozvlnila celé město.Sháněly se zbraně,začaly se stavět barikády a na Staré město pálila děla generála Windischgratze z Hradu a Vyšehradu. Štúr zůstal na pražských barikádách až do konce.

     Třiatřicetiletý Slovák byl už tehdy za Zvolen poslancem uherského

sněmu,protože Slovensko bylo součástí maďarského území.V úsilí o pomaďar- štění Slováků byla úřaředním jazykem maďarština,v níž se rovněž vyučovalo. Šlo o pomaďarštění Slováků,jenže slovensština se uchovávala ve slovenském nářečí stejně jako čeština po dědinách.Pro oba národy se chystal stejný osud národního zániku.Jenže rodný jazyk je národu dán do kolébky a proto se osudu poněmčení a pomaďarštění bránili jak Češi,tak Slováci.Slovenská inteligence psala ještě v češtině a Slovák Ján Kollár napsal svou proslu- lou poemu "Slávy dcera" rovněž v češtině.

     První pokus o vytvoření slovenštiny učinil Bernolák,který vyšel

ze západoslovenského nářečí.Všechna nářečí na východním Slovensku pominul, proto Bernolák neuspěl.Štúr s přáteli Hurbanem a Hodžou si uvědomili,že vznik jednotného jazyka,čili "slovenštiny" znamená pozvednou slovenské národní sebevědomí.Štúr v roce 1843 vyšel při formulaci slovenštiny ze stře- doslovenského,liptovského nářečí,podobně jako Češi z nářečí středočeského. Zdůvodnil potřebu jednotného jazyka ve spise "Nárečja slovenskuo alebo potreba píseňja v tomto nárečí".A pak vydal gramatiku jednotné slovenšti- ny: "Nauka reči slovenskej"(1844).

     Štúr byl vzdělancem,který studoval na lyceu v Bratislavě,kde jej

učil vlastenecký profesor Juraj Palkovič.Ten si Štúra ponechal na lyceu jako svého asistenta a vědychtivý mladík zanedlouho jel na studium na uni- verzitu do Haly (1838-40),kde poznal filosofii Hegela,jehož dialektika mu učarovala.V roce 1843 vydal v Lipsku svazeček svých studií,v nichž do- kazoval,že Slováci mají přirozené právo na svou národnost a řeč.To mu vy- neslo doma zákaz přednášek na lyceu.Jenže národům lze jazyk zakáza,ale zničit existenci národa nelze.

     Vlastenec Hurban vydal v roce 1843 literární almanach "Nitra" a

všichni tři přátelé Štúr-Hurban-Hodža ustavili spolek "Tatrin",který za- čal od 1.srpna 1845 vydávat "Slovenskje národňje noviny" s literární pří- lohou "Orol tatránski" ve Štúrem formulované slovensštině.

     Štúr byl přesvědčen,že Slováci musí setřást se svých beder i sociál-

ní útisk.Na sněmu v Prešpurku (Bratislava) mluvil o zrušení poddanství. Zprvu věřil,že toto právo úřady lidem udělí,ale brzo poznal,že úřadům šlo o opak.Tak se stalo,že revoluční události v Praze měly své pokračování na Slovensku v dramatických bitkách,v nichž srdnatě bojoval i básník Jan- ko Král.Zasáhla maďarská vláda,všechny Štúrovy plány na vytvoření spolko- vého státu Rakousko,v němž by národy měly své vlády,potlačila a Slováci bitvu prohráli.Janko Král podobně jako český Mácha zazpíval:"Hôadal som človeka,ale teraz nemožem naisť ani len ôudi..". a Mácha před nim - "hle- dám lidi v mém jak nitru žili,bez srdce však larvy najdu jen...".

     Štúr byl dán pod policejní dohled a odešel k bratru do Modré.V do-

mácím "vyhnanství" napsal několik básnických a vědeckých knížek:"Dumky večerní","Zpevy a piesně",etnografickou studii "O národních písních a po- věstech plemen slovanských" (v němčině).Žil v přesvědčení,že Slované mají budoucnost jedině ve svazku s Ruskem,které však musí zrušit nevolnictví a provést demokratické reformy.

     Zemřel na následky zranění při lovu.Ve stejném roce 1856 jako K.Hav-

líček-Borovský a J.K.Tyl.