Adolf Kašpar

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

27.12.1877 Bludov u Šumperka

29.6.1934 Železná Ruda na Šumavě

Pohřben na Vyšehradě


PD s portrétem, J.Šejnost 1956

Na Kampě 514/9


Český malíř a ilustrátor. Žák prof. M.Pirnera. Ilustroval českou klasickou,zejména historickou beletrii (A.Jirásek,B.Němcová, Z.Winter,K.V.Rais,J.Neruda aj.).Jeho ilustrace patří k vrcholu českého ilustračního umění.Zanechal velké množství krajinářské a figurální volné grafiky.



V posledním roce svého studia na pražské Akademii (1903-4) se vy- dal se spolužákem Lolkou do jižních Čech a při cestě se zastavili ve Lná- řích u Blatné.Dlouho tu pak ještě vzpomínali,že oponu jejich divadla na- malovali dva malířští vandrovníci.Tehdy v dědině púrávě hostovali loutká- ři a Kašparovi připomínali obrozeneckého loutkáře Matěje Kopeckého (1775- 1847),jak je poznal z kreseb Mikoláše Alše.Z loutek přímo dýchaly staré časy a ožívaly na jevišťátku v rukou postarší paní jak opravdové postavy. Byla to přímo kouzelnice života pimprlátek a jrála večer co večer.Měla v sobě cosi známéhoa její tvář a žhoucí oči jajkoby mu někoho připomínal. U večeře slovo dalo slovo a překvapení bylo neuvěřitelné.Paní Arnoštka, jak jí říkali,byla vnučkou onoho slavného,obrozenského loutkáře Matěje Ko- peckého.Kašpar si ji namaloval a jejich přátelství ukončila jen Arnoščina smrt.

Zamlklý a pracovitý Kašpar byl z Hané a měl rodný kraj tak zažitý, že později jezdil do Litovle na chalupu.Překvapoval obrázky odmala a jeho talentu si povšiml na německém učitelském ústavu v Olomouci malíř Schwai- ger.Chlapče,jdi na Akademii,řekl a olomoucký knihkupec Promberger mu na cestu do Prahy (1908) doporučil,aby zašel na Kampu za jeho sestrou Řep- kovou,lterá snad pro něho bude mít volnou světničku.Kašpar pořídil dobře a srostl s tou světničkou navěky,protože v ní našel svou nevěstu a v byt- né tchýni.

Kampa se mu stala domovem.Žil s rodinou v domě pod Šimkovým Brunclí- kem,který kdysi vymezoval hranicí mezi Starým městem a Malou Stranou.V prů čelí domu ke Karlovu mostu je obrázek P.Marie a mezi dvěma válečky z mand- lu svítí věčné světýlko.Říká se tu "U obrázku Panny Marie".V tichém šumu Vltavy tu ilustroval před cestou do Lnářů Babičku Boženy Němcové,jež do je- ho návratu z toulek s Lolkou vyšla.To byl veleúspěch mladého malíře a ten mu otevřel cestu do dědin a měst.Jeho malířsky čistý,jemný a přesný tah štětce byl neméně dokonalý jako měl na Akademii jeho profesor Max Pirner. Kašpar se musel s předmětem své malby důkladně seznámit,prozkoumat jej i hidstoricky,aby poznal atmosféru,z níž pocházel.Zkratka musel se propravo- vat do atmosféry daného času stejně tak,jako Sv.Čech nechal propadnout měšťanostu pana Broučka mezi husity do 15.století.Prostě nejdříve hluboké poznání,co má nakreslit,potom se do děje úplně propadnout a žít tou dobou.

Ilustrátoři před Kašparem svými ilustraceme knížku spíše dějově komen- tovali.Kašpar ilustracemi znzorňoval se vším všudy vyprávění knihy. átorsky spoluvyprávěl,čili děj Babičky obrazově převyprávěl do biedermay- erovského stylu.Navodil tím autentickou předtavu,čimž dal české knižní ilustraci novou roli.

Ilustrace mu přinesly uznání a za nimi nezaostávaly zakázky,jež se mu hrnuly.Kašpar vydělával.Nedávno si těžce vydělával v kalendářích nebo pohlednicemi,krajinářskými litografiemi a lepty,což jakžtakž zebezpečilo obživu rodiny.To byl zdánlivě samozřejmý moment,ale kolik samozřejmostí leží často v každodonnosti života,než ji někdo zvedne lidem před oči.Byl to úspěšný skok malířské cesty nejenom jeho,ale vší české ilustrace.Při- hlásil se rovněž s požadavkem A.Jirásek,který chystal vydání litomyšlské "Filosofské historie" a sám jako malířský talent postřehl,že Kašpar dá jeho dílku dokonalou představu doby a její společenské atmosféry.A Kašpar opravdu dal atmosféře Jiráskově knížce kouzlo města,úborů,atmosféru dějů a Litomyšle v revolučním roce 1848 vůbec.Touto básnickou souhrou vzniklo dílko trvalé hodnoty a začala jejich trvalá spolupráce,v níž Jirásek vyprá- věl a Kašpar dovyprávěl.

Pod okny mu šuměla Vltava a jakoby vyprávěla,co všechno její vody z českých dějin přinášejí.Na Kašparově stole se vršily romány,povídky, pohádky,novely známých klasiků české literatury a on je dovoprávěl.Tak "dovyprávěl" postupně celý český literární realismus.Snad se mu to nejví- ce podařilo s Jiráskem,zejména v jeho pentalogii "F.L.Věk",v "Temnu",ale i ve Wintrově "Mistru Kampanovi".

Kašpar mistrovsky použil techniky dřevorytu baroka i renesance a tím do jeho rukopisu jakoby pronikl duch starých kancionálů a kronik. Nakladatelé mu nabízeli i soudobé autory a Kašpar celá desetiletí oživoval knihy "Západ" a "Kalibův zločin" K.V.Raise,Nerudovy "Malostranské povídky", knihy F.L.Čelakovského,K.Havlíčka Borovského a řady dalších autorů,kteří už splynuli vjedno s Kašparovým štětcem.Za desetiletí tito autoři české klasické literatury splynuli s Kašparovými ilustrácemi natolik,že si nik- do z malířů dlouho nedovolil toto "splynutí duší" narušit.Generace byly tímto dvojjedinností vypravění vedeny.Snad je to připodobitelné ke splynu- tí Haška s Ladou ve Švejkovi.

V roce 1906 Kašpara požádal o spolupráci brněnský etnograf František Bartoš,aby mu ilustroval knížku "Kytice z lidového básnictví našim dětem". Kašpar jakoby se vrátil domů na Moravu.Podařilo se mu ilustracemi Bartošo- vy sbírky doslova "uzákonit" pojetí ilustrace knížek pro děti.Kašpar nebyl jen ilustrátorem,ve chvílích oddechu se vydával se štětcem do krajiny,při- čemž neodolal akvarelu.Namaloval akvarelem přemnoho obrázků,vydávaných ja- ko volná grafika nebo figurativní malba.Neuvěřitelné množství těchto Kaš- parových uměleckých dílek dokládá,s jakou chutí a bravurou malířsky "četl" v životě přírody a lidí a co v něm bylo kumštýřské síly.

V roce 1934 putoval za inspirací do dějiště Baarových románů na Šu- mavu,aby prožil kraj,jeho pahorky i stromy,kde se odehrávalo vyprávění J.Š.Baara.Kráčel zadumaně před rodinou,přemýšlel a obzíral,a poblíž první chalupy Železné Rudy se skácel.