Adolf Kosárek

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

Český malíř. Krajinář, který dokázal dát svým obrazům zemitou reálnost a českost. Jeho dílo znamená vývojový předěl. Z obrazů: "Bouře v horách", "Krajina od Pardubic", "Selská svatba", "Česká krajina".

"Už v nejútlejším dětství klíčilo ve mně sémě, zapustilo hluboké kořeny a nyní roste v strom a chce nésti plody. Je to sémě umění, v němž jedině nalézám smysl svého života a pro ně bych jej i obětoval." — A.Kosárek v dopise kardinálovi B. Schwarzenbergovi


Není to volání dvacetiletého mladíka z chvilkového oblouznění,je v něm rozhodnost,jíž se neumí bránit.Sémě umění vyrazilo v osud,v němž doopravdy objevil smysl života.Prosil o stipendium ke studiu na Akademii a snad i věřil v úspěch,protože arcibiskup byl milovník umění,jeho matka malovala a prováděla rytiny,takže ředitel arcibiskuské kanceláře prosbu doporučil a navrhl stipendium 120 fl. ročně.Ovšem s podmínkou,že ještě prokáže malířský talent.

Pro mladíka to byla výhra a na nic už nečekal.Obdržel na Akademii podporu jenom čtyřikrát a od roku 1854 musel spoléhat jen sám na sebe.Nej- bližší Kosárkův přítel malíř Viktor Barvitius věděl,že nemůže očekávat nic od rodičů,protože už bylo dost na tom,že jej poslali do Kutné hory na hlav- ní školu.Všichni jej i na škole chválili,jenom němčinář s nim moc spokoje- ný nebyl.

Ve čtrnácti si chlapce povšiml strýc Schubert a vzal si jej k so- bě do Dobřejovic za úřednického praktikanta.Byl to prý zádumčivý kluči- na,který se pořád toulal v polích,kde náhodně jednou potkal nějakého ma- líře,který mu půjčil štětec.Po třech letech Kosárka přeřadili na arcibi- skupské panství v Rožmitále za písaře 2.třídy.Jeho malování se mu zde pro- měnilo ve vášeň.Maloval všechno,co viděl a dalo by se říci,že pořád.Napsal prosebnou supliku třikrát a napotřeti vyšla.

Dostal se do třídy bavorského malíře Haushofera a za spolužáky měl Havránka,Bubáka,Barvitia,Julia Mařáka a další adepty malířství času roma- tizujícího období.Haushofer je vodil za motivy až do rodných bavorských Alp a výsledkem Kosárkových žákovských maleb byly dosti studené obrázky neznámých horských krajin,jež ho nijak nezmámila.Scházela mu v nich domo- vina,kterou poslepu znal a maloval a maloval.Hledal,jak proměnit svou vidě- ní a city ke krajině,aby to byla opravdu krajina jeho a česká.

Byl rodákem z Českomoravských vrchů,maloval je a všelijak dobásňoval velkou fantazii,tryskající z lásky a obdivu k ní.Nechtěl ji kopírovat,ale vyjádřit ji,aby byla taková,jak ji vidí a cítí on.Byl posedlý její krásou, jinou než v Bavorsku,teplejší a intimnější.

V roce 1853 se odvážil vystavit dva své obrazy "Bouře na horách" a "Soumrak".Nebyl zmrtvělý,neosobní kraj,to byla bouře doopravdy a z rod- ného kraje,v němž se návršími vzpínala posvém a soumrak byl důvěrný a ti- chý,jak jej viděl nepočítaněkrát.Kosárkovy obrazy zaujaly rovněž proto,že nebyly sentimentální.Bylo v nich porozumění i sžití.Rval se o osobité vyjá- dření stejně jako Antonína Mánesa i jeho syn Josef.

Po roce Kosárek namaloval motiv kraje a nazval obraz "Krajina od Par- dubic".Už byl malířsky doma a nikam jinam se nevracel.Obrazů přibývalo a měly název "Krajiny ze středních Čech".Kosárek vycházel za motivy jako Mánesovci do poli za chalupami Malé Strany.Bydlel v podnájmu domu "U čer- ného beránka"zkraje ulice k Wladštejnskému paláci od roku 1855.Až odsud cho- díval do Prkopského údolí.

Malíři se scházívali po večerech v kavárně "U modrého hroznu" v Ha- vířské ulici z Příkopů ke Stavovskému divadlu,kde se debatovalo dlouho do noci.Dobrácky se vyšklebovali jeden druhému a vtipkovali na účet oficiál- ních norem na Akademii.Dochovala se kniha kreslených vtipů akademických mladíků.To už byla malířská generace,jež přinášela do českého výtvarného umění hodně nového a živelného.Z této doby pochází Kosárková karikatura, v níž jej malíř Kroupa zachytil v podobě unylého,zádumčivého mládence.Byl uznáván jako jeden z vyvolených talentů,tak trochu byronovsky rozpolceného a zahleděného do sebe.

V roce 1858 se oženil s Františkou Novotnou,dcerou bytné.To bylo v době,kdy veřejnost na výstavě zaujaka jeho "Osamělá krajina",kterou se pustinou plnou kamení žene divoká vesnická svatba.Hned na to namaloval obraz "Česká svatba" a ta je až neuvěřitelně určitá,blízká prostě skutečná. Další Kosárkův obraz doslova rozezvučel krajinu českostí a malíř jej na- zval,jak cítil "Česká krajina".

Kosárek zalil svou krajinu světlem a barvou,aniž co věděl o průkop- nických plátnech plenéru francouzské fontainebleauovské školy.Dopracoval se k vlastnímu stylu sám.Jeho krajina byla kosárkovská a znamená údobí vývoje českého krajínářství.Namaloval snad přes 40 obrazů ,ale znamenají epochu vývoje českého krajinářství.Čím jsou pro české malířství lidové po- stavy Josefa Mánesa,tím se staly i české krajiny Kosárka.

Kosárek se dožil jen devětadvaceti roků a zhasl roku 1859 na tuber- kulozu.Když jej vezli na Malostranský hřbitov,byl v pohřebním průvodu i Jan Neruda,protože znal Kosárkovu Františku z Újezda,kde její rodiče byd- leli v domě,v němž žil Joachim Barrande a u Barranda posluhovala paní Neru- dova.Později se rodina Pokorných přestěhovala do Ostruhové ulice vedle kvelbu paní Nerudové.

Neruda a před nim rovněž estetik Ambož rozpoznali,že Kosárek má v českém krajinářství místo průkopníka.


6.10.1830 Herálec u Humpolce

30.10.1859 Praha

Pohřben na Malostranském hřbitově


PD s portrétem,H.Wichterlová 1960

Valdštejnská 150/4

Odkazy