Adolf Loos

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

21.10.1870 Brno

23.8.1933 Vídeň

Pohřben ve Vídni


PD, M.Zet 1968

Nad hradním vodojemem 642/14


Německý architekt.Prosazoval moderní architektonický tvar,v němž krásu nevyjadřuje secesní zdobnost,ale jednota částí a materiál. Ze staveb:sídliště Babí u Náchoda,vila dr.Mullera v Praze Střešovicích,vila dadaisty Kristiana Tzary v Paříži aj. Své názory vyložil v knížce "Řeči do prázdna".


"Můj nejkrásnější dům! Pro mého nejinteligentnějšího stavebníka... To je celé tajemství architekta",napsal Loos do knihy hostů dr.Mullera ve vilce,jemuž v Praze-Střešovicích roku 1929 dům postavil.Ma konci 20. století Praha znovu objevila krásu Loosova stylu a s překvapením si listo- vala v knize hostů s podpisy arch.Oskara Nyemayera,Richarda Neutra a dal- ších velkých architektů.Vilka je skvělým vyjádřením Loosových architekto- nických snů,jež rostly od dětství v otcově kamenické dílně v Brně,kde jej oslovila mluva přírodního materiálu.Po vyučení zedničině v Brně odešel na průmyslovku do Liberce a pak na studia architektury do Drážďan.V třia- třicítce se zabydlel na tři roky ve Vídni (1893-96),v Mekkce moderní architektury,kde vládli odchovanci tzv. "chicagské školy",z níž vyrostla moderní "vídeňská škola" s významný arch.Otto Wagnerem.Ten razil zásadu, že architektura musí vycházet z potřeb moderního života a že principem stavby jsou vodorovné linie,ploché střechy a zpočátku i střízlivý ornament.

Loos tvrdě odmítli nadvládu secese,čili "art nouveau" a jeho krajan A.Mucha,který udával v Paříži secesi tón,zřejmě nebyl nadšen,když četl Loosovy myšlenky o škodlivosti secesní zdobivosti.A Loos to říkal nemytě a nečesaně.Napsal řadu článků proti kultu ornamentu.Jenže Loos nepřijímal ani estetické doktriny vídeňských architektů Klimta,Olbrichta a Hoffmanna. V souboru svých článku,jež vydal pod názvem "Řeči do prázdna"(1898),řekl, že krásu v architektuře tvoří jednota částí stavby."Řeči do prázdna" pro- letěly opravduz prázdem bez ozvěny,ale Loos trval na svém.

Na předělu století vyvolal Loos velkou bouři odporu svým moderním Steinerovým domem ve Vídni.Loos byl i v názorech "přírodninou",jež neumě- la uhnout."Na místě dosavadní záliby v ornamentu nutno položit zálibu v materiálu",trval na svém.V roce 1908 šel ve svém boji proti ornamentu tak daleko,že napsal studii a vyzývavě ji nadepsal "Ornament a zločin".

V roce 1923 se světoběžnický Loos usadil v Paříži a porozuměl si v této Mekkce umění s extravagantním zakladatelem tzv.dadaismu Kristianem Tzarou,který po válce vyvolal ve Švýcarsku umělecké hnutí,jež povyšilo ná- hodu na princip tvorby,čimž jakoby napověděl vzniku surealismu.Loos mu po- stavil podle svého tvůrčího "vyznání" v Paříži vilu.Hrál si do noty se všemi,kdo rozbíjeli stará,nehybná kliše až k sladké sentimentalitě.On měl "klišé" prastaré,přírodninu,její estetickou mluvu.

Dvacátá léta byla plodným údobím jeho estetiky,jež měla svou ozvě- nu v mládí.Zdálo se,že tvoří stranou tvárného ruchu,v osobitém vybočení moderního vyznání.Ale to bylo jenom zdánlivé vybočení,protože vývoj roste ze společného kmene a zvedá se do haluzí,halůzek a květů.Stará estetická jednota v rozmanitosti.Loos byl v ní rozpoznatelný,osobitý,ba krásně oso- bitý.

V roce 1928 se přistěhoval do Prahy a po dvou letech přijal i česko- slovenské občanství.V avantgardní architektuře bylo bezpočet nápadů kon- struktivistů,kubistů atd. a jedním z jejich inspirátorů se stal Loos.Proto jej Praha přivítala jako svého učitele.Vzali jeho zásady zbožštění přírod- nin zasvé,jenže otázka,jak se to umí,je darem od přírody.Loos se v Čechách významně zapsal v budovách rafinerie cukrovaru v Hrušovanech a v dělnické kolonii Babí u Náchoda.

Architektonický primát však Loos získal projektem rodinného sídla dr.Mullera,který byl synem stavebního podnikatele firmy Muller-Kapsa. Ten investoval peníze i do estetického sběratelství a dokonce vybudoval ve své vile i velikou odbornou knihovnu.

Vila měla sloužit rodině s jedním dítětem,čili naplnila potřeby a záliby tří členů rodiny.Každý komponent vybavení je z příhodného materi- álu a ve vhodné barvě.Vstup do domu nemá portik (sloupořadí) ani pergolu. Ve vestibulu je šamotová dlažba a obklad stěn je ze skla,šatna a schodiště mají modrý nátěr.Schodiště nemá větší sklon než 11 stupňů.Stěny jsou z růz- ného mramoru a sedací nábytek i s mobiliářem jsou v barokním a empírovém stylu,což je Loosova novinka,která se teprve po dvaceti letech stala módní záležitostí.V knihovně svítí mahagon,v budoáru pro ženy citrusové dřevo. V nejvyšší úrovni je terasa s nádherným výhledem na Hradčany a vnější hlad- kost a tvarová jednoduchost skrývá do detailu vypracovaný funkční program, který Loos doplnil nefunkčním prostorem.

Loos vyprojektoval rovněž náhrobek uměnovědce a estetika Maxe Dvo- řáka ve Vídni,který však už nestačil dokončit,publikoval mnoho článků o zásadách bytové kultury,v níž hájil právo každého člověka na vlastní estetické cítění.I kytička rekruta,zastršená maminkou za zrcadlo,nese estetickou informaci,protože připomíná matce syna.