Alexandr Vasiljevič Suvorov

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

13.11.1730 Moskva

18.5.1800 Moskva

Pohřben v Moskvě


PD s bystou,L.Boček,V.Kvasnička 1947

Národní 37/38


Ruský vojevůdce.Bojoval proti Turkům,Polákům,Francouzům a v žádné bitvě neprohrál.Po legendárním přechodu strmých skal hory Gotthard se vrátil s vojsky přes Prahu a české území domů.


"Dav si hrob vykopati,položil se v něj a kázal,aby ho zemí zasypali.Tu zahřměl křik:"Veď nás na kraj světa!" i útokem kupředu hnáno."

Před zdoláním vrchu Gotthard v Alpách (L.Rittersberg:"Dějiny Ruska",1857)


Po jeho vítězsví proti Francouzům v třídenní bitvě 5.-7.června 1799 na břehu řeky Trébie,kde Hanibal kdysi přemohl Římany,zahrnul ho car Pavel, syn Kateřiny II.,přízní.I Kateřina si kdysi udatného Suvorova vážila,i když proti němu intrikoval její miláček Potěmkin,pod nimž Suvorov sloužil. V roce 1788 porazil Suvorov Turky u Kynsburnu,1790 u Izmailu a polského Kosciuska roku 1894 rovnou ve Varšavě.Když Kateřina 6.11.1796 zemřela,Su- vorov odešel na odpočinek.

Táhla mu sedmdesátka a obdržel dopis od rakouského císaře Franti- ška II. (později František I.),který byl v úzkých ve vojenských bitvách s Francouzi a spolu s anglickým ministrem Pittou ho požádal o vedení ra- kousko-ruských vojsk.Jmenoval jej 29.3.1799 polním maršálkem a Suvorov měl za úkol vyhnat Francouze z Lombardie.Suvorov úkol přijal,ale za podmínky, že mu do vedení vojsk nebude mluvit vojenská rada Františkova dvora.

Zakrátko vytáhl se 62 tisíci vojáky k italskému Mantovu,kde se usadi- la napoleonská vojska,obléhl město,ale z rakouského dvopra vzápětí dostal příkaz rakouské generality,aby u Mantovy zůstal.Suvorov se držel císařova slibu,předal velení rakouskému generálovi Krayovi a vyrazil za francouzkým gen.Moreauem k řece Addě u Kassany a v bitvě 16.dubna 1799 jej porazil. Čekal ho ještě boj s gen.Mac-Donaldem,který se chtěl spojit s Moreauem,ale Suvorov jej ve velké bitvě 5.-7.června u řeky Trébie rovněž porazil.Zbytky francouzské armády utekly do nížin a tím vyklidily své opěrné pozice v Itá- lii.

K té největší bitvě se teprve sklanělo na vyšinách u Novi,kde gen.Mo- reau s gen.Joubertem stáli 40.ticícovou armádou proti 36 tisícům vojska Su- vorova.Jenže Suvorov je ve velké bitvě 5.srpna 1799 porazil,čímž skončila francouzská nadvláda v Itálii.

Jenže uražená ješitnost rakouského generálního štábu ani nepoděkova- la,že zásluhou Suvorova má monarchie zpátky Itálii.Nařídila gen.Krayovi, kterého Suvorov nechal u Mantony,aby Suvorova neposlouchal.Suvorov se roz- lítil a požádal císaře o zproštění vedení vojsk.I ruský car Pavel ochladl k Rakousku,ale Suvorova přecjenom u vedení rakouských vojsk ponechal.Po- slal mu ale dopis,v němž ho splňomocnil carským právem,udělil mu titul "generál italijskij" a přiložil svou podobiznu.

Suvorov se chystal s vojskem do jižní Francie.Z vídeňského dvora však znovu obdržel příkaz,aby zamířil do Švýcar,kde bylo 70 tisíc Francou- zů.Požádal rakouský dvůr,aby ponechal rakouské vojsko v Curichu do doby, kdy přitáhne se svým vojskem,jinak ruský oddíl Korzakova podléhne velké přesile Francouzů.Jenže generálská elita dvora ve Vídni rakouská vojska stáhla a Korsakova to stálo 10 tisíc mrtvých vojáků.Francouzi mu zabránili v ústupu vstříc Suvorovovi a musel oddíl zachránit opačným směren.

Suvorovov musel přivést vojska pod nebetyčnou Gotthardovou horou, v jejichž skaliskách byli ukryti Francouzi.Odehrálo se nejkrutější drama muž proti muži na bodáky.Suvorov musel horu dobývat krok za krokem,než se před zkrvavělými ruskými vojáky objevila pustá divoká příroda skalisek s propastmi a sráznými skálami,jež byla jedinou cestou uniku.Stoupali pro- ti střelám a mezi svrhávanými balvany.

Vysílení a prořídlí ruští vojáci tiše reptali,ba vypovídali Suvorovi poslušnost,ale starý válečný veterán jim posmutněle řekl: "Vy nejste už moje děti a já už nejsem vašim otcem." Nechal vykopat hrob a lehl si do něho,ale vojáci plakali a prosili ho,aby je vedl.A pak v nelidských pod- mínkách táhki dále dvěma proudy,s obrovskými ztrátami dobyli Gotthardský vrch a nepředstavitelně hlubokými srázy,jezery a roklemi se spouštěli do Ursenského údolí.Tam vydýchli a mohli křiknout ono známé,nikoli Hanibal, ale:"Suvorov ante portas".

Za branami horské smrti Suvorova vojska nečekala travnatá louka,ani slunce,ale stála tam francouzská vojska,bitva za bitvou na denním pořádku až do 17.září,kdy ruské oddíly znaveně vstoupily do nurbenské roviny.Suvo- rov zajal 25.září francouzského velitelé Lecouba a sjednotil zbytky svých pluků.

Rakušanům se nechtělo táhnout do Švýcar,aby dovršili Suvorovovu vy- hranou bitvu.

Car Pavel na protest odvolal svá vojska do Ruska a Suvorov se cestou zpátky domů zastavil s vojáky v Praze.Chtěl si odpočinout inkognito,ale když se 20.prosince 1799 jeho vojska rozložila za Vltavou,Češi je přiví- tali jako vítěze.Vojenští odborníci zvali Suvorova na porady a konference, bohatě jej zahrnovali hostinami,zábavami a slavnostmi.

Rázný Suvorov neměl oslavy v lásce,byl z prosté ruské rodiny a otec mu vybral vojančinu spíš pro jistější obživu.Otevřenost mu natropila ve vy- brané společnosti moc nepříjemností.Hříšně přečuhoval schopnostmi i ruskou dvorní elitu,což mu neodpustili.V Praze se konečně setkal s upřímností a opravdovostí.Baron Jakub Wimmr jej uhostil i s velitelským štábem ve svém paláci na dnešní Národní třídě a Surovova syna Arkadije pozvali do paláce Příchovských na Příkopech,jehož majitelem byl válečný dodavatel Tuscany. Suvorov přijal pozvání i na komickou operu "Principe di Tarente" v Nostico- vě divadle a na německou komedii "Der Schwarze Mann" u Clamm-Gallase. I na Strahově se musel zapsat do památné knihy.

Velkou hostinu mu uspořádali v malostranském hotelu "V lázních".Ma- líř Březina narychlo namaloval plán míst,kde Suvorov zvítězil a dvorní malíř Schmidt na zakázku saského kurfiřta Suvorova zportrétoval.Kopie por- trétu je uložena v Petrohradě.

Dne 28.ledna 1800 se unavený Suvorov s Prahou rozloučil.Po cestě domů se zastavil v Chrudimi,Vysokém Mýtě a jinde,kde byl královsky uvítán. Spěchal do Petrohradu,kde mu car chystal pomník.Jenže dvorské intriky do- kážou i nemožné.Když dorazil k Petrohradu,byly městské brány uzavřeny.

Utrmácen životem i lidskou malostí zemřel za čtyři měsíce v Moskvě.

V roce 1947 mu Praha odhalila na paláci,kde bydlel,bystu.Po roce 1989 byl vrácen majetek šlechtě a zrodil se tlak na její odstranění.Stej- ně se zrodil tlak na vrácení nejkonmzervativnějšího rajouského císaře Františka I. na Krannerův piedestál.Šlechta má nejen prastaré hrady a zám- ky,ale má i prastaré touhy vrátit život,včetně šlechtických titulů.Ty zru- šilo první zasedání Národního shromáždění zrozené ČSR 28.října 1918.Hned po zavedení osmihodinové pracovní doby.