Alfons Mucha

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

24.7.1860 Ivančice

24.7.1939 Praha

Pohřben na Vyšehradě


PD s portrétem,Z.Hošek 1990

Thunovská


Český malíř a grafik.Představitel secese.K slávě jej přivedly plakáty pro divadlo Sárah Bernhardtové v Paříži.Dělal grafické cykly,ilustroval,sochařil,navrhoval nábytek,šperky,věci denní potřeby.Vytvořil monumentální cyklus "Slovanská epopej",okno v katedrále sv.Víta,malby v Obecním domě aj.


Jsem přesvědčen,že vývoj každého národa může se zdarem pokračovat jen tehdy,vyrůstá-li organicky a nepřetržitě z vlastních kořenů,a že k zachování této kontinuity je nezbytná znalost jeho minulosti." Alfons Mucha



Na Štěpána v roce 1894 byl v tiskárně Lemerciéra až dlouho ho ve- čera.Těšil se,až s přáteli si sedne na Port-Royal ke stolu a bude uštipo- vat křupavou kůrku ze štěpánské husy.Když konečně odložil štětec,vrazil do dveří ředitel Brunoff a vyhrkl: "Uměli by plakát? Volala Bernhardtová, viset by musel na Nový rok".ucha vzal fidlátka utíkal do "Theatre la Re- naissance" za slavnou herečkou Sárou,ukryl se za kulisou a skicoval ji v roli Gimondy.Ráno Brunoff zalomil rukama na plakátem,ale Sáře se plakát líbil.

Na Nový rok 1895 vykřikl z červené záplavy pařížských plakátů plakát s vycizelovánou postavou,girlandami v čisté fialové,růžové,zelené,hnědé a zlaté barvě.Dole šifra "Mucha" (francouzsky se čte - Myš).

V Muchově ateliéru na Rue du Val-de-Grace č.6 se hromadily zakázky i na věci všední potřeby,jež okrašloval svým elegantním rukopisem "Art nou- veaux" (nové umění),jehož se stal představitelem.Byla to syntéza kresby s malbou v nevšední eleganci.Mucha dostával pak tolik zakázek,že musel prodlužovat den i na 14 hodin.Jenom soboty si vyhradil na schůzky ve svém ateliéru,kam přicházeli kromě krajanů i sochaři Rodin nebo Bourdelle,astro- nom Flammarion,matematik Poicaré a slavných přibývalo.

Mucha byl všestranný nadán - hrál na housle a zpíval na kůru,malo- val,psal,a když jej nepřijali na pražskou Akademii,živil se,jak uměl.Jeho kreseb i portrétů si všiml hr.Khuen z Hrušovan a poslal ho ke svému bratru Egonovi,který rovněž maloval.Ten Muchovi financoval studium na Akademii v Lipsku a po absolvování v roce 1887 se vydal do Paříže.V krajanské spolku kumštýřů přibyl další talent,pilný k nevíře,protože bez štětce se cítil jako bez rukou.

Po výkřiku plakátu pro Bernhardtovou v pařížských pracoval s divad- lem Sáry.Paříž jej objevila a hýčkala jako objevitetele nového umění.Pro něho to byla práce a práce,na nějaké zpychnutí nebyl čas ani neměl na to povahu.Pobyl v Paříži sedmnáct roků a byl pořád napůl doma,jen vytáhnout kotvu a plout domů na Moravu.

Po deseti letech v Paříži (1897) vystavil sedmdesát prací.Když se přiblížil "fine de siecle" (konec století),chystala se v Paříži světová vý- stava a obrátili se rovněž na něho,aby namaloval svou vizi budoucnosti svě- ta.Mucha jí doslova vyšperkoval pavilon "Člověk".Ozvalo se v něm všeslovan- ství a pomohl Bosně a Hercegovině s úpravou jejich pavilonu.

Muchovo malířství obdrželo název "Art nouveaux" (nové umění),čili secese a zůstal jí věren do smrti,snad protože už našel svůj styl,který ovlivnil dobu.Vývoj běžel dále,další generace hledaly tvarové způsoby,jak se srovnat s novými dobovými fakty.Na Muchův zdobný styl se zle obořil brněnský krajan arch.Adolf Loos,jemuž uhranula barevná i tvarová mluva pří- rodnin.V divoké zaujatosti pro přirozenost a její mluvu formuloval svůj článek "Ornament a zločin",málem jako právník.Mucha zůstal u secese po ce- lý život.Mucha i Loos byli ztrženi přírodou,ale každý jinak.Mucha byl ná- zoru,že umění je synonymum pro krásné a tím i věčné.Vybrušoval svou secesi až do konce svého života.

V roce 1902 se sochaři Mařatkovi,který studoval u sochaře Rodina a malířce Braunerové podařilo přivest francouzského sochaře do Čech a v Praha mu připravila velkou výstavu.Mucha samozřejmě doprovázel přítele Rodina po "své" Moravě,byl to zázrak znovuzrození,který nevyprchá do smrti.Po ná- vratu do Paříže jej za rok čekalo jiné překvapení.Jeho američtí žáci mu za- řídili pozvání za moře.Když přistál deset roků po A.Dvořákovi ke břehům Nového světa,vítaly jej davy lidí a "New York Daily News" otiskl dvojstrán- ku:"Mucha,život a práce největšího umělce světa".Velké slogany polechtají, bůhví jak je cítil Mucha,druhý vyslanec českého umění v USA.

Stejně jako Dvořák začal učit,jako Dvořáka jej seznamoval s krajany ivančický rodák houslový virtuóz Kovařík.Mucha nešťastný ze slávy napsal budoucí choti Marušce Chytilové: "..je mi odporné vydávat se za něco vůči ostatním..".

Dostal pozvání k prezidentu Roosweltovi a ten se ho zeptal,co je za- potřebí učinit pro rozvoj amerického malířství.A pak za nim přicházeli bo- hatí Američané,aby je portrétoval,a mezi nimi si o portrét řekl i mladý ambiciozní český klavírista a začínající skladatel Rudolf Friml,který při- jel roku 1904 do USA.Snad v tom oslavném americkém oslavném čase jej na- padla myšlenka oslavu Slovanstva.Za pobytu v Americe se rodily první skici jeho "Slovanská epopej".V Americe namaloval několik pláten.Na jejich vý- stavu přišlo přes půl milionu Američanů.

Návrat po šesti letech domů se zalykal obrovskou radostí.Obtěžkán zakázkami pro USA i pro Paříž byl doma zahrnut nevybíravými výtkami moder- nistů.Patrně v tom nebyla jen výtka jeho umění.Byl to čas dostavby repre- zentační budovy pražských měšťanů na místě vedle Prašné brány,kde stával kdysi královský dvůr.Šlo o zakázky pro interiér Obecního domu.Mucha mu- sel spolknout pomluvy.Odměnou za úspěch zakázky pro Obecní dům zřejmě bylo v roce 1916 odmítnutí jeho žádosti o místo v Akademii po malíři Ženíškovi. Nejznámější malíř světa doma neuspěl.

Mucha si našel tiché místo v rodišti básníka J.V.Sládka na zámku ve Zbirohu a 18 roků tu domalovával svůj mohutný obrazový cyklus "Slovan- ská epopeje".První tři obrazy daroval Praze už 6.12.1912 a 1.září 1928 přidal k tomu všechny ostatní díly Epopeje.Dal si však podmínku,aby Epopej byla vystavena natrvalo v Praze.Američané mu v roce 1919 vystavili 11 ob- razů "Epopeje" a v prvním týdnu ji shlédlo na 50 tisíc lidí.

Mucha miloval svůj národ a všechno,co pro něj dělal,většinou mu věnoval.Navrhl první poštovní známku Hradčan,desetikorunu,stokorunu,pade- sátikorunu,plakát na Všesokolský slet 1920 a velkou scenérii na Vltavě k všesokolskému sletu 1926.Vyzdobil mozaikou i okno v katedrále sv.Víta a namaloval velká plátna pro Nymburk ("Poddaní Nymburka 1420"),pro Rokyca- ny ("Mistr Jan Rokycana"),pro Hlahol ("Píseň") a pro Piešťany ("Dary země). Jeho dílo bylo etapou dějin světového malířství.

Po okupaci Němci už postonával.A když zemřel,okupanti nedovolili vy- pravit Muchovi státní pohřeb,ba ani strahovský opat se neodvážil k pohřeb- nímu obřadu.Na Vyšehrad se stejně jako při uložení Máchových ostatků krát- ce předtím sešly nad jeho hrobem tisíce českých vlastenců.Mucha byl symbo- lem češství.

Jeho "Slovanská epopej",kterou daroval Praze v roce 1928 byla insta- lována v Praze teprve po osmdesáti letech.