Alois Senefelder

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

6.11.1771 Praha 26.2.1834 Mnichov Pohřben v Mnichově

PD s portrétem,1871,na nový dům 1896 Rytířská 408



Německý vynálezce kamenotisku (litografie).Zprvu se pokoušel o herectví a psaní dramat.Obtíže s tiskem své knížky jej přived- ly k převratnému vynálezu,který stále zdokonaloval.




     Otec hostoval s divadelní společností zřejmě v tzv."kotcích",čili

ve velké hale s krámky asi v místě dnešního havelského trhu na Starém mě- stě.Na zimu se společnost se společnost vydala směrem k Mnichovu a Sene- feldrovi si vezli sebou mimino,jež se jim v Praze narosilo.Mnichov se pak stál domovem Senefedrových,kde se hlava rodiny stala předním hercem v dvor- ním divadle.Lojzíčkovi přibylo několik sourozenců,ale prvorozenec byl z nich nejvšestranněji nadaný.Samozřejmě že dětské role patřily jemu a povšiml mnichovský mecenáš,který jej podpořil na studiu střední školy.

     Talent chlapce neustál jen na mnichovském divadle,kde nacházel malé

role a k divadlu přirostl.Začalo se uvažovat o studiu práv,kam nakoukl a odešel,protože od divadelní fantazie k logice ztrohosti života bylo daleko. Začal s otcem hrát a začas putoval s kočující divadelní společností.

     Osmnáctiletý mladíček napsal jednoaktovku,v níž vášnivě vykřikla vá-

šeň a patrně neohrabaný šarm ve vztahu k ženám.Hru nazval "Znalec dívek". Docela s ní měl úspěch u vkusu obecenstva a byl to první jeho úspěch ja- ko autora.Na to napsal další hru "Matilda z Alchensteina" a když ji při- nesl vydavateli,ten nejdřív vážil na své decimálce zisku.Dal autorovi na- ději,že hru vydá vydá za podmínky,že rukopis v čistopisu obdrží do daného termínu.Namísto autorské slávy,přišel Senefeldrův finanční pád a zbyly mu jenom dluhy.

     Zřejmě mu tři sudičky předurčily,že musí spoléhat sám na sebe.Oč to

bylo těžší,o to byl mladík zarputilejší.Jedinou cestou mu byla ta vlastní, která mnoho nečeká,ale může hodně přinést.Když je idea,přijde nápad "jak" a potom se jen vydat hrbolatou cestou kličkami nástrah a nedat se zakřik-

nout.A najednou tu přišel nápad jak Fénix z popela.Někdo mu řekl,že v ba- vorské obci Solnhofenu,že existuje vápenec,který má schopnost vstřebávat mastnotu,čili může se na suché ploše psát.Senefelber sesbíral školské zna- losti z chemie a hledal poučení odevšad.V roce 1796,to mu bylo 25 roků,se mu podařilo vytisknout "tiskem na plocho" noty pro skladatele Gleisnera. Jeho "tiskařská technika" byla pro noty jako ztvořena.

     Snad v první chvíli neuvědomil,že  v jeho životě nastal zlom.Sene-

felder se už k herectví nevrátil a nevrátil se ani k literárnímu péru. Propadl nadosmrti svému objevu a vynalezectví se mu stalo vášní.Všechny peníze,které získal vynálezem,vložil do vynálezu dalšího.

     Už v příštím roce 1797 sestavil pro radírování na kameni (leptat,

rýt) první vlastní stroj.A dalšího roku 1798 se na jeho pracovním stole ze změti nákresů vykulil vynález rytiny a způsob jejího přetisku.Na svě- tě byl tzv.tisk z hloubky.Poté hned následovala autografie (druh lito- grafického tisku) a v roce 1808 barvotisk.

     Přestože šlo o převratný vynález,který posunul reprografii dopředu,

nezbohatl.Všechno,co vydělal,vložil znovu do svého výzkumu,proto nikdy moc nezbohatl a zemřel ve dvaašedesátce v Mnichově zcela chud.

     V Čechách použil techniky litografie v roce 1820,čili rok po Sene-

felderově vydání knihy "Lehrbuch der Litographie und der Steindrucker" (Učebnice litogrefie a hlubotisku),použil litografie český malíř Antonín Machek pro své výtečné potréty ve své dílně na Uhelném trhu v domě č.429 pro tisk souborů obrázků "Děj Čechů".Nový způsob reprodukce použila praž- ská tiskárna bratří Haasů v Anenském klášteře a měla spěch.