Alois a Hanuš Folkmann

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

FOLKMANN,Alois

1850 Česká Kamenice

4.12.1917 Praha

FOLKMANN,Hanuš

30.12.1876 Praha

10.5.1936 Praha

Oba pohřbeni na Vinohradech


PD s plastikou bohyně Athény,H.Folkmann 1934

Americká 703/2


Čeští sochaři,otec a syn.Alois byl žákem T.Seidana,portrétisty. Největší uplatnění našel v dekoracích budov (např.Wilsonovo nádraží).Hanuš byl žákem J.V.Myslbeka,tvořil portréty (MUDr.Pavlík ve Všeobecné nemocnici) i volnou plastiku.Věnoval se pedagogické činnosti.



Na rohu domu sochařů Folkmannů je podlouhlá mramorová deska s pla- stikou řecké bohyně Athény,symbolem řemesla,moudrosti a vítězství.V něm bydleli sochaři otec Alois a syn Hanuš a a deska zřejmě měla symbolizovat těžký zápas sochařů s hmotou,v němž vítězí umění.Ne vždy,protože tato trojjedinost je řemeslná dřina posvěcená talentem.A je také silou vůle, píle i vášně,protože bez ní to bývá na umění znát.

Hanušovi bylo k šedesáti,když symbol vytvořil,otec nežil a on li- stoval v jeho nelehkém osudu.Ještě spolu zažili dřinu v ateliéru či někde vysoko na budově,kam svá díla vkomponovávali.Otec si talent uvědomil ve starobylé České Kamenici,kde se snoubí gotika s renesancí a kamene jakoby od pohledu dýchal múzou.Brzo se přišel se svou múzou do Prahy za inspirací a protože zřejmě neměl dost možností akademického vzdělání, stala se mu načas učilištěm sochařká dílna představitele českého sochař- ského akademismu Tomáše Seidana.Druhým poučením mu byl jen o dva roky star- ší J.V.Myslbek.Folkmannův talent jistě nebyl zanedbatelný,ale zřejmě mu kamenictví bylo obživou a nebylo dopřáno,aby talent nasytil a dotvářel poznáním na škole nebo v cizině.

Alois později rovněž navštěvoval ateliér klasicky uměřeného modeléra a sochaře B.Schnircha,který měl obrovský talent,dokonale poučený školami a dlouhým pobytem v Italii i jinde.Folkmannovi byl zřejmě bližší žánrový akademismus Seidana (viz Sedanův Mozart na Bertramce,Škréta,Webr atd.). Představil své portrétní umění na výstavě Krasoumné jednoty v roce 1890 zdařilou podobiznou paní Joh.Schwarzové a v roce 1902 ukázal na výstavě patinovanou sádru s názvem "Medúza".Byl skvělým dekoratérem a vyrostl ve specialistu pro slohové dekoraterské práce,jež se v jeho době stavební konjunktury na zlomu století přímo nabízely.Pracoval na výzdobě pražských i mimopražských budovách.Od něj jsou např. sochařsko modelérské prvky i plastiky na Živnostenské bance,Zemské bance a v pozdější době se synem pracoval na secesní budově Wilsonova nádraží od arch.Josefa Fanty.

Hanušův talent otec ošetřoval velmi pozorně a poskytl synovi vše, co poskytnout mohl.Poslal Hanuše na Akademii k J.V.Myslbekovi právě v ča- se,kdy mistr s arch.A.Dryákem pracoval na sousoší sv.Václav na koni na Vá- clavském náměstí,jež se vzepnulo i s podstavcem do výšky pěti a půl metrů. Obtíáže byly s postavami čtyř českých patronů na rozích podstavce: sv.Lud- mila,Prokop,Vojtěch a Anežka a mistr si přizvával k práci i Hanuše.

Na zlomu století odešel nadějný Folkmann na bavorskou akademii do Mnichova,kde za plastiku "Vrchol hory" obdržel cenu.Pak mu otec finan- coval vlastní ateliér dva roky v Paříži.Hanuš si přivydělával na různých zakázkách portrétů i náhrobků a postupně zapadl do pařížského života tak, že se stal členem společnosti "Société Academique d´histoire internatio- nal".Nepokojný,všerozměrný talent jej hnal do Frankfurtu,do Berlína a obe- sílal plastiky ponejvíce vídeňské výstavy.

V souborném katalogu jeho prací jsou ukázky portrétů básníka R.Pokor- ného,L.Frietze pro Jihlavu,prof.Rubešky,knihtiskáře Wiesnera,vynikající- ho gynekologa Mudr.Pavlíka pro Všeobecnou nemocnici na Karlově náměstí atd. Ale nejvíc upoutal pozornost ve Frakfurtu plastikou "Gnosis".

V roce 1911 mu "Česká akademie věd a umění" udělila cenu za plastiku "Poznání" a dva roky nato pracoval s otcem na secesní budově Wilsonova nádraží od arch.Fanty.Se sochařem Suchardou tu mezi dvě věže nádražní bu- dovy vynmodelovali alegorické motivy.Hanušovy plastiky zdobí i budovu mini- sterstva vnitřního obchodu a na vyšehradském hřbitově postavil hrobku ro- diny Kolářů (1920) Aa plastika "Pieta".

V roce 1916 dospěl k rozhodnutí,že se bude věnovat kantorské profesi a obhájil docenturu na České technice.do pěti let (1921) mu udělili pro- fesuru a jeho žáci dlouho vzpomínali na své žákovské výstavy,jež jim od roku 1923 pořádal.V roce 1925 ukázal veřejnosti celé své dílo.

Dlouho na něj vzpomínali čeští loutkaři,jimž z pařížského pobytu přivezl pro inspiraci ukázky francouzských marionet.