Anna Honzáková

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

16.11.1875 Kopidlo u Jičína

13.10.1940 Praha

Pohřbena na Vinohradech


PD, 1950

Na Moráni 1958/7


První absolventka české lékařské fakulty v Praze (promoce 17.3. 1902).Od roku 1905 měla vlastní ordinaci gynekologie a porodnictví.Působila v ženském emancipačním hnutí.


"...právě v těchto oborech si ženy lékařek nejvíce přály a v nich možnost všestranného i výchovného a mravního působení zdála se mi největší." A.Honzáková


Pečovala ve škole o svou epileptickou spolužačku tak doopravdy,že udivila i otce,lékaře,jehož si na zámek zvala i hraběcí rodina Šliků.Vy- snila si,že bude lékařkou,jenže otec zemřel a matka zřejmě nevěděla kudy- kam,tak se vydala se šesti dětmi za obživou do Prahy.V roce 1890 ote- vřela E.Krásnohorská v Pštrossově ulici první českou dívčí školu v nejen v Praze,ale i v okolních zemích.Tak se i patnáctileté Aničce otevřela cesta ke studiu.Dívčí škola,to byla obrovská událost v ženském hnutí,v je- hož čele stály Karolina Světlá,Eliška Krásnohorská a Tereza Nováková,pro- stě spisovatelky,jež dovedly první emancipační krůčky B.Němcové,vytrysklé z příkladu Francouzsky G.Sandové,k velkým změnám v životě žen.

Anička byla zřejmě učenlivá,protože Krásnohorská jí se dvěma dalšími dívkámi doporučila,aby se pokusily o studium lékařství. Žena a lékařka,to byla revoluce,dobový ideál byla domácnost,kterou v daných ctnostech vede pokorná matka a vychovává děti.Představu podobných rodin protrhl rok 190O, kdy se pootevřely posluchárny vysokoškolskému vzdělání i ženám.Žena-lé- kařka byla pánům profesorům ale úplně cizí,dokonce i proslulý a vážený internista prof.Thomayer,Vrchlického spolužák,neměl pro ženské lékařky zbla porozumění.

Ženy na studium přijala německá lékařská fakulta,ale jenom s možno- stí hospitovat,čili účastnit se přednášek.Na české fakultě slovutní pro- fesoři ženu nepřipustili ani na hospit a důstojní vládci kateder ucouvli teprve v roce 1896,když zásluhou prof.Janovského pochopili,že i žena má schopnost myslet a být lékařkou.Koneckonců 15.září 1900 se rozkymácel i rakouský konservativní úřední moloch vydáním tzv.Hartelova výnosu,který změnil ženskou hospitaci na pravoplatné,vysokoškolské studium."Osvícenské" gesto rakouského školství tak přivedlo v roce 1901 k doktorátu filosofie jako první Zdeňku Baborovou a 17.3.1902 udělením doktorátu všeobecného lé- kařství i Annu Honzákovou,které Thomayer dlouho říkal doktor "Honzák v suk- ních".

Praktikovala na chirurgické klinice prof.Maydla a pak na gynekologii u vynikajícího prof.Pavlíka.Společné fotografie lékařských štábů různých klinik z té doby ukazují důstojné kníry a vousy a mezi nimi jediná ženská tvářička doktora v sukních.Nu i lékař Thomayer a spisovatel E.R.Jamot (= Thomayer pozpátku) poznal,že ženy v sukních mohou být rovněž lékařkami.

U prof.Pavlíka začaly lékařskou dráhu ještě dvě další české lékařky - Anna Bayerová a Bohuslava Kecková.Bayerová však získala titul v Bernu,Kec- ková v Curychu.Praha jim titul neuznala,proto se obě musely vydat za pro- fesí do Bosny,kde leckde nebylo elementární hygieny a bylo plno předsudků.

Honzáková si od l.února 1905 zařídila vlastní ordinaci ve světlé ro- hové místnosti domu na Moráni.Ženy k ní brzo přilnuly a neustále měla plnou ordinaci.Ztroze odmítala interrupci a ženy respektovaly její mravní zásady, jež paní doktorka uplatňovala nejenom v ordinaci.

Honzáková neseděla jen v ordinaci.Od dívčích let pracovala v ženském emancipačním hnutí,jemuž tehdy vévodily Karolina Světlá a E.Krásnohorská. První česká lékařka pracovala v osvětových výborech,ve výrobním spolku žen "Minerva" poblíž Karlova náměstí,prostě věnovala lékařství a hnutí žen svůj celý život.Před půlstoletím české ženy se poprvé začly scházet u MUDr.Staňka,vlastence v Široké (dnes Jungmannově) ulici.Lékařova švagro- vá B.Rajská pro ně pořádala vzdělanostní večery,v nichž přednášel čiperný vševěd Ammerling.A byly tu mladičké Světlá,Podlipská,starší Němcová a mnoho dalších,jež navštěvovaly i Náprstkův "Klub amerických dam",kde se ženy poprve setkaly s šicími stroji,pračkou atd.

Do míst kolem Karlova náměstí,kde korzovala sláva našich literatů - Vrchlického,Jiráska,Podlipské,Světlé,Sládka přibyla první česká lékařka. Z oblouků oken orrdinace hleděla na Emauzy a Vltavu plných 35 roků.Dočka- lase v roce 1940 bohužel i fašistické okupace.Prý jí v tom čase jakoby řízením osudu uvadla obrovská veliká palma v rohu ordinace.Byl to dar je- jí první pacientky.

V Čechách vládlo ticho jako před bouří,když první českou lékařku odváželi na Vinohradský hřbitov.