Antal Stašek

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

vl.jm.Antonín Zeman

22.7.1843 Stanovy u Vysoké nad Jizerou 9.10.1931 Praha Pohřben v Semilech (urna odcizena)

PD společná s H.Malířovou a I.Olbrachtem,V.Večeřa 1958 U kola 173/4


Český spisovatel,advokát.Osobitý romanopisec českého realismu,který vnesl do literatury osudy života v Podkrkonoší. Z díla: "Blouznivci našich hor","V temných vírech","O ševci Matoušovi a jeho přátelích", "Vzpomínky".



     Domek v klidné krčské uličce si Stašek koupil v roce 1913.Po pětatři-

ceti letech advokacie v Semilech odešel na odpočinek do Prahy.Znal Prahu ještě z časů císařova "Říjnovém diplomu"(20.10.1860),v němž Franz Josef I. přislíbil zřejmě pod tlakem své válečné porážky u Soferina (24.6.1859) "svým národům" ústavnost.Byla to jiskra,z níž v české společnosti vzplál oheň národní aktivity.Vznikaly české spolky a instituce a Stašek začal novinařit v tisku patera V.Štulce.Štulc postřehl,že dumaný selský synek z písmáckého rodu v podhůří Krkonoš je rozeným vyprávěčem. Prokázal to v epické sbírce "Václav",kterou dedikoval o devět roků staršímu "milému příteli svému Janu Nerudovi..".

     K pseudonymu Stašek přišel náhodně.Polský strýc mu říkal místo Sta-

nislave Stašku a jméno Antonín mu pomaďarštila jeho maďarská dívka na An- tal.

     V roce 1920 se k němu do krčské vilky přistěhoval syn Kamil (Ivan

Olbracht) s manželkou Helenou Malířovou.Za nestorem české literatury při- cházeli známí lidé,mezi nimi i Masaryk,kterého Stašek nejednou bránil pro- ti jeho odpůrcům a pomlouvačům.Jeho slovo mělo autoritu.Vždyť Staškovy "Vzpomínky" zmapovaly významné etapy českých dějin od revoluce 1848 po svě- tovou hospodářskou krizi v letech 1929-1934.Čili Staškův život se rozepjal nejslavnějšími dějinami znovuzrození českého národa.

     Vystudoval gymnazium v Krakově a odsud se vydal na studium práv

do Prahy.Po pražském studiu odjel na rok do Ruska a pak prožil pět roků v advokátní kaceláři politika a advokáta Josefa Friče v Praze.Potom se na 35 roků vrátil do rodného kraje a usadil se v Semilech.V kraji tvrdého chleba a bezprostředních národnostních střetů Němců s Čechy.V tomto kraji vyrostla jeho pověst výtečného advokáta i politika a spisovatele.

     Veršů Stašek brzo zanechal.Ozval se v něm písmácký rod.Celá jeho tvor-

ba byla pak vyprávěním z hlubin života kraje,pokračoval v literární tvorbě prózou.V roce 1876 mu otiskli povídku "Švec Matouš" a po dvou letech i první románovou prózu,nazvanou "Nedokončený román".Neruda román uvítal jako pokračování vypravěčských tradic B.Němcové,Hálka a Světlé.Jenže ta- lent ještě neznamená úspěch.Ten zpravidla musí vyrazit v něčem,co rozezvu- čí city a srdce doby.Rodí se proto dlouho,protože dlouho se rodí literár- ní typy a umění jejich kresny,aby byly věrohodné.

     Stašek znal rodný kraj v Podkrkonoší dopodrobna.Byl jiný než,než

Podještědí K.Světlé či Vysočina T.Novákové.Podkrkonošští maloměšťané,sed- láci a chudí přadláci z hor byli hodně závislí na německém kapitálu,který měl v rukou průmysl.Vybuchovaly sociální spory a vyrazila snaha německých podnkatelů o poněmčení kraje.Pro Staška jako spisovatele to znamenalo,aby v postavách jeho příběhů promlouval život jaký podle pravdy byl.Měl jej jako na dlaních ve zpletitých soudních sporech,jež rozuzloval.Byl hluboce soucitný s přetěžkým životem zubožené přadlácká chudoby v horách a stále si kladl otázku,jak změnit bídu v lidsky důstojné živobytí.Z hledání myšle- mek se mu krystalizoval i způsob vyprávění.

     Po mnoha povídkách,ba i jednom dramatu se v devadesátých letech pu-

stil do románu a v roce 1892 jej začal časopisecky otiskovat Sv.Čech,kte- rý mu dal název "Blouznivci našich hor".Blouznivci jsou lidé,kteří odchá- zejí z bědného života do svých představ,meditují a stávají seo "spiriti- sty".V Podkrkonoší se jim říkalo "mediáni".Zdařilo se mu napsat skvělé dí- lo,jež ocenila právě založená Česká akademie udělením své ceny.Hrdinové románu se podobají husitským chiliastům,kteří našli vlastní víru,z níž čekají naději.

     V 90.letech byl Staškův život zavalen povinnostmi poslance a advo-

káta.Životní empirie mu přímo vtékala do péra a byla plná rozporných osu- dů,z nichř vyrostl další román "V temných vírech".Vnořil se až na dno pří- čin postojů lidí různého sociálního postavení.Německý továrník Švalbach podle téze,že továrna není zaopařovacím ústavem,ale podnikem,který musí vydělávat,vyvolal stávku.V jeho asociálním chování se zrcadlil živý obraz sociálních dějin na zlomu století.V dalším románu "Na rozhraní" z roku 1908,který dostal cenu České akademie,Stašek sáhl do citlivé tkáně poněm- čování,jež šlo v jeho kraji ruku v ruce se sociální bídou.

     V politice se brzo setkal s Masarykovými "Realisty",jenže jeho ži-

votní zkušenost byla plnější,konkrétnější o soucit s lidskými osudy, o bídu na horách a o hladové bouře.Byly mu blízké myšlenky socialismu, který vyhlašoval program,jak naplnit život tisíců chudých,aby byl lid- štějším.

     Po první světové válce Stašel mezi prvními podepsal v roce 1917

Manifest spisovatelů a přivítal v nadějích novou republiku.Uzavřel se do své vilky ne jako do ulity,ale jako do pracovny,v níž napsal romány např. "Zápasy","Uprchlík","Bratři",což je svědectvím o době,kterou žil.

     V roce 1926 vstoupil do horké politiky brožurou "Boj o Masaryka".Za-

mířil na fašizující pravici,která se vrhla na Masaryka a naznačil zpříma, že do politiky proniká fašisující živel.Pak se vrátil o půlstoletí ke své povídce "Švec Matouš",z níž vznikl Staškův nejúspěšnější román "O ševci Ma- toušovi",který byl zfilmován.

     V říjnu 1931 Štaškovi vypravili státní pohřeb,v jehož tisícovém zá-

stupu kráčel i Masaryk.Tehdy první prezident připomenul,jak ho Stašek há- jil ještě v době universitního působení a že nestor české literatury vi- děl za obzor doby,protože znal obzory života za sebou.