Antonín František Rosta

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

10.11.1798 Merklín 22.9.1879 Praha

Poprsí na podstavci,kámen Karlovo náměstí,v zahradě u kostela sv.J.Nepomuckého



Katolický kněz,učitel.Za jeho ředitelování studoval v pražském semináři K.Havlíček Borovský.


     "Pročpak nosí mnišské cechy"na klobouku velké střechy/
     jako praeses Amtonín?/ Rádi mají v mozku stín"
                         Student Karel Havlíček (Borovský)
                         na ředitele kněžského semináře Rosta


     "Poněvadž jste za svého pobytu v semináři velmi málo povolání k sta-

vu duchovnímu jevil a zabýval se více předměty mimo obor nauk theologi- ckých,takže jste dostal pro nedostatek pilnosti z hebrejštiny a z výkladu Starého zákona druhou známku,a poněvadž jste kromě toho jevil velmi lehké zásady,vidělo se jeho arcibiskupské milosti po zprávě o chování bohoslovců vyloučiti vás ze semináře".

     Tuto zprávu si odnesl z kněžského semináře v roce 1841 dvacetiletý

student Havlíček z kněžského semináře v Praze.Praesesem čili ředitelem byl hluboce nábožný dr.Rost z Merklína,z rodiště Arbesova otce,jež se zapsalo do literatury prvními milostnými verši syna.Rost byl z velmi ná- božné rodiny a kněžské poslání si zvolil z hlubolé víry,v rodině.

     Alumnát (internátní učiliště) absolvoval v roce 1822 a jako vysvě-

cený kněz pokračoval v teologickém studiu na filosofii v Insbrucku,aby završil studium doktorátem filosofie v roce 1838.

     Jeho šestnáctileté kantorské působení na vysokém učení v Insbrucku

mu dalo výtečnou průpravu i vizitku pro místo praesesa,čili ředitele na teologickém učilišti,neboli kněžském semináři v Praze.Byl zralým mu- žem i zkušeným kantorem a Havlíčkova metafora zřejmě hluboce zascloumala jeho přísnými kněžskými zásadami a patrně i kantorskou ješitností.

     V roce 1848 Rost z Prahy odcházel a jeho bývalý žák vydával Národní

listy.Poslali jej na kanovnické místo staroboleslavské kapituly,kde bylo

zapotřebí silné a bohabojné ruky.Po pěti letech v tomto starobylém poutním marianském místě,ověnčeném tragikou zavraždění sv.Václava,se Rost vrátil do Prahy.Splnil kněžský úkol a vyzvedl starobylé městečko z úpadku k je- ho bývalé poutní slávě.

     V roce 1853 mu církev svěřila významné místo administrátora čili

správce chrámu sv.Jana Nepomuckého na Skalce proti Emauzím.Čili slavný barokní chrám od geniálního tvůrce pražského baroka K.I.Dienzenhofera. Na oltáři chrámu dodnes stojí dřevěná socha s fiktivní podobou Jan Nepo- muckého,kterou vyřezal zakladatel sochařského rodu Brokofů Jan.Plastika se stala modelem pro Brokofovu sochu protireformačního světce na Karlově mostě a symbolem protireformace vůbec.

     V době Rostova působení v kostele sv.Jana Nepomuckého se denně

z vedlejší Všeobecné nemocnice vyváželi mrtví chudáci,jež zřízenci há- zeli v pytlích do hromadné šachty.Někdy jich prý bylo metvých i padesát za měsíc,málem dva denně.Rostovi se zželelo osudu mrtvých a spatřoval v zacházení s mrtvými velkou neúctu.

     V červenci roku 1861 založil Rost charitativní organizaci a dal jí

název "Spolek sv.Josefa z Arimatie".Jejín úkolem bylo opatřovat pro chu- dé mrtvé rubáše i rakve a doprovázet je důstojně oděné na hřbitov.

     Zápisní kniha dolokládá,že za půl století působení charitativní or-

ganizace bylo vypraveno na 61 tisíc důstojných pohřbů těch nejchudších.