Antonín Heveroch

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

29.1.1869 Minice u Kralup

2.3.1927 Praha

Pohřben na Vinohradském hřbitově

PD,b.r.

Na Okrouhlíku 87/2


Český neurolog a psychiatr.Zakladatel české psychiatrie.Ředitel Ústavu pro choromyslné,později II.psychiatrické kliniky v Praze (Kateřinky a U Apolináře). Chápal obor ve vzájemné vazbě s psychologií i filosofií. Přiblížil jej široké veřejnosti.Ze ll8 prací: "Diagnostika","O poměru psychiatrie k psychologii","Duše davu".


"Intuice je úsudek obsahem nový,překvapující,provázený plnou přesvědčeností o jeho správnosti,a který se správným ukáže." A.Heveroch

Do okna ordinace v psychiatrickém ústavu mu vlítl kopací míč a slo- vutný prof.Heveroch se vyklonil.Dole naň hleděla úzkostlivá očka malého klučiny,který ulekaně prosil: "Pane blázen,prosím Vás,hoďte nám zpátky tu mičudu".Co měl profesor dělat,když to řekl tak upěnlivě.Hodil mičudu zpátky,neboť věhlasný psychiatr znal tíhu dětské provinilé duše.Byl sám z učitelské rodiny,také čutal s mičudou a na moralizování si nepotrpěl. Věděl,že titul,který mu klučík udělil,vznikl z "blázince",jak si lidé jeho ústav pojmenovali.Koneckonců klučina ho otituloval vroucně a slušně.

Byl to člověk robustní,venkovan,stejně jako jeho učitel Thomayer, oba měli literární talent i zanícení pro vědu.I důslednost v práci i cit pro pravdu.Po gymnasiu ve Slaném si po chvilce na právech vybral medicinu a po promoci se na celý život oddal psychiatrii a neurologii.Do třicítky to dotáhl na docenturu,do čtyřiceti na mimořádného profesora a ve dvaapade- sáti byl jmenován řádným profesorem.Bylo to už v čase,kdy ČSR slavila tře- tí výročí samostatnosti.Už se ohlížel za svým bohatým dílem,které jej vy- neslo mezi proslulé lékaře.

Dalo by se říci,že Haveroch byl pro svůj obor,jimž si našel pevnější místo v medicíně,vybrán snad prozřetelností.Měl jasný úsudek,uměl jej zfor- mulovat i napsat a přitom byl člověkem společenským a prozíravým organizá- torem.Dal si především za úkol,zbavit lidi předsudků vůči psychicky nemocným. Aby se na psychické vyšinutí nazíralo jako na každou jinou nemoc.Již v pě- tatřicítce napsal knihu určenou medikům a praktickým lékařům: "Diagnostika chorob duševních"(1904),kterou předcházela řada odborných článků v Časo- pise lékařů českých,ale i v časopisech pro širokou veřejnost.

Velkou pozornost vzbudila jeho odborná přednáška,kterou proslovil na shromáždění v Karolínu v době,kdy v ulicích Prahy protestovaly zástupy lidí proti Badeniho jazykovým nařízením.Hleděl na to obrovské srocení jakoby neúčastně a pozoroval lidi.Napsalpúak studii,která už názvem pro- zrazuje svůj obsah: "Duše davu".Vydal ji pro velký zájem knižně.Nemenší ohlas měla jeho další knížka vyprávějící "O podivínech a lidech nápadných". Promlouval k lidem zajímavě,logicky,pěknou češtinou a srozumitelně pro lé- kaře i pro veřejnost.Šlo o denodenně pozorované věci,jakoby známé,ale v podstatě neznámé,jen zpletené z drobtů individuálních náhledů.

Když Heverochovi svěřili Ústav pro choromyslné,který byl ve starém domě v Kateřinské ul.(neurologická klinika) a ve staré porodnici U Apoli- náře,nebyla to pro něho žádná prebenda.Roční odměna vynášela sotva na mzdu začínajícího asistenta.Měl v ústavu i byt a byla mu povolena soukromá or- dinace.Přes byrokratickou spleť,jíž se musel jeho ústav prodrat,přivedl jej k povýšení na II.psychiatrickou kliniku.

Měl krásné heslo "jasně myslet,správně jednat",a to tvrdě vyžadoval v práci a životě.Pověst Ústavu i Heverocha rostla a studenti,kteří si po- chvalovali logiku a názornost jeho knihy "Diagnostika",mu vděčili za ne- násilnou formu opakování látky.

Heverocha zvolili za prezidenta Lékařské komory pro Čechy,byl dlou- ho předsedou Spolku lékařů českých i předsedou "Comité international d´Hygiene Mentale".Ale také jej zvolili místopředsedou Společnosti Ná- rodního divadla.Umožňoval hercům,hlavně příteli Deylovi st.,studovat psy- chiku svých pacientů.Stykal se s filosofy,kteří jej zvali do schůzí a za- ložil Purkyňovu společnost.Jeho filosofická zamýšlení a v nich se popřel i s Descartem o jeho "cogito ergo sum"(myslím,tudiž jsem),protože jsou nemocní,kteří myslí,že nejsou.

Svým učením o agnosiích a afasiích,čili o stavech,kdy pacient nemůže poznávat nebo mluvit,vzbudil pozornost i v zahraničí.Viděl svůj obor v propojení s jinými obory lidské psychiky,jak ukázal ve studii "O poměru psychiatrie k psychologii".

V širokou známost vešel jeho spor s dr. Baltazarem a prof.Haškovcem o příčinách Smetanovy smrti.Dokazoval,že svou roli tu sehrála artherio- skleróza,třebaže nové výzkumy nevyloučily i spojení s lues.

Humanní čin,za nějž mu vděční pacienti odhalili památník,bylo za- ložení útulku pro epileptiky.Budoval jej od roku 1905 na vrholku libeň- ského kopce a nezištně jej do smrti spravoval.S taktem a vlídností,jíž měl pro trpící.Útulek dostal název "Valentinum".Tato jeho činnost jen ztvrzovala Haverochovu lidskou opravdovost a jeho fanatismus "pravdy a spravedlnosti",jak charakterizoval povahu svého učitele prof. Ondráček.