Antonín Slavíček

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

16.5.1870 Praha 1.2.1910 Praha Pohřben na Olšanech

PD s bystou,J.Mařatka 1947 Dobrovského 646/9



Český malíř.Největší český krajinář počátku 20.století.Posunul čes- ké malířství od akademismu k impresionismu.Z jeho díla: "Praha od Ladví","Praha s Letné","Cesta v Kameničkách","Z Luhačovic","Chrám sv.Víta".


  "Zdá se mi,jakoby v celém jeho zjevu bylo cosi jižního..."
                       Jeho žačka Heyrovská-Hofbauerová


     V ranném dětství,kdy bydleli v budově české techniky v Dominikánské

(dnes Husově) ulici,znal tu kdejaký kout.Z baldachýnů prolámaných stínů dýchalo tajemství všech zákoutí i nedalekých trhů.Otec byl správcem budovy české techniky a to znamenalo,že známé tváře osobnosti doby mu byli něco jako velcí kamarádi.Ty úzké uličky,rynek,kostely,průchody byla malovaná ta- jemství a jiná tajemství byla zase o prázdninách u strýce ve Staré Bole- slavi,ke mžilo nad Labem a dýchaly lesy.

     Už v patnácti Toníkovi ve "Zlaté Praze" zveřejňovali obrázky a v šest-

nácti jej jej poslali na zkušenou do malířského Mnichova.Když se vrátil, přijal jej na Akademii prof.Julius Mařák a ten,jak známo,své žáky vodil do plenéru a nejčastěji na hrad Okoř.Malovali tu nálady přírody,jak je u- tvářela roční období.

     V devatenácti Slavíčka zlákali do kláštera v Rajhradu na Moravě be-

nediktini,ale zakrátko byl zpátky a když mu bylo třiadvacet,čili v roce 1893 přinesl Mařákovi obraz "Kasatců".Z předšlých obrazů mu dýchala chittu- ssovská zemitosti,ale z kosatců vykřikla hořící polyfonie barev.Obraz před- znamenal nové jeho vývojové údobí.Najednou vytryskla barevná melancholie jitra,soumraku,mlh,jak to každý vycítí z obrazů "Červnový den","Červené střechy" nebo "Opuštěný kout".Tento styl posunul českou krajinomalbu do ji- né,svébytné podoby.

     V roce 1899 se rozhodovalo,kdo usedne v Akademii na Mařákovo místo,

jenže.Slavíček to být nemohl,pčíliš vybočoval z akademického konzervatismu,

jež představoval pojem hodnoty.V tom čase jej pozval do vrchů "české Sibi- ře" okolo Hostišova spisovatel Jan Herben.A Slavíček jakoby přetavoval ro- bustní hmotnost chladných vrchů.Vznikla tu např. jeho "Pohorská vesnice". Nebyl to však kraj jeho srdce.

     Počase si svůj kraj našel.Četl Raisov román "Západ",v němž se vypra-

vuje o vlasteneckém faráři v malebné dědince a Slavíček,jež mu utkvěla jako symbol malířské touhy.Tehdy se spřátelil v dědince Kameničky u pramenů Chrudimky místním farářem a představa se mu tu splynula se skutečností. Bydlel ve škole a tu našel svou předzavu kraje,jež mu uhranula štětec.Vzni- kalka tu řada známých Slavíčkových obrazů - "Cesta v Kameničkách","Pohřeb v Kameničkách" atd.,v nichž zkusil,jak napsal příteli, "..shrnout všechno do několika linií a forem".

     Slavíček rovněž prožíval obrozující lázeň francouzské výstavy v Pra-

ze začátkem století,neméně jej nadchla v roce 1905 výstava E.Muncha.Neda- lo mu a zamířil do Paříže.Musel se podívat do ateliérů impresionistů,barbi- zonských,čili malířů lesních tišin v Barbizonu.Bylo to nové,obrozující,ale nezvrátilo to jeho osobitost.Zůstal svým a malířsky vypravoval o své rodné Praze.Hleděl na ni s Letné,kde bydlel,vnímal její proměny nálad,maloval ji v panoramatu i detailech.

     Důvěrně známo my bylo barevné hemžení Uhelného a Ovocného trhu,kde

prožil kus života.V Kameničkách promlouvala realistická melancholie,ale na tržištích Prahy hořel impresionistický ruch,který Slavíček ještě podtrhl širokou skvrnou barev.

     Praha mu byla věčným leitmotivem tvorby.Namaloval ji rozplizlou

v "Deštivém večeru na Letné" nebo "V dešti pod Letnou".Anebo později vy- zpíval svou lásku k ní v nadherné hymně světel,barev a slunce v panora- matu "Praha od Ladví" nebo "Prahy s Letné".Z obou obrazů dýchá hluboký cit,tón vyluzovaný živější barvou a kratšími skvrnami než to činili Fran- couzi.Oslava Prahy jej přivedla i k blízké katedrále sv.Víta.Škoda,že už nestihl víc z ní namalovat,než bílou kostru gotické věže se zelenou bání na modrém pozadí.K nebi vyplula ztěžklá hmota věže běžící k nebi.Jeho pří- tel z Kameniček se přestěhoval na faru v Německé Rybné u Žamberka a u ně- ho Slavíček prožíval prázdniny s celou rodinou.Namaloval tu mnoho obrazů kraje i mohutný prostor kopců.

     V roce 1909 zajel s paletou i do Dalmácie,kde zkoušel nakreslit

přes prejzové střechy moře s horkým oparem barev i s jeho mluvou nekone- čné hmoty.Vznikly obrazy "Moře u Dubrovníku","Z Dalmácie" atd.Vrátil se v horkém červenci téhož roku do své Rybné a obnažoval barevnou hmotu ces- ty k Žamberku,říčky a kopce.Koupal se v čeřivé Zdobnici,ale nádhera kra- jiny jej 10.srpna doslova zahltila.V krásném,parném dni brouzdal v říč- ce a nebe se mu zjiskřilo a potemnělo.Ranila jej mrtvice.

     Ležel bez hnutí doma v bytě na Letné,úplně ochrnutý,hořce prožíval

zápas své vášnivé fantazie s nehybným tělem.Dne 1.února 1910 se pod tla- kem své bezmoci zastřelil.Rodině napsal na rozloučenou:"Je to příliš trap- ný život...přejte mi ten klid".