Antonín Wiehl

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

26.4.1846 Plasy 4.11.1910 Praha Pohřben na Vyšehradě

Wiehlův dům,1894 Roh Václavského náměstí a Vodičkovy ulice



Český architekt.Oživením renesančních sgrafit,ornamentů,arkýřů, loggií,věžiček atd.vytvořil svérazně český neorenesanční styl. Přizval nejlepší malíře a sochaře k výzdobě interiérů i fasád (Aleš,Ženíšek,Myslbek aj.).Z nejznámějších staveb: vlastní dům na Václavském náměstí,Smetanovo muzeum,vyšehradský Slavín,Městská spořitelna v Rytířské ulici aj.



       Do košaté estetiky stavebních slohů obdelníku Václavského náměstí

(750 x 60m) si v roce 1894 postavil na rohu náměstí a Vodičkovy ulice dům arch.Wiehl.V jeho přízemí vznikla známá kavárna "Metropol".Fasáda Wiehlo- va domu vykřikla do stavební šedi zjasnělými renesančními tvary,barevností fresek M.Alše a ornamentů arch.J.Fanty.Tento dům odkázal Wiehl s chotí Marií v roce 1910 České akademii věd,jíž se měl stát pramenem příjmů na podporu objevů vědy a techniky.

     Dům je ukázkou Wiehlovy evropské neorenesance,do níž vnesl český

národní tón.Syn lesního úředníka z Metternichova panství v Plasích měl talent i píli a od začátku studia na pražské technice propadl kultu rene- sance,kterou vyznávali jeho profesořo arch.Zítek a Ferd.Schulz.Po úspěš- ných studiích si mohl dovolit brouzdat za renesancí Evropou od Florencie po Paříž.

     Dva roky praktikoval u stavitele Schmoranze ve Slatiňanech,chvíli

byl asistentem na škole a v roce 1873 se osamostatnil.V tom čase vypro- jektoval a s přáteli vyšperkoval dům sochaře B.Schnircha v dnešní Mikovco- vě ulici na Vinohradech,který je dnes památkovou vzácností tehdejší Wiehlo- vy neorenezance."Spolek architektů a inženýrů" v témže roce vydal "Pamět- ní spis stran upravení a rozšíření královského hl.m.Prahy"(1873),v němž kritizoval bezhlavou asanaci a výstavbu,jež nedbala pamětihodnosti Prahy a Wiehl byl přitom.S přítelem arch. Janem Zeyerem,bratrem básníka Julia, se dali do své první společné stavby neorenezančního domu a přizvali socha-

ře Myslbeka a malíře Ženíška.Dodneška jejich dům zdobí ulici Karoliny Svět- lé (dříve Poštovské),ba vévodí ulici,která je sevřena do úzkého pruhu. Na domě je skromné označení:"Hinc domus aedificaverunt A.W.et J.Z. Anno dom. MDCCCLXXVII" (čili tento dům postavili A.W. a J.Z v roce 1877).

     Nasledovaly další stavby: společně s arch.K.Gemperlem postavil dům,

který freskovým ovzláštněním fasády vévodí ulici "Skořepka" na Starém mě- stě.Rovněž s Gemperlem zvedli nový dům do pater ve Zborovské ul. na Smícho- vě a naň umístili Myslbekovu plastiku.V Rytířské ulici vyrostla ze spolu- práce s arch.O.Polívkou Městská spořitelna,která je přitisknuta ke kostelu sv.Havla.Na její fasádě i v interiéru zanechalo své malby a plastiky něko- lik významných umělců (např.Aleš).

     Jihočeský rodák byl vlastencem,Čechem už pojetím svého díla,takže,

což jenom ztvrzovalo Wiehlovu účast ve vlasteneckých spolcích.Stál v čele nejen Spolku architektů,ale rovněž výtvarného odboru Umělecké besedy a 12 roků pracoval v "Obecním pražském zastupitelstvu".Nemohl scházet při utváření architektonického vzhledu Prahy.Právě z jeho architektonického umu vzniklo romantické zátiší na Novotného lávce nad Vltavou,kde dokázal brilantně přeodít bývalou čerpací stanici Staroměstské vodárny do podoby dnešního Smetanova muzea.Aleš na muzeu vytvořil historckou scenérii boje Čechů se Švédy v roce 1648 na Karlově mostě.

     Wiehl nescházel mezi tvůrci expozice Národopisné výstavy v roce 1895.

Postavil proslulou staročeskou chalupu a jeho brána na výstavišti stála do roku 1951.Přispěl i Křikívovi při vyšperkování fontány.

     V roce národopisné výstavy postihla Wiehla hluchota.Jeho veřejná

činnost ochabla.Ale ještě předtím vzdal úctu všem národním,slavným mrtvým, kteří byli pohřbeni na Vyšehradě,ztvárněním Slavína se sloupovými arkádami kolem hřbitova.

     Počet Wiehlových renesančních měšťankých domů i velkých staveb je

úctyhodný.Jejich tvar a krása jsou na první pohled rozpoznatelny.Co mu osud nedopřál říci tvarem,dopověděl perem.V časopise "Společnosti přátel starožitností" napsal v bravurní erudici bezpočet článků.Dýchají věcností a hlubokým vztahem k národní minulosti.Lze říci,že Wiehl představuje v čes- ké architektuře hluboce národní kapitolu,kterou znásobil svými národními freskami Mikuláš Aleš.Oba připjali Praze zpěvný český národní tón,který ji ozvučel tou nejzřetelnější českou tonikou jakou zazněla Smetanova hudba.