Augustin Pechlát

26. 8. 1877 Praha

30. 9. 1941 Praha

Zastřelen Němci v ruzyňské věznici

PD s portrétem, K. Štípl 1945

Revoluční 1247/22

Náčelník Československé obce sokolské. Znalec Tyršova díla a jeho vykladač. Jeden z iniciátorů protifašistického odboje sokolské organizace.

Národní divadlo shořelo 12. srpna 1881 a 12. června 1882 se Sokolové ze Střeleckého ostrova dívali, jak se z ohořelých trosek zvedá v nové kráse. Konal se I. všesokolský slet, kdy Tyrš řídil bez hudby, jen ukazovátkem, 1600 cvičenců 1. všesokolského sletu.

Pechlát byl pětiletým capartem, který běhal Na Františku mezi kameníky, s nimiž otec otesával kvádry. Ale přešlo třináct roků a osmnáctiletý Pechlát cvičil v roce 1895 na III. všesokolském sletu na Letné. Student Malostranského gymnázia hrdě pomrkával k náčelnickému můstku, odkud Jindřich Vaníček řídil slet, který právě přijel ze sokolského vystoupení v Paříži a přivezl několik medailí. Ale co víc. On i jeho bratr Karel, jemuž říkali „sokolský písmák“, chodili do stejného gymnázia jako on.

Hltal Karlovy články o Tyršovi, o jednotě těla i ducha, čili tzv. kalokagathie, jež v Řecku pěstovala v mladících hrdého ducha a zdravé tělo. Vaníčkovi začali chodit do smíchovského Sokola, Pechlát do Sokola v Karlíně. Byly to nejlepší jednoty. Pak 10. října 1897 ukončil gymnázium a nebylo sokolské akce, na které by chyběl. Zanedlouho byl cvičencem i cvičitelem a začas se vyšvihl do štábu sokolských funkcionářů. Bohatá publicita Karla Vaníčka mu přinášela nejen vědomosti o sokolských zásadách, ale „sokolský písmák“, jak Karlovi říkali, nabízel i pohledy do filosofie a dějin.

V tom čase žil Pechlát sokolstvím a o málo starší libeňák Karel Hlaváček, dokonce napsal sbírku veršů „Sokolské sonety“. Sokol vydával různá periodika, tehdy především o problematice cvičitelství. Podobných sokolských nadšenců bylo už dost a dost, ale vedení si povšimlo, že mladý Pechlát, který byl skvělým cvičitelem, může být i velmi užitečným členem redakce periodika „Sokolský cvičitel“. Po V. všesokolském sletu v roce 1907 začal Pechlát v sokolských jednotách prosazovat, aby se do výuky do programů cvičitelských škol zařadily i vzdělavatelské předměty. Musel však držet sokolskou vášeň u zdi, protože měl starosti rovněž o obživu rodiny. Velmi toužil po vysokoškolském vzdělání, ale do jeho života se nevešlo. I kdyby na ně měl peníze, nezbýval mu čas, proto je stále odkládal, zrovna jako jeho vzor Jindřich Vaníček.

První světová válka prokázala, že sokolství vrostlo do povědomí národa a na italské frontě vznikla zásluhou sokolského funkcionáře Jana Čapka sokolská jednotka, předchůdkyně legií. A po válce v roce 1920 se na Letné sešel ten nejkrásnější, nejsvobodnější - VII. všesokolský slet, jemuž přihlíželi prezident Masaryk, poslanci i vláda a do jásotu poprvé zazněl Sukův „Sokolský pochod“ na slova S. Čecha. O tomto sletu vyšla důstojná publikace s podrobným textem a spoustou obrázků fotografa a malíře Blažíčka a Kalvody. Pechlát, který byl v tom čase zaměstnancem Pražského magistrátu, se přestěhoval k místu svého dětství do Revoluční ulice poblíž Vltavy. Tehdy už v Sokolu zastával ústřední funkce. Na VIII. sletu v roce 1926 už nestál na náčelnickém můstku JUDr. Jindřich Vaníček, ale jeho místo „obsadil“ ve své padesátce Pechlát. Teprve 26. 10. 1928, tedy po dvou letech, si přinesl z filozofické fakulty svůj doktorský diplom. Téma jeho disertace nemohlo být jiné než sokolské: „Psychologie tělesných cvičení“.

Estetik a filosof Dr. M. Tyrš kdysi napsal světově ojedinělou práci o estetice masových cvičení, Pechlát sáhl do jejich psychologických souvislostí. Česká národní „kalokagathie“ byla jeho zásluhou prozkoumána nejen estetickými zřeteli, jak to učinil Tyrš, ale byla také zkoumána psychologickými měřítky. A potřeba k tomu přidat další podivuhodnou skutečnost. Stránku zdravotních důsledků a proměn kdysi zkoumal na sokolech i světově proslulý vědec Jan Evangelista Purkyně.

Svět 20. století zrodil hrůznou „teorii“ o nadřazenosti árijců a Hitler tuto vábničku spojil s touhou lidí po obživě, kterou světová hospodářská krize vyvolala. X. všesokolský slet v roce 1938 už probíhal v atmosféře nebezpečí anexe českých zemí Němci. Sotva se svoboda Čechů vylízala z plenek pobělohorského času, byla tu nová hrozba zahubení národa. Lidi to stmelovalo, ale bohužel také rozdělovalo. Nad cvičící sokoly X. sletu na Strahově vylétla letka světového mistra akrobacie Fr. L. Nováka, a po jejím mistrovském vystoupení na konci Pecháčkovy skladby „Přísaha republice“ stadion povstal a zahřměl: „Přísaháme!“

Pechlát byl přitom a byl u prvních kroků obrany ČSR proti okupaci. Sokolové vyměnili vedení a do čela ilegálního vedení nastoupil starosta Josef Truhlář a Pechlát jako náčelník. Ustavili ilegální pětku a komisi pro spojení se župami. Pechlát ustavoval hlídky, spojky a hledal způsob kontaktů s odbojem. Říšský protektor Heydrich na důvěrném shromáždění novinářů řekl o divizním gen. H. Vojtovi, vedoucím vojenského odboje „Obrana národa“, řekl: „Generál Vojta jednal s vedoucími sokolskými funkcionáři, mimo jiné se zemským náčelníkem Pechlátem.“ Síť konfidentů se dopátrala sokolského odboje. Gestapo zakázalo Sokol v únoru 1940 a zatklo sokolské vedení. Pechláta 3. 7. 1941 v jeho poděbradské vile. Byl popraven v Ruzyni.