Benedikt Rejt z Pístova

Z Pražský pantheon
Verze z 11. 2. 2017, 23:09, kterou vytvořil pantheon>Tomáš Gardelka (naimportována 1 revize)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

kolem 1453 Landshut v Bavorsku 29.10.1534 Louny Pohřben v Lounech

PD s erbovním znakem Vikařská (dům vedle Vikárky na Pražském hradě)



Stavitel údobí přechodu od pozdní gotiky k renesanci.Z jeho sta- veb: opevnění Pražského hradu (Daliborka,Mikulka,Bílá věž),Vla- dislavský palác,druhá chrámová věž sv.Víta,dostavba chrámu sv.Bar- bory v K.Hoře,kostel sv.Petra v Lounech,královský letohrádek v Bubenči.




     Do stavebního řemesla jej zasvětil zřejmě děda,stavitel u dvora

bavorského vévody Jiřího Bohatého.Svůj talent prokázal při stavbě mo- hutného opevnění proti Turkům i vévodova zámku v Burghausenu.Když obě stavby spatřil vévodův švagr král Vladislav Jagelonský,vyžádal si Rejta pro stavbu opevnění severní strany Pražkého hradu.Rejt přišel do Čech plný dravé,tvůrčí síly a prožil v ní celý další život.

     Zprvu získal pro stavbu další skvělé mistry cechu z Bavor,ale po-

stupně si svatovítskou huť doplňoval svými odchovanci.Tak na Hradě vznika- la skupina erudovanou mistrů,kteří se sdružili pod názvem "Hradčanské kamenické bratrstvo".Postupně z něj vyrostla dílna,jež nesla název "hrad- čanská huť".Rejt byl vynikajícím tvůrcem,který nikdy odborně neustrnul,pro- tože se neustále rozhlížel po novém stavebním tvarosloví.I při cestách s králem do Uher studoval renesanční tvary v dílech italských mistrů.

     Z jeho opevnění Pražského hradu zbyly ze čtyř věží jenom tři:Bílá

věž,Mikulka a Daliborka.Král mu však svěřil stavbu ještě daleko náročněj- ší.Zadal mu stavbu nového hradního paláce,čili tzv.Ludvíkova křídla,přede- vším velkého sálu v něm,který později dostal jméno po králi "Vladislav- ský" "vladislavský sál".

     Rejtovi bylo tehdy 47 roků,byl na vrcholu fyzických i duševních sil.

V zadání šlo o plochu 62 x 16 m,kterou měl překlenout do výšky 13 m. Ne- bylo se možno někde poučit,protože se zastřešením bez podpěr tak rozleh- lého prostoru nebylo v Čechách zkušeností.

     Rejt vymyslel konstrukci pěti stanových střech,jejichž stabilitu

v prostoru nezajišťovaly sloupy,ale držela je železná klenební táhla.Dů- ležitý byl výsledek po odstranění dřevěných podpěr,protože byly obavy,že mohutné opěrné zdi pětiklenební oblouk neudrží.Byly to okamžiky,v nichž se chvěly i jistoty geniálního stavitele.Vždyť plocha byla tak veliká,že do velkého sálu později přijížděli panoši a štolbové po širokých plochách schodů na slavnostní turnaje na koních.

     Tento konstrukční princip,který Rejt na stavbě Vladislavského sálu

uplatnil,se stal typickým znakem stavitelského umění "hradčanské huti". V tom je osobitost Rejtovy tvorby,kterou později uplatnil na působivých pozdně-gotických klenbách s renesančními architektonickými prvky.Rejt svého nového stylu použil při dostavbě chrámu sv.Barbory v Kutné hoře nebo v kostele sv.Mikuláše v Lounech.

     Na zdi kaple sv.Václava v katedrále sv.Víta je zachován Rejtův port-

rét od Mistra litoměřického oltáře z let okolo roku 1509.Bylo to v době, kdy mistr ukončil opevnění pernštejnské Kunětické hory u Pardubic a na- štěstí pro budoucí identifikaci na průčelí jižního křídla pardubického zámku vryl svou signatura W.

     Ve stejném čase začal Rejt ve sv.Vítu na Hradě dotvářet základy

pro druhou chrámovou věž na severní straně a pro pilíře nové chrámové lodi.

     Králi Vladislavovi předal Rejt v roce 1500 své skvostné dílko -

letohrádek v Bubenči.A byl na Rejta hrdý a v roce 1510 mu za velké zá- sluhy povýšil udělil šlechtický titul.Osobně mu v katedrále sv.Víta přže- sal erb žlutého lva a od toho času se Rejt v aktech uvádí jako "nobilis", čili vznešený.

     Rejt samozřejmě řídil všechny práce "Hradčanské huti" osobně.Byl

prvním,kdo dával dílu formu a posledním,kdo dílo schválil.Jeho geniální um lze rozpoznat na opevnění hradu Švihov nejvyššího sudího Půta z Ryzn- berka,nebo na rozšíření hradu Lva Zdeňka z Rožmitálu v Blatné.Navrhoval rovněž budovu v předdvoří Křivoklátu a patrně i jeho opevnění,nebo zámek Frankenštein ve slezském Zhořelci.

     Pro Rejtovo architektonické dílo byl významným rok 1518.V saském

Annabergu se konal sjezd kameníků,na němž se vykrystalizoval letitý spor mezi starými stavebními metodami v německých hutích a novými tendencemi, jež obhajoval a uplatňoval Rejt.Rejt se zastával svobody tvorby jednot- livce a především změn,jež sebou přinášela nová vlna renesance.V tomto těžkém sporu Rejt své kolegy přesvědčil.

     Bylo to šťastné údobí jeho tvorby a tehdy pro svou rodinu získal

na Hračanech dům za kostelem sv.Víta ve Vikárské ulici.Pražská kapitula mu dům věnovala k doživotnímu užívání,jenže na Rejta ještě čekala vý- stavba kostela sv.Mikuláše v Lounech.Existují doklady,že Rejt byl už vážně nemocen,ale přesto se dva roky po začátku stavby roku 1529 ještě jel podívat do Loun a zkontrolovat stavbu.Zemřel tu pravděpodobně ještě téhož roku a stal se prvním pohřbeným v lounském kostele.

     Na náměstí v Lounech stojí jeho velký pomník s fiktivní podobou.

Je stejné provenience jako jeho bysta v Panteonu Národního muzea v Praze.