Betty Karpíšková

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Česká politička a redaktorka. Senátorka Národního shromáždění. Pracovala v oblasti práva žen a sociální péče dělnických rodin. Místopředsedkyně Sociálně demokratické strany dělnické.
Narození a úmrtí
  • 14. 6. 1881 (Praha)
  • 31. 10. 1942 (Osvětim)
Památníky
Odkazy

Vyrostla na Žižkově mezi lidmi, kteří neoplývali nadbytkem, ale jejich soudržnost vytvářela bohatý společenský život. Od dětství nechyběla v rozmanité činnosti DTJ (Dělnická tělovýchovná jednota). Otec naučil čtyři dcery své krejčovině, jenže živá a zvídavá Betty hledala něco víc. Její chiméry byly jak nádherní motýli, jež rozepnou křídla, vzlétnou a posadí se o kus dál.

Jednou se dozvěděla bůhví od koho, že někde v Salzburgu hledá lepší rodina opatrovnici dětí. Betty bezpochyby rozkvetly sny a nikdo ji už neudržel. Bůhví, jak se jí tam v cizině vedlo, co prožila. V německé rodině pobyla jenom krátce. Zůstala v cizím městě jako kůl v plotě. Vzala zaměstnání co přišlo, a když se vrátila, nerada vzpomínala, jak fantazie naděluje vrásky. Každá ztráta iluzí bývá užitečná tím, že člověka učí životu jaký je. Ztráta iluzí ji nezbavila snění. Přinesla si domů něco málo peněz a hlavně to staré a pravdivé, že všude je chléb o dvou kůrkách. Navíc se naučila obstojně německy.

Brzy se stala členkou Sociální demokracie a pracovala především v oblasti péče o rodiny s dětmi, což byl v dělnických rodinách denní chlebíček existence. Chudé rodiny mívaly často kupu dětí a z toho vznikla samostatná kapitola - péče o děti. V tom čase byli Češi ještě součástí Rakousko-Uherska. K životu se zvedala všelijaká hnutí a politické strany už začínaly své historické rozepře. Ženy už dosáhly práva nejen na střední, ale i vysokoškolské vzdělání, jež absolvovala v roce 1902, jako první, lékařka Honzáková. Ženy neměly volební právo, jehož prosazení měla Sociální demokracie ve svém programu. Betty se vzdělávala, aby získala nadhled nad dennodenní lopotu.

Před 1. světovou válkou se s mužem a dítětem odstěhovala do Kolína, kde se manželovi naskytlo místo typografa v tiskárně. Svého druhu životní jistota pro rodinu a pro Betty prostředí pro společenskou činnost. Našla cestu mezi kolínské Sociální demokraty a zanedlouho už bylo na schůzích slyšet její hlas. Zastupovala Sociální demokracii na radnici a za deset roků kolínského „exilu“, kde rovněž město křísili z válečné bídy a počítali, kdo se nevrátil a kolik mrzáků se vrátilo. Betty se dostala nejen do čela kolínské Sociální demokracie, ale zastupovala stranu na radnici. Uměla promluvit, stmelovat lidi, napsat do novin. Její črty a zprávy se objevovaly v sociálně-demokratickém tisku a nebyly prosty literárních ambicí.

Byla to Betty, kdo po válce promlouval k jásajícím lidem v Kolíně a při vyhlášení samostatnosti ČSR seděla mezi představiteli města. Brzy se vrátila s rodinou do Prahy a už se o ní vědělo natolik, že vešla do vysoké politiky. Roku 1920 ji zvolili za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou poslankyní Národního shromáždění. Prosazovala zákon o interrupci, na ochranu matek a dětí, byla u tvorby pojišťovacího zákonodárství a snažila se o prosazení zákonné normy pro hospodářskou samosprávnost žen.

V sociálním zákonodárství neměla na růžích ustláno. Rašínovo heslo „šetřit a pracovat“ bylo oprávněné, ale reforma dopadla na chudinu velmi tvrdě. Zanedlouho jí vedení strany svěřilo redakci „Ženských novin“. Byla to její parketa, příležitost k uplatnění slovesného talentu.

Nezůstala u novinových článků. Psala i fejetony a povídky a vydala je pod názvem „Magneta a jiné povídky“. Vyrostla v politickou osobnost, jež v parlamentě byla z těch, kdo rozuměli prostým pěšákům života. Nejvíc času trávila mezi dělnicemi v textilním, kovodělném a lučebním průmyslu, ale i v zemědělství a v dělnických domácnostech. Na žebříčku stranických funkcí ji zvolili za místopředsedkyni Ústředního výboru Sociálně demokratické strany.

Po německé okupaci Československa 15. 3. 1939 věděla, co to pro český národ znamená. Především se snažila ukrýt majetek strany, seznamy členstva a jiné doklady, jež by okupantům posloužily k zatýkání. Okupanti zkonfiskovali všechno co našli a strana vstoupila do ilegality.

Dne 6. května 1941 Betty Karpíškovou a další funkcionáře Sociálně demokratické strany gestapo zatklo. Pozatýkali celou její rodinu, otce i bratra. Na svobodě nechali jenom dceru s desetiměsíčním dítětem. Do svého domku, který si rodina postavila nad smíchovskými Hřebenkami, se nevrátila. Ukončili její život v plynové komoře německého koncentračního tábora Osvětim.