Bořivoj Žufan

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

11.1.1904 Praha 3.3.1942 Praha Pohřben na Olšanech

PD,J.Malejovský 1969 Maiselova 76/12



Český malíř.Teprve po smrti bylo deceňováno jeho malířské dí- lo,které vneslo do českého malířství vysoce kultivovanou ba- revnost.Za života samostatně nevystavoval.



     Podle svědectví přátel byl nadaným umělcem,jenže odmala posedlým

touhou sloužit Hippokratovskému umění léčit.Stačilo mu se alespoň pohy- bovat v bělobném tichu nemocnice.Osud mu nepřál a na třináct roků ho připoutal k umění.V letech 1921-24 studoval u V.H.Brunnera na Umělecko- průmyslové škole,potom čtyři roky u krajináře O.Nejedlého na Akademii vý- tvarných umění a rok ještě pobyl na umělecké průmyslovce v ateléru so- chaře Karla Dvořáka.

      Podle vyprávění sochaře Břetislava Bendy trávil přesto Žufan vše-

chen svůj volný čas v nemocnici na ošetřovně,kde vypomáhal.Byl plachý,ale v malování zcela spontánní,jakoby zhmotňoval goethovskou zásadu,že nejlep- ší díla vznikají z bezprostředního zážitku.Když maloval,nevnímal a zátiší, krajiny,postavy přímo v kmitu štětce padaly na papír v tónech,o nichž ne- filosofoval.Když domaloval,obraz mu vypadl z ruky a už se o něj nestaral. Když spadl obrázek na podlahu,hříšně po něm chodil.

     Přátele kolikrát nad nim spínali ruce,protože když vešli k němu

do druhého patra domu v Maizlově ulici,bylo v jeho bytě jako ve vetešni- ctví.Snad jenom s tím rozdílem,že vetešník musí věci přecjenom uspořádat. Přátele vždycky obrázky sesbírali a uložili,protože rozpoznali,že jeho talent se nerodí často.Mohl by o něm dost povyprávět jeho přítel malíř M.Holý,který s Žufanem jezdil malovat ke Chlumci nad Cidlinou a dále k Orlickým horám.

     Žufan ani neusiloval o nějakou vlastní výstavu.Ale žádná spolková

výstava "Mánesu" bez jeho obrazů nebyla.Naštěstí jeho sestra,která jej doslova "hlídala",byla jiného názoru.I když malířkou nebyla,rozpoznala

v bratrově velký talent.Bez její podpory by jeho život nebyl zdaleka tak snesitelný.Tu a tam se jí přecjenom některý z jeho obrazů podařilo prodat.

     Přímo šokující byla příhoda z Ostravy.Pražští malíři měli ve sevoro-

moravské metropoli uspořádat společnou výstavu s několika malíři v Ostra- vě.Návštěvníci na výstavu přišli,ale od Žufana si nikdo nic nekoupil.Je- mu jakoby to nevadilo.Všichni si po výstavě obrazy odvezli,ale Žufan ne. Ponechal je svému osudu,takže začas si je lidé zdarma rozebrali.

     Těsně před válkou se konečně Žufanovi podařilo dostat se na studium

medicíny.Ale bylo to jenom nakrátko.Po známých studentských bouřích k vý- ročí Republiky 28.října 1939,Němci české vysoké školy zavřeli.Žufan nena- šel nějakou práci,brzo onemocněl a jeho malířský stenograf se chtěl vyzpo- vídat ze všeho,co prožíval a viděl.Z jeho bezprostředních záznamů štětcem se zrodila barevně hutná zátiší,např. "Kuchyň ve mlýně" nebo krajiny "Ryb- ná nad Zdobnicí","Písek","Domažlice" a další početné obrazy.V nich jsou patrny zostřené prožitky akupační doby.

     Síla jeho barevného výrazu se znásobila,ba najednou se zrodila i

plátna "Pitva","Pohřeb" a jiné obrazy,jež otevírala stav jeho nitra. Zemřel dva měsíce po svých osmatřicetinách.Ani se mu nemohlo dostat oceně- ní výtvarné kritiky,protože jej pořádně nikdo neznal.Teprve když otevřeli jeho ateliér dychtivým očím uměnovědců,objevila se jeho malířská kvalita na veřejnosti.Především oceňovali zenit jeho tvorby na konci třicátých let ve skvělých akvarelech,ale i v tempeře a kvaši s pastelí.Vracel se i k oleji.Uměnovědci zjistili,že v tom unisonnu jeho technik je vroucí, spontanní a hluboký cit,který prozradil nevšedního lyrika se smyslem pro barvu,v níž byl mimořádně svůj.