Změny

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 128 bajtů ,  10. 4. 2020, 10:06
bez shrnutí editace
{{introtext
|intro = '''Český lékařspisovatel, člen ilegální České národní rady kabaretiér a předseda její zdravotní komisenovinář. Organizoval zdravotní službu Působil v Pražském povstání kabaretech Lucerna, Červená sedma, Rokoko. Přes dvacet roků pracoval v Lidových novinách, které později řídil. Velkou oblibu si získaly jeho knihy "Klabzubova jedenáctka", "Cirkus Humberto", "Lidé z maringotky" i při epidemii v německém lágru Terezín hned po válcehistorické "Čtení o roce osmačtyřicátém".'''}}
{{quote|text=„...jediné opravdové sobectví je to, které lne k životu a chce z něho vysáti jeho krásná a zrádná tajemství...“|sign=Cirkus Humberto, v proslovu hr. d´Assansonse-Létardaise}}
{{infobox
|foto= [[Soubor:Bohumír BudínEduard Bass (1888-1946).jpg ‎|230px|střed]] |birth= 161. 081. 1907 1888 (Praha) |death= 062. 0510. 1945 1946 (Praha - pohřben na Kotlářce v Košířích)
|PD=
* Pohřben na Vyšehradě* [https://goo.gl/maps/KLa3e4N5Nmt Gorazdova 1982/19]; PD s portrétemportréty, společná s J. Michálek 1965] Drdou, M. Pangrác 1985
|odkazy=
* [https://cs.wikipedia.org/wiki/Eduard_Bass Článek na Wikipedii]
}}
Bělehradská 1187/44 Zpráva, kterou přinesl Otec by rád viděl na újezdském domě krásně vypulírovanou ceduli s nápisem "Schmidt a syn smíchovského poštmistra domů, byla radostná: udělal maturitu na výtečnou. A jako samozřejmost oznámil, že bude lékařem― kartáčnický závod".Byl to mladík činujeho drobounký životní sen, který cvičil kousíček štěstí, jež nosívá v Sokole, chodil do Boxing-clubu, spoléhal sám na sebesobě poctivá duše.Na medicíně o rigorozu praktikoval Ta dílnička mu umožnila poslat syna na klinice známého chirurga prof. Jiráska obchodní akademii a usmyslel si, že se po studiu dokonce jej rok udržel na kliniku vrátítechnice v Curychu. Jenže pěšáci života sní a generálové staví směrovky jejich životů. Psal se rok 1932Měkkosrdcatý Eduard to cítil jinak, ve světě zuřila hospodářská krize a Budín už nerozhodoval o sobě sám. Světem zmítala hospodářská krize jako vítr lesem. Nenastoupil k prof. Jiráskoviale neměl to srdce, ale byl povolán do tzvaby otce zklamal. Praporů práce hl.m.Prahy jako praktický lékař. Krize, na milion nezaměstnaných Na cestách za obchodem všechno rychle vyřídil a kdesinavečer zamířil do nablyštěných lokálů, kam oko pěšáka nedohlédne grupa skrytých "hybatelů světa" si snili o svých světovládných ambicíchrozsvícených sálů šantánů, tahajíce lidmi na provázcích řečí a slibů na jeviště světa jako s loutkami. Tři roky Budín snil o místě chirurga a naráz se štěstíčko mihlo až v Žilině. Ale neptej se kamvarieté, když nemáš nickabaretů. Odjel na Slovensko a dva roky držel v žilinské nemocnici skalpel s vědomím, že úspěch je souhrnem talentu a dřinyTo byl jeho svět. A když se V Praze potom kamarádům vyprávěl po dvou letech vrátilhospůdkách, běžel za profesorem Jiráskem a prosil ho o přijetí. Jenže ten měl zřejmě na výběr a jistěže ne jen z výtečných adeptů chirurgie. Nad Evropou už Hitler mával hákovým křížem a sliboval hladovým Němcům modré z nebe co viděl a nezapomněl polechtat jejich nacionální samolibost, že jsou národem vyvoleným k vládnutí světupřidával všelijaké osluněné pikantnosti.
V ČSR Bohémská společnost Montmatru v Řetězové ulici či v Kravíně na Vinohradech jej hořelo polemikou vítala jako štamgasta. Vévodil tu Hašek a jakoby se vrátily osudy dějin české zemělidé šibalských povah přivykli na čiperného Schmidta, který nic nezkazil. Jedni věřili Dělal poctivě obchod a stejně poctivě vylezl na smlouvu kabaretní prkna. V roce 1907 se spojenciinkognito objevil na scéně Schnoblova kabaretu v Bílé labuti na Poříčí a protože mu bylo líto zranit otcovy sny, druzí nebezpečí zlehčovali, další byo Hitlerovu skryl své kabaretiérství za paťatý pseudonym jako bys řekl "a basta" ― "ráznostBass" chtěli a v pohraničí na 90% sudetských z tří a půl milionů jásalo. Schmidt mu zůstalo jenom pro úřady, cenzora, že se spojí s Německem v jeden národ. Okamžitě vyháněli z pohraničí Čechynimiž často jednal o bytí či nebytí představení.
Budín byl ve zdravotní skupině armády ČSROtce ale neobelstil, jež mobilizovalaten tušil, že ze svých snů mu už zbyl jenom malý kvelb v Hybernské ulici, kde i kdyby zrovna chodil za "slepou bábu" musel zahlédnout či uslyšet i spatřit Eduarda už v debatáchroce 1913, jež kdy se rozvířily objevil v hotelu Central v Červené sedmě Jiřího Červeného. Konferoval, zpíval, recitoval, překládal a pak i mezi těmipsal kuplety, kdo mluvili na shromážděních, psali scénky a roznášeli protifašistické tiskovinyskeče. Skalpelem Péro se hrůze nikdo neubranímu rozběhlo lehce, vtipně a bodře, to už ale neméně bodavě. Obrušoval je jenom nouzová záchrana životůdo rozverné moudrosti a získával si věhlas. Nikdo nevěděl, že Hitler už 5.března 1938 tajně podepsal program Veřejnost zaujaly především jeho divadelní vtipné "Fal grLetáky"un", čili "Přepadení Československa" a všechno . Časopisy mu rády otiskovaly jeho řvaní i jednání o ČSR bez ČSR v Mnichově (29.9.1938) jsou jenom způsoby realizace daného programupříspěvky.
V listopadu 1937 se Budínovi podařilo získat místo sekundáře na chirurgii v nemocnici na Bulovceluxusním paláci Lucerna ve Vodičkově ulici Bass svižně zatrylkoval vtipem s hercem a písničkářem Hašlerem, kde který si poblíž našel i byttu otevřel cestu k publiku. Ve válečném roce 1916 dosnil otec svůj nevydařený sen a snad už porozuměl, že jeho syn nabral bůhví z jakého zdroje pokolení rodu trochu jinou mízu života. Hitler dořval před rokem mírové fráze na berlínské OlympiáděOsmadvacetiletý syn podědil málo, ale v Sudetech stal se ředitelem kabaretu Rokoko a nestal se už němečtí nacionalisté Henleinovy fašistické strany heslem "Heim ins Reich" - domu do Říše - stali nebezpečím celistvosti ČSRo moc bohatším. Padla demokracie ve Španělsku jinak odkázán sám na sebe, vévodil jevišťátkům Prahy a Tyršovi Sokolové, mezi nimiž byl i Budín, vykřikli v mužském cvičení na X. sletu přitom jeho vypravěčský styl zazářil v Pechačkových prostných "Přísahu Republice"novinářských črtách.
Budín kolportoval zakázaný tiskV roce 1922 "Červená sedma" zanikla, diskutovalskončily kabaretní texty a Bass po nedlouhém redigování satirických "Šibeniček" se na 21 roků upsal "Lidovým novinám". Sešel se v nich s bratry Čapky, vysvětlovalse Scheinflugem a s řadou výtečných redaktorů, ale 15.března 1939 se Hitler už vítězně díval z oken Hradčan kteří "lidovky" zvedli na pokoření Čechůnovinářský Olymp. Všichni statečníKaždý redaktor tu hrál svůj part a ten Bassův byl odpočátku opravdu svůj, čestní a věrní Češi se svým způsobem vevázali do odboje proti fašistickému režimuneopakovatelný. Budín navázal spojení s odbojovými organizacemiJeho krédem bylo, že opravdový novinář musí umět napsat pro každou rubriku. Dramata lidských osudů ukazovalaSám psal úvodníky, lokálky, seriály, soudničky, kdo je lhostejnýdivadelní kritiky, kdo se bojío fotbale, kdo se skryl a kdo navázal spolupráci s podzemním hnutím anebo s Němcidostizích i o šachu.
Budín byl mezi smělými a statečnými jenom Od dubna do l3prosince 1922 psal v "Lidovkách" na pokračování půvabnou fotbalovou "pohádku", která nadchla malé i velké.listopadu 1939Nazval ji "Klabzubova jedenáctka".Právě tehdy operoval a přišlo si pro něho gestapoNemenší ohlas měly jeho pravidelné tzv. Dooperoval"Rozhlásky" s živým, sundal rukavice a šelaktuálním obsahem.V pankracké věznici už byly stovky zatčených a jeho obvinili z rozšiřování zakázaných tiskovinVycházely každou sobotu v příloze po 16 roků. Po bestiálních výsleších, požádal věznitele, aby mohl uzavřít sňatek se svou dlouholetou studentskou láskouByl to kaleidoskop veršovaných satir i příběhů na způsob někdejších kabaretních textů. Bylo to ojedinělé přáníMalíři Lada s Brunnerem text kresebně dovyprávěli. Sňatek Když je po letech sečetli, dospěli se konal v pankrácké soudní síni 2.dubna 1940k číslu 700.
Věznili ho v několika německých lágrech přes dva a půl roků a když Od roku 1933 se vrátil domůstal šefredaktorem Lidových novin, lidé před nim opatrně přivírali dveře a profčili nastala tzv. bassovská éra "lidovek".JirásekJeho lehkému, jemuž Budína na kliniku doporučilivypravěčskému peru nic neuniklo z toho, rovněž. Našel místo v nemocnici pod Petřínemco kolem vnímal, přímo pod Pražským hradema psal tak, kde jakoby s někým o něčem prostě mluvil.Zrodily se mu zakrátko podařilo sestavit dobrý tým chirurgůpovídky, vybavit pracoviště anekdoty i reportáže, jež vycházely i knižně. Vybral je z proudu dne a především si získat pověst schopného lékaře. Protože kanceláře na Hradě spadaly do obvodu nemocnicenevynechal ani olympijskou výpravu z roku 1928, svěřili mu zdravotní úkoly v protiletecké ochraně španělské bitvy s fašismem a vyhradili mu pro lékařské poslání samostatnou ordinaci nemlčel, když Hitler otevřel okno Pražského hradu, aby se sebevědomě podíval na Hraděpokořenou Prahu.
Budín obsazoval leckteré lůžko lidmiZa války se Bass vrátil k českým dějinám, ohroženými gestapemaby vyprávěl o českých velikánech, kteří museli zvedat národ k víře v sebe. Zásoboval léky ilegalní organizaceVystopoval z knih, novin, archivu vše, čím se rozechvěl rok 1848, kdy se v revoluci zvlnily nadějena řízení věcí národa i Čechům. A pak jej Bylo to v okupaci živé, až příliš výmluvné téma. Jeho obsáhlé "Čtení o roce osmačtyřicátém" fašisté zakázali. Baas musel odejít z opatrnosti nadřízeni z nemocnice propustili. Dělal závozníka Lidových novin, ale ještě v témže roce vydal svůj slavný"Cirkus Humberto", o lidské odolnosti, poctivosti, hrdosti, příběhy, které vzaly za srdce, neboť ukazovaly "jak se to dělá" a jeho přátelé jak se to umí. Ještě mu postarali o práci zbyl materiál na výrobě prvních českých antibiotik v měcholupské továrně na léčivapůvabnou knížku "Lidé z maringotek" (1942).
Ke konci války byl Budín mezi prvními, kdo organizovali zdravotnickou službu v připravovaném povstáníV tom těžkém času promluvil k srdci českých lidí i jeho starý překlad H. Stal se členem ilegální České národní rady a předsedou její zdravotní komise. Pražské povstání jej zastihlo v ulicích při záchraně raněných a pak odjel rychle do německého lágru v Terezíně, zamořeného epidemiemi, aby poskytl vězňům okamžitou pomocHeina "Německo"(1923).
Bylo 5.května, v ulicích se bojovalo a Budín byl těžce zraněn. Druhého dne zemřel.[[Kategorie:Spisovatelé]][[Kategorie:Novináři]][[Kategorie:Divadelníci]][[Kategorie:Praha 2]]{{Podtextem}}

Navigační menu