Bohumír Budín

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český lékař, člen ilegální České národní rady a předseda její zdravotní komise. Organizoval zdravotní službu v době pražského povstání i při epidemii v německém lágru Terezín.
Narození a úmrtí
  • 16. 08. 1907 (Praha)
  • 06. 05. 1945 (Praha - pohřben na Kotlářce v Košířích)
Památníky
Odkazy

Zpráva, kterou přinesl syn smíchovského poštmistra domů, byla radostná: udělal maturitu na výtečnou. A jako samozřejmost oznámil, že bude lékařem. Byl to mladík činu, který cvičil v Sokole, věnoval se boxu a spoléhal sám na sebe. Na medicíně praktikoval na klinice známého chirurga prof. Jiráska a usmyslel si, že se po studiu na kliniku vrátí. Jenže pěšáci života sní a generálové staví směrovky jejich životů.

Psal se rok 1932, ve světě zuřila hospodářská krize a Budín už nerozhodoval sám o sobě. Světem zmítala hospodářská krize jako vítr lesem. Nenastoupil k prof. Jiráskovi, ale byl povolán do tzv. Praporů práce hl. m. Prahy jako praktický lékař. Byla doba krize, milion nezaměstnaných a kdesi, kam oko pěšáka nedohlédne, si grupa skrytých „hybatelů světa“ snila o svých světovládných ambicích, manipulujíc lidmi na provázcích řečí a slibů, jakoby svět byl jeviště a lidé jen loutkami.

Budil snil 3 roky o místě chirurga a naráz se štěstíčko mihlo až v Žilině. Ale neptej se kam, když nemáš nic. Odjel na Slovensko a dva roky držel v žilinské nemocnici skalpel s vědomím, že úspěch je souhrnem talentu a dřiny. A když se po dvou letech vrátil, běžel za prof. Jiráskem a prosil ho o přijetí. Jenže ten měl zřejmě na výběr a jistěže ne jen z výtečných adeptů chirurgie. Nad Evropou už Hitler mával hákovým křížem a sliboval hladovým Němcům modré z nebe a nezapomněl polechtat jejich nacionální samolibost tím, že jsou národem vyvoleným k vládnutí světu.

V ČSR už hořelo polemikou a jakoby se vrátily osudy dějin české země. Jedni věřili na smlouvu se spojenci, druzí nebezpečí zlehčovali, další by Hitlerovu „ráznost“ chtěli. V pohraničí až 90 % obyvatel Sudet jásalo, že se spojí s Německem v jeden národ. Okamžitě vyháněli z pohraničí Čechy.

Budín byl aktivní ve zdravotní skupině armády ČSR, jež mobilizovala, v debatách, jež se rozvířily a pak i mezi těmi, kdo mluvili na shromážděních, psali a roznášeli protifašistické tiskoviny. Skalpelem se hrůze nikdo neubrání, to už je jenom nouzová záchrana životů. Nikdo nevěděl, že Hitler už 5. 3. 1938 tajně podepsal program „Fall Grün“ (případ zelená), čili přepadení Československa. Všechno jeho řvaní i jednání o ČSR bez ČSR v Mnichově (29. 9. 1938) jsou jenom způsoby realizace daného programu.

V listopadu 1937 se Budínovi podařilo získat místo sekundáře na chirurgii v nemocnici na Bulovce, a byt si našel byt poblíž. Hitler před rokem vyřvával mírové fráze na olympiádě v Berlíně, ale v Sudetech se němečtí nacionalisté Henleinovy fašistické strany heslem „Heim ins Reich“, stali nebezpečím celistvosti ČSR. Padla demokracie ve Španělsku a Tyršovi „Sokolové“, mezi nimiž byl i Budín, vykřikli na X. všesokolském sletu na konci „prostných cvičení“ sugestivní „Přísahu republice“.

Budín kolportoval zakázaný tisk, diskutoval, vysvětloval, ale už 15. 3. 1939 se Hitler vítězně díval z oken Pražského hradu na pokoření Čechů. Všichni stateční, čestní a věrní Češi se svým způsobem vevázali do odboje proti fašistickému režimu. Budín navázal spojení s odbojovými organizacemi. Dramata lidských osudů ukazovala, kdo je lhostejný, kdo se bojí, kdo se skryl a kdo navázal spolupráci s Němci.

Budín byl mezi smělými a statečnými jenom do 13. 11. 1939. Právě tehdy operoval a přišlo si pro něho gestapo. Dooperoval, sundal rukavice a šel. V pankrácké věznici už byly stovky zatčených a jeho obvinili z rozšiřování zakázaných tiskovin. Po bestiálních výsleších, požádal věznitele, aby mohl uzavřít sňatek se svou dlouholetou studentskou láskou. Bylo to ojedinělé přání. Sňatek se konal v pankrácké soudní síni 2. 4 1940.

Věznili ho v několika německých lágrech přes dva a půl roků a když se vrátil domů, lidé před ním opatrně přivírali dveře a prof. Jirásek, jemuž Budína na kliniku doporučili, rovněž. Našel si místo v nemocnici pod Petřínem, přímo pod Pražským hradem, kde se mu zakrátko podařilo sestavit dobrý tým chirurgů, vybavit pracoviště a především si získat pověst schopného lékaře. Protože kanceláře na Hradě spadaly do obvodu nemocnice, svěřili mu zdravotní úkoly v protiletecké ochraně a vyhradili mu pro lékařské poslání samostatnou ordinaci.

Budín leckterá lůžka obsazoval lidmi ohroženými gestapem a zásoboval léky ilegální organizace. A pak jej z opatrnosti z nemocnice propustili. Dělal závozníka a jeho přátelé se mu postarali o práci v měcholupské továrně na léčiva, kde se podílel na přípravě směrnic pro léčbu nemocných.

Ke konci války byl Budín mezi prvními, kteří organizovali zdravotnickou službu připravovaného povstání. Stal se členem ilegální České národní rady a předsedou její zdravotně-sociální komise. Pražské povstání jej zastihlo v ulicích při záchraně raněných, ale Budín měl na programu také německý lágr v Terezíně, zamořený epidemiemi. Bylo 5. 5. 1945, v pražských ulicích se bojovalo a Budín byl těžce zraněn. Druhého dne zemřel.