Bohuslav Schnirch

Z Pražský pantheon
Verze z 26. 12. 2019, 11:04, kterou vytvořil Tomáš Gardelka (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

10.8.1845 Praha 3.9.1901 Praha Pohřben na Olšanech

Jeho dům,nápisy v něm,1875 Mikovcova 548/5



Český sochař generace umělců Národního divadla,čili tvůrci jeho výzdoby.Z jeho díla: Triga=trojspřeží na Národním divadle,tympa- non nad jevištěm s nápisem Národ sobě,medailony v královské ló- ži aj.,Lvi a sfingy u Rudolfina,alegorické plastiky v Národním muzeu,Jiří z Poděbrad v Poděbradech,V.Hálek na Karlově náměstí.


  "Dům sochaře B.Schnircha,postavený roku 1875 podle návrhu A. Wiehla

a J.Zeyera.Sgrafita a socha Merkura ve vestibulu od B.Schnircha,freska od Ženíška."

                             Nápis v domě B.Schnircha



    Odkud a kdy jej napadlo,že bude umělcem,bůhví,neboť otec byl žele-

zničním inženýrem,který s rodinou pobyl i ve Štýrském Hradci strýc,ten stavvěl mosty,např.bývalý visutý most proti Národnímu divadlu.Bohuslav v Praze studoval na gymnasiu a potom na technice u arch.J.Zítka.Rodina mu umožnila vstřebat a vidět co nejvíc,a když chtěl studovat umění,odešel do Vídně na Akadenii a v roce 1871 do Mekky renesance Říma.

     Odsud posílal Nerudovi do "Lumíru" rozmanité črty a články,takže

byl neustále v kontaktu s Prahou.Jeho všestranný talent se rozvinul do něžné lehkosti.V Římě byl nejdéle a proto mohl stejně jako Zítek zrát pod jižním sluncem klasického umění.

     V tom čase právě vyhlásili soutěž na výzdobu Národního divadla a

Schnirch ještě pohroužen do římských skvostů si už skicoval se znalostí představ arch.Zítka nápady.Koneckonců z hlubokého poznání renesance vy- rostl jeho styl zdobné lehkosti,elegance,který konvenoval se Zítkovým architektonickým cítěním.

     Měl už také ocenění z vídeňské Akademie,která mu udělila 1.cenu

za sošku "Sv Jiří".Smysl pro neorenesanční modelaci se u něj snoubil s velkým smyslem pro detail.V Římě vysošil mnoho plastik s antickou témati- kou,např."Prometheus","Boj amazonek",a roku 1875 se vrátil do Prahy. Jenže tvrdá realita mu zrevidovala představy,že si najde někdo poblíž středy města vhodný a pokud možno větší ateliér.Představy mu nevyšly,ale Scnirch si se svým talentem i rodinným zázemím mohl dovolit víc.

     Když nenašel ateliér,našel si klidné místo za právě zbouranými hrad-

bami a branami v ústí Ječné ulice,kde bylo ještě liduprázdno.Do dvou let tu stál dům v tom netradičnějším pojetí,jehož fasádu i interiér mu vy- šperkovali dva přátelé arch.Wiehl s arch.Janem Zeyerem.Fasáda zasvítila neorenesančním šatem se Schnirchovými sgrafity a v interiéru zapracoval malíř Ženíšek.Kašnu ve vstupní hale si přizdobil sochou Merkura a stejně tak i schodiště.Tak vznikl pozoruhodný dům,který přesto,že jej sevřela pozdější zástavba,ozvlášťňuje Mikovcovu ulici na Vinohradech dodnes.Dů, se stal památkovým objektem.

     Při stavbě Národního divadla se zformovala skupina umělců,jež umě-

lecky stmelovala Zítkova neorenesanční elegance,a poprávu se jí říká gene- rasace Národního divadla.Schnirch skvěle sochařsky doplňoval Zítkův zá- kladní rytmus stavby,a jistě proto byl umělecky Zítkovi nejbližším spolu- pracovníkem.Schnirchovy plastiky na loggii,většina jeho ornamentů,tympa- non nad jevištěm s nápisem "Národ sobě",medailony v Královské lóži,vlysy, stropy atd.se staly neodmyslitelným tmelem interiéru.Nejznámější Schnir- chovou plastikou na Národním divadle je triga,antické trojspřeží na schodi- šťové věži,jež byla dotvořena až po sochařově smrti.

     Dne 12.srpna navečer šel Schnirch se stavbyvedoucím po Národní třídě

směrem k Václavskému náměstí a ještě se ohlédl,aby pohladil stavbu.Nad Ná- rodním divadlem vyrazil kouř.Běžel zpátky,stovky lidí vyrazily odevšad a křičely,že Národní divadlo hoří.Osud se shlukl do náhod a hasit se zača- lo ž plamen protrhl střechu a vyraztil k nebi.Z národního zděného symbo- lu zbyly ohořelé trosky.Byla zničena i maketa trigy a umouněný Schnirch prý po příchodu domů plakal jako dítě.

     Podruhé otevřeli Národní divadlo bez trig,protože jejich provedení

bylo drahé.Nové modely,jež Schnirch připravil,musely čekat,protože roku 1901,Schnircha ranila mrtvice.Po deseti letech ji s bohyní Vítězství do- pracovali sochaři Rous,Halman a Šaloun.

     Schnirch byl nesmíně pilný sochař a svým osobitým stylem vyzdobil

mnoha místa Prahy.Jeho dílem jsou sfingy a lvi u vchodu do Rudolfina,ale- gorické skupiny pod kupolí Národního muzea,plastiky v Zemské bance,v Praž- ské městské pojišťovně,v Živnobance a jinde.V roce 1891 se do Prahy sběhly tisíce lidí na 2.Jubilejní průmyslovou výstavu a Schnirch právě pracoval na své nejpopulárnější plastice jezdecké sochy Jiřího z Poděbrad,která stojí na náměstí v Poděbradech (odhalena 1896).

     O vypsání soutěže na jezdeckou sochu sv.Václava na Václavské námě-

stí v Praze se dověděl pozdě,ale Schnirch jen pár měsíců před ukončením termínu odevzdal svůj model.Tak velikou příležitost si nechtěl nechat ujít a pracoval dnem i nocí aby vytvořil sochu sv.Václava s gloriolou nad hla- vou,v jedné ruce prapor,druhou žehnal lidu.Komise měla nelehký úkol roz- hodnout mezi Schnirchem a Myslbekem.Oba obdrželi l.cenu a třetí cenu zís- kal sochař Rous.Za 12 roků se realizovat v atmosféře protičeské propa-

gandy Myslbekův model sv.Václava.

     V Praze Schnirch jsou Svhnirchovýn díle: robustní býka u vchodu

do holešovických bývalých jatek,nyní tržnice.Na Olšanském hřbitově vy- tvořil náhrobní jehlany na hrobech Tyrše a Fugnera,před Novoměstskou rad- nicí na Karlově náměstí stojí vznešeně poetický pomník básníka V.Hálka a na Městské spořitelně doplňují reesanční důstojnost projektu arch.Wiehla Schnirchovy reliéfy.

     Schnierch dlouhý čas předsedal výtvarnému odboru Umělecké besedy

a byl rozhodným zastáncem obrany krás staré Prahy.Ještě v roce úmrtí mu Praha připravila výstavu 72 skulptur,34 kreseb a 15 fotografií.