Bohuslav Martinů

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

8.12.1890 Polička

28.8.1959 Liestal u Basileje

Pohřben u sídla svého přítele dirig.P.Sachera na kopci Schonberg

u Basileje.V roce 1979 ostatky převezeny do Poličky


PD s bystou,J.Kryštůfek 1984

Na Kampě 512/11


Český hudební skladatel světové proslulosti,1923-1940 ve Francii, od 1941 v USA,pak v Evropě.Složil přes 300 opusů.Jeho modernismus vyšel z expresionismu,jazzu,neoklasicismu a české lidové hudby. Z díla: "Half-time" (pro orch.1924),"Dvojkoncert"(dva smyč.orch., klavír a tympány"-1938),"Památník Lidicím" (1943),"6 symfonií" (1942-1953),"Otvírání studánek" (vokální skladba).Z 15. oper:"Hry o Marii"(1934),"Veselohra na mostě"(1935),"Julietta"(1937).Ze 14. baletů: "Špalíček"(1932).


"šťastná studentská léta na Kampě,kde dveřmi bylo okno z náměstí.." a kde jsme prováděním Mahlerových symfonií čtyřručně zneklidňovali jinak pokojné obyvatelstvo..." B.Martinů ze vzpomínek


Bylo léto 1938,z rádia se ozval teatrální křik Hitlera k německému národu o ubližování sudetskýn Němcům,prostě mluvil tak,aby takticky při- pravil realizaci tajně popdepsaného programu "Fal grun" (přepadení Česko- slovenska),který už tajně podpsal 5.3.1938.Předseda vlády Britanie Cham- berlain a Francie Daladier mu podesali 29.9.1938 "Mnichovské smlouvy",či- li právo na okupaci ČSR,byť bez účasti ČSR."Přivezl jsem vám mír",řekl Chamberlain na letišti doma,což mu za pár roků v Londýně Jan Masaryk iro- nicky připomněl.

Martinů byl právě s francouzskou chotí u rodičů v Sobotce na dovole- né.Dýchal vůni domova i s veže děkanského kostela,v níž s rodiči v níž v dětství dvanáct roků s rodiči bydlel.V patnácti v Sobotce "koncetoval" na housle a pak odešel s vlastním kvartetem,který nazval "Tři jezdci" na pražskou konservatoř.Byl tam jakoby jen naotočku,protože "pro nedba- lost" neplnil,co měl.Ale jakáž nedbalost,když se živil sám,skládal do úmo- ru a do dvacíti už mohl předložit 90 opusů,v nichž mistři vytušili ozvěny hudby Smetany,Dvořáka,Strause a Debussyho.Měl výtečného kamaráda houslistu Standu Nováka,který mu v nouzi pomáhal.

Císař pán nepotřeboval tak subtilní vojáky,nechali jej doma,kde vyu- čoval na housle a komponoval.Po válce přinesl do Prahy,divoce strhávající emblémy monarchie,která ani s pomocí katolické církve neudolala český ná- rod.Osmadvacetiletý Martinů přivezl do Prahy partituru vlastenecké kan- táty "Česká rapsodie",kterou už v lednu 1919,čili za necelé tři měsíce za- hrála Česká filharmonie.Profesor konservatoře J.Suk ho přijal na studium skladby.Osud jej tentokráte polaskal a poslali jej na tříměsíční Hlávkovo stipendium do Paříže,odkud se už nevrátil.

Ale nyní musí z vlasti utíkat,Němci už byli seřazeni s vojskem u hra- nic.Sbalili s chotí kufry a rychle odjeli do Paříže.Byl tam už řazen mezi známé skladatele se 140,opusy,jež ho tlačily do špičky skladatelů.První stipendijní léta začátkem 20.let v Mekkce umění nebyl zrovna lehká,ale po- mohli mu krajané.Studoval skladbu u skvělého A.Rousella,seznámil se s hu- debními směry tzv."Pařížské šestky" (Milhaud,Honneger aj.),ale především ho uchvátila hudba I.Stravinského.Zanechal impresionistických nálad a za- hleděl se do moderní hudby současnosti především svými orchestrálními sklad- bami "Half-time" a "La bagarre" (obě 1924-25).

Později nevynechal ani intonaci jazzu a svingu a když přijel v ro- ce 1931 na prázdniny domů,aby rodičům představil svou ženu Charlottu Quen- nehenovou,měl už rozepsán i balet "Špalíček".Celá 30.léta,to byla zrovna žeň tvorby.Jenže se v něm mimoděk,ale mocně ohlásil domov,česká lidová po- esie a česká píseň.V roce 1934-35 napsal operu "Hry o Marii" a pokračoval v žánru skladbou pro rozhlasové opery "Veselohra na mostě"(1935) a "Divad- lo za branou"(1935-6).Vrcholem pak této doby byla jeho opera "Juliette" (1937) a orchestrální skladba "Concerto grosso"(1938).

Podepsání Mnichovské smlouvy (29.9.1938) prožíval už po návratu z do- mova ve vilce u přítele Sachera,basilejského dirigenta,v jeho vile na kop- ci mezi lesy nad Bazilejí.Každé slůvko o okleštění domova jim zatřáslo a hned po odeznění zpávy,seděl rozechvělý na terase a psal první vroucné tóny duchovní ozvěny v hluboce procítěném díe "Dvojkoncert pro dva smyčco- vé orchestry,klavír a tympány".Je plný osudového dramatu.

Francie padla Hitlerovi za oběť 16.6.1940,kdy české hudbě v Paříži zemřela nadějná česká skladatelka Kaprálová,kterou Martinů dobře znal.A po- tom přišel leden 1941,Martinů prchal do USA,aniž tušil,že tam zůstane dva- náct roků.Jako před nim A.Dvořák zprvu i on vyučoval na prestižních hudeb- ních institucích.

Začal pracovat na symfoniích.Napsal jich za těch dvanáct let pobytu za mořem šest.Jimi se zařadil mezi nejlepší symfoniky světa.Ale Martinů prožíval velmi silně každou událost doma,hlavně tragedii v Lidicích,je- jichž tragedie vzpomněl dílem "Pomník Lidicím"(1943).Psal opery jednu za druhou a narozrostlo jich na patnáct.K nim přibylo čtrnáct baletů.Bylo to až neuvěřitelné tvůrčí tempo,prosycené živelnou zpěvnoou lehkostí a schopností soustředění.

V Americe jej postihlo zranění,ale přes velkou patalii s léčením napsal řadu cyklů,madrigalů na Sušilovy lidové písně,orchestrálních skla- deb např.oratorium "Gilgameš"(1955),"Rytiny","Fresky","Paraboly" a dvě poslední operní díla "Řecké pašije"(1959) a "Ariade"(1958) dovršily jeho dílo.

K stáří se zpravidla člověku obnažuje každá větévka domova a Marti- nů se skladatelsky vrátil domů.V roce 1955 věnoval domovu své vokální "Ot- vírání studánek" (1955) na slova poličského básníka Mir.Bureše a pokračoval "Legendou z dýmu bramborové nati"(1956),1957 "Romancí z pampelišek" a 1959 "Mikešem z hor"(1959).

Přes 300 opusů,z nichž klavírní koncerty psal výhradně pro svého kra- jana,klavíristu Firkušného,oslabilo jeho zdraví a zdravotní potíže,jež na něj doléhly v roce 1958,se po dvou letech proměnily v závěr života. Přijeli za nim do zahraničí klavírista Páleníček,básník Mil.Bureš a jiní, ale Martinů se domů symbolicky vrátil až ke 20.výročí úmrtí zpopelněn a byl uložen do rodinné hrobky.