Cyril Merhout

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český historik a památkář. Nejlepší znalec Malé Strany. Z publikací: „Zmizelá Praha“ (spolu se Zd. Wirthem), „O Malé Straně“, „Ostrov Kampa“, „Dům u mosteckých věží“, „Malostranské pověsti“.
Praha, Malá Strana - Vlašská (Cyril Merhout).jpg
Narození a úmrtí
  • 13. 9. 1881 (Praha)
  • 12. 7. 1955 (Praha)
Památníky
Odkazy

Od mládí jej vábilo nádherné barokní panorama s gotickou dominantou Hradčan na levém břehu Vltavy, na něž hleděl z pravého břehu, kde se narodil a bydlel. Zelený monument Petřína, hmotnost chrámu sv. Mikuláše, jež po obou Dientzenhoferech dovršil Anselmo Lurago, to byla vznešenost sama, šplhající schodištěm mnohotvárných střech k důstojnosti Hradu a katedrály sv. Víta. Merhout se v roce 1902 od té krásy vzdálil, protože začal učit ve Vršovicích, ale přitom byl věčným tulákem po hradech a zámcích a denním hostem archivních badatelen, kam jej na univerzitě přivedli jeho učitelé prof. Jaromír Čelakovský a Zikmund Winter. Opisoval pro oba dokumenty. Aug. Sedláčkovi sbíral poznatky pro jeho veledílo „Hrady a zámky“, takže v devatenácti si troufl vydat také vlastní knížku o hradu Jenštejn a rok po ní o hradu Okoř.

Na počátku l. světové války si svůj sen bydlet na Malé Straně naplnil. Přestěhoval se z pravého břehu Vltavy na břeh levý a tam svůj životní sen dožil. Enkláva menšího města pražského mu byla nekonečným tajemstvím: paláce a jejich zahrady, důstojnost baroka na základech někdejší gotické Prahy, život lidí kdysi, osudy každého domu a jeho znamení. Nebylo před ním ani po něm většího znalce Malé Strany, kterou prostudoval i v proměně života jejich obyvatel.

V roce 1918 byla v někdejším Thunově paláci, přestavěném v roce 1802 synem slavného I. J. Nepomuka Palliardiho Ignácem Aloisem na český sněm, vyhlášena samostatná Československá republika. Každá ruka byla potřebná a každý údaj, jež zašlé dějiny české minulosti skrývaly, aby se ochránily hodnoty země. Tehdy filosof a pedagog prof. F. Drtina, který se stal tajemníkem ministerstva školství, Merhoutovi nabídl na ministerstvu místo. Pracoval nejen v úseku památek, ale všude, kde bylo zapotřebí. Byla to nepředstavitelně mravenčí práce, aby se pamětihodnosti nové republiky shrnuly do systematického přehledu. Merhout nejen organizoval, ale řadu věcí vydal.

Zanedlouho byl jmenován odborným radou a v roce 1927 stanul v čele oddělení ochrany památek. Protože kdysi učil i psal, svěřili mu od roku 1924 redakci časopisu „Národní kultura“.

Už v roce 1918 vydal s Bohumilem Němcem „Národní čítanku“, velmi potřebnou pro národní vzdělávání. Po deseti letech vyšla znovu. Později vyšperkoval obrazovou knihu „Československo“ a rovněž jeho zásluhou vyšly i praktické publikace, např. „Samospráva a národní školství“. Potom celá desetiletí podobně, jako kdysi skvělý historický vypravěč Josef Svátek, listoval v archivech a psal o Malé Straně.

Vypisoval fakta o starých malostranských domech, palácích, kostelích i lidech. Drobná knížka „Fakta o Malé Straně“, kterou vydal dva roky před smrtí, překvapuje tím, jak dopodrobna znal každý dům, každého majitele a věděl co se kde odehrálo, ba i pikantní příběhy o bouřliváctví Petra Brandla nebo vydavatelských patáliích B. Balbína. V knížce „Ostrov Kampa“ uložil drobnohledná fakta o Sovových mlýnech, o mlynářských rodech Odkolků a Trodlů, o osudech dnes dobře známého Lichtenštejnského paláce. V knížkách se míhají i zajímavosti o J. Dobrovském, jehož podaroval domem nad Čertovkou, přestavěným z koželužny, hr. Nostic. Je to dnešní dům, v němž bydleli Werich, Holan, Trnka, Wirth aj. Bývalá „Prachovna“, čili dům rodu Pinkasů, Šimkův Bruncvík na šesté podpěře mostu, Grafovy lázně u Čertovky atd., to jsou náměty Merhoutova vyprávění.

Neméně zajímavé podrobnosti zapsal do knihy „O Malé Straně“, o jejich zahradách a palácích. Kniha „Dům u mosteckých věží“ vypravuje o tzv. Saském domu, přilípnutém na věž Juditina mostu, kde se v noci při návratu z flámu po slavné premiéře opery „Don Giovanni“ zastavil W. A. Mozart, nebo Neruda, který tu umístil svůj příběh v „Malostranských povídkách“. Prostě pod vším, čeho se Merhout dotkl, pulzovaly zajímavé životy lidí. Merhout posbíral i báje, pověsti a legendy a vyprávěl o nich v knihách „Malá Strana za starodávna“, „Malostranské lásky a manželství“, „O dětech českých králů“ atd.

S vynikajícím znalcem Prahy Z. Wirthem se zadíval do zajímavých dějin Malé Strany, kterou už vymazal čas v knize „Zmizelá Praha“. Ta poodkrývá, co zbylo z malostranské gotiky, již zaznamenali dva malíři - Sadeler a Hollar. Merhoutovy knížky vyprávějí nejenom, co na Malé Straně bylo, ale jsou i poučným mementem, co musí zůstat jako klenot Prahy a co musí každá přítomnost citlivě respektovat.