Daniel Adam z Veleslavína

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

31.8.1546 Praha 18.10.1599 Praha Pohřben snad ve Veleslavíně

Pomník,A.Procházka 1902 Veleslavín,na svahu u nádraží



Český tiskař,historik a spisovatel.Pokračovatel v díle zetě Ji- řího Melantricha z Aventýna.Jeho činnost je označována za zlatý věk češtiny,jež byla pramenem její obnovy v národním obrození. Z díla:"Kalendář historický" (1578 a 1590),slovník "Silva quadri- linguis","Politia historica" (1584)"- odkaz vladařské moudrosti.


"... moudrý Plato ..tato slova napsal:"Povinni jsme větší poctivost činiti vlasti,nežli matce aneb otci a všechněm rodičům našim.Neb ona jest nad ty všecky důstojnější a více vážena u Boha i moudrých lidí. Více ji také ctíti máme a více snášeti i folkovati vlasti,jakkoli nevhodné a hněvivé,nežli vlastnímu otci".

                                Daniel Adam z Veleslavína



     V předmluvě svého "Kalendáře historického" (1590) napsal o sobě:

"...jsem přirozený měštěnín,aneb rodič velkého města Prahy,v němžto otec můj milý,dobré paměti Štěpán Adam,mlynář,před léty bezmála padesáti se osadiv a řemeslem svým slouže pánům Pražanům všech tři měst pražských, mnoha dobrodiní od nich přijímal a v živnosti své vždycky dobrotivě a milostivě fedrován byl".

     Jeho otec si pronajal staroměstské mlýny,ale Daniel spatřil světlo

světa ještě když bydleli v blízké vesničce Veleslavín,která patřila břevnov- skému klášteru.Od dětství vášnivě četl a pak ukázal velkou píli na univer- sitním studiu,kde dosáhl bakalářské hodností a roku 1569 Mistra svobodných umění.Z dějin se ještě dovídáme,že jeho oblíbeným profesorem byl Prokop Lupáč,po němž převzal katedru historie.

     Být profesorem university znamenalo žít se studenty,sdílet celibát,

a všechny ty ctnosti nepřinášely žádných společenských a hlavně hmotných východ.Bylo to postavění společenské postavení pro univerzitu,z vášně po-

znávat a vědět.Daniel prý přednášel velmi logicky,protože hodně věděl a neustále si doplňoval svůj kalendář historických událostmi,čili vytvořil so jakousi abecední kartotéku.Ve třicítce však přesedlal,jak sám později řekl,"s koně na osla",čili odešel z univerzity do tiskárny.

     Za vším nepochopitelným bývá žena,říká se,a nebyl výjimkou ani mladý

a slovutně nadějný Daniel.Jmenovala se Anna,Anička a byla dcerou pražského arcitiskaře Melantricha.Proslulý zbohatlý tiskař věděl,že musí k své dílně zlákat vynikající mozky,aby měl zálohu za stárnoucího,skvělého spolupracov- níka Sixta z Ottersdorfa.A jeho Anička mu domů přivedla výtečného histo- rika a organizotora Daniela.

     Melantrich se chopil tiskařské práce v době ostré cenzury po vzpou-

ře kališnické šlechty proti Ferdinandu I.(1547),kdy po informacích z do- mova i ze světa byl hlad.Veslavín byl i skvělý organizátor,dokázal vědecky komunikovat,prozíravě setavovat ediční program a dávat knihám pěkný vzhled. V roce 1578 Veleslavín vydal svůj universitní rukopis "Kalendář historický" v lidovém,lacinějším vydání o 212 stránkách.Utřídil jej podle dnů a měsíců. Po dvanácti letech vydal "Kalendář" mnohonásobně objemnější,důkladněji zpracovaný a opatřený zevrubnými vysvětlivkami.Něco podobného ještě v češ- tině nevyšlo.

     Veleslavín nezapoměl na potřeby studentů,pro něž vytiskl nezbytný

slovník latinsko-český s průvodnímy hesly a vysvětlivkami,takže kniha získala na obsažnosti a tím šla lépe na odbyt.Když v roce 1580 Melantrich zemřel,vedl tiskárnu jeho syn,který brzo rovněž zemřel.Ten nebyl ani stí- nem otcova umu.Tiskárnu převzal Veleslavín.Stmelil kolem tiskárny výtečné znalce jako byli Jan Kocín z Kocínetu,Pavel Krystián z Koldína a další znalci a sestavil edici historie,práva,hospodářství i zdravovědy.Chápal svůj úkol jako službu českému národu.

     Doslova mistrovskými díly se staly Veleslavínovy krásně výpravné

"České bible" a ve zdravovědě poučení "Apotéka domácí" čili "Herbář" Pie- randrea Mathioliho,který žil v Čechách a byl osobním lékařem arciknížete Ferdinanda.Veleslavínova popularita rostla a začas jej neminul stavovský predikát,k němuž si zvolil jméno svého rodiště "z Veleslavína." Do znaku si dal Pegassa jako symbol duchovního vzletu.

     Jeho životní údaje smyl čas,jeho význam pro českou knihu ocenil Jo-

sef Dobrovský tím,že období Veleslava působení prohlásil za "zlatý věk" české knihy.Ze 32 titulů,jež Velelavín sám nebo se spolupracovníky připra- vil a jazykově vybrousil,byly zpoloviny knihy nábožné.Skvělé jsou "Solilo- quia" od sv.Augustina,Moudrost Syracha,Šalomounova přísloví aj. Jako his- torik Veleslvín důkladně prostudoval desítky Kronik a v jejich edici nevá- hal společně vytisknout protihusitskou kroniku Aenea Sylvia Piccolominiho (=papež Pius II.) i starokališnickou kroniku Pavla Kuthena.U Hájkovy Če- ské kroniky,kterou vydal,si ještě nemohl uvědomit její historickou věrohod- nost.Její faktografickou zkreslenost objevila až osvícenská doba.Její dů- kladnou kritiku provedl G.Dobner a potom Palacký a další historici.

     Veleslavín se proslavil vydáním knihy "Politia historica",která by-

la překladem spisu německého humanisty a právníka Lauterbecka.Je to vlastně abeceda vladařské moudrosti,jejiž podstatou je mravnost.Za nejlepší formu státu Veleslavín považoval konstituční monarchii,která odmítá útlak a útrp- né právo.

     Čtyři Veleslavínovy slovníky prokázaly,jaké bohatství výrazů má češ-

tina ve srovnání s latinou,němčinou i řečtinou.

     Velelavín prochladl na podzim ve své vinici,onemocněl a ve třiapa-

desáti letech zemřel.Třicetpět básníků,mezi nimi i M.Jan Campanus,vy- dalo knížku "Epitaph 1599",elegický hold skvělému vědci Melantrichovi. Literární historik Jaroslav Vlček napsal,že Veleslavín se zasloužil "o ši- roké české literární obecenstvo a stanovil způsob české spisovné prózy" pro české národní obrození.