Popelka Biliánová: Porovnání verzí

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (naimportována 1 revize)
Řádek 33: Řádek 33:
  
 
Popelka Bilianová patří ke Praze a každý kdo o Praze píše, najde v jejich knihách nevyčerpatelný zdroj.
 
Popelka Bilianová patří ke Praze a každý kdo o Praze píše, najde v jejich knihách nevyčerpatelný zdroj.
 +
 +
[[Kategorie:Spisovatelé]]

Verze z 9. 4. 2020, 19:18

Česká spisovatelka, vlastivědná a charitativní pracovnice. Z jejich knížek o Praze získal největší popularitu román "Paní Katynka z Váječného trhu" (zfilmován v němém filmu). Její "Staré pověsti pražské" zůstaly inspirací mnoha autorů.
„...jediné opravdové sobectví je to, které lne k životu a chce z něho vysáti jeho krásná a zrádná tajemství...“
— Cirkus Humberto, v proslovu hr. d´Assansonse-Létardaise
Popelka Biliánová.jpg
Narození a úmrtí
  • 27. 1. 1862 (Králův Dvůr u Berouna)
  • 7. 3. 1941 (Praha)
Památníky
Odkazy

Za Leopoldovou branou na Vyšehradě stojí domeček, v němž Bilianová prožila kus svého života. Patřila na Vyšehrad celým svým životem, protože ctila a milovala Prahu a české dějiny jako málokdo. Spojovala se v ní touha nejenom o dějinách psát, ale vyprávět o nich a pečovat o jejich památky. Na Vyšehradě měla blízko ke hrobům slavných předků a mohla o nich vyprávět přímo u jejich hrobů. Jenže ona provázela lidi po celé Praze, protože dopodrobna znala její minulost i přítomnost. Žila vznešeností českých dějin tak vroucně, že její vyprávění bylo poznamenáno jejich pathosem. Traduje se, že jednou vedla houf zájemců kolem Vltavy pod Vyšehradem a právě kolem pluli voraři. Zastavila průvod a pateticky zvolala: "Kam plujete, bodří mužové?!". A jeden bodrý muž zřejmě dobře neslyšel a zeptal se kolegy, co to tam křičí ta ... a použil slovo nemyté a nečesané.

Její vycházky to byla živé knihy, kterým lidé rádi naslouchali. Znala z archivů neuvěřitelně mnoho zajímavého. Navíc mělo její vyprávění i starobylý styl a pathos. Když přišli na Slavím, jakoby s mrtvými rozmlouvala o českém obrození a starobylém kopci opentleném pověstmi. Mnoho pohřbených znala osobně, např. Nerudu, který zemřel v roce 1891, vůdce národa Riegra, zemřelého roku 1904, Mácha ještě ležel v Litoměřicích, Němcová tu odpočívá od roku Popelčina narození v roce 1862, Heyduk, Nerudův, přítel žil do roku 1923 atd. Když vodila po Praze vyšperkovávala svá vyprávění spoustou pražských legend, tajuplnosti i pověstmi, jež našla v archivech. Může se říci, že se sama stala pražskou legendou.

Bilianová pocházela z Králova Dvora u Berouna, z kraje, kde se narodili obrozenci Jungmann, bratři Nejedlí, Šebestián Hněvkovský, prostě kde dýchaly dějiny nejenom městečka Žebráku, jež bylo výspou obrození. Podbrdí bylo opentleno českými dějinami od Karlštejna k Žebráku, Točníku, Valdeku, žilo tu češství. Přišla na pražskou dívčí školu a sotva školu ukončila, blýsklo se její jméno Marie Popelková roku 1880 v novinách. Sesbírala totiž nejvíc darů pro Ústřední matici školskou.

Opustila místo vychovatelky v zámožných rodinách a stala se pracovnicí Matice školské, pomáhala zakládat české školy a knihovny. Provdala se za úředníka pražského magistrátu Biliana a s nim měla tři děti. Snad by její den vydal za dva dny jiných lidí, protože k povinnostem k rodině ještě po nocích psala. Už v rodišti psala verše a v Praze dlouho pokračovala v námětech z Pobrdí. Vydala knížku "Z našich zkazek" a po vzoru Karoliny Světlé napsala i román s vesnickým příběhem "Za jeden hřích". Pak sesbírala na Berounsku pohádky a sama se o psaní pohádek rovněž pokusila.

O Praze nastřádala neuvěřitelně hodně příběhů, legend a pověstí z vyprávění staropražanů i z archivů. A samozřejmě, že působila vedle Karoliny Světlé a Elišky Krásnohorské ve "Spolku českých žen", kde se starala o výchovu malých dětí z chudých rodin. Pořádala přednášky pro hospodyně a doplňovala je názornými výstavkami. Po třicet roků vedla kroužek šití pro chudé děti a když se zrodila ČSR, byla z prvních v pomoci s ošacením českých lidí v pohraničí.

V době, kdy Svojsík zakládal český skauting, Bilianová v letech 1912-1914 založila ze skupiny svých svěřenkyň první skautský dívčí oddíl. Napsala dokonce o dívčím skautingu knížku. V jejím širokovrstvém životě však sehrála nejdůležitější roli pražská minulost, pověsti nejen vyčtené, ale také vyposlouchané u starousedlíků. Nebylo pražské čtvrti, kam by nezašla se svým notýskem vyzpovídat lidi a zaznamenat jejich paměť.

Nejvíce zaujala laskavým vyprávěním o staré Kračmarce, jejíž rozšafná ženskost se ji rozprostřela do šestidílného románu "Do panského stavu". Tklivě poeticky uměla vytvářet atmosféru někdejších dejvických zahrad, vinic a dvorů. S velikým zájmem byl přijat její lidový román "Paní Katynkaz Vaječného trhu", který se stal populární hlavně zásluhou němého filmu.

Knihy "Vyšehradské pověsti" a "Z tajů pražských pověstí" učarovaly nejenom čtenářům, ale posloužily i spisovatelům, např. Václavu Cibulovi, Václavu Čtvrtkovi i univerzitnímu prof. Karlu Krejčímu k vyprávění o staré Praze.

Popelka Bilianová patří ke Praze a každý kdo o Praze píše, najde v jejich knihách nevyčerpatelný zdroj.