Emil František Burian

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

4.6.1904 Plzeň

9.8.1959 Praha

Pohřben na Vyšehradě

PD,J.Pradler 1965

Jungmannova 748/30 (Mozarteum) (odstraněna 1990)


Český avantgardní divadelník,skladatel,spisovatel,malíř,zakladatel divadla D34 (1933).Z oper:"Mastičkář","Bubu z Montparnasu", "Maryša".Z cyklů:"Aby lidi nezabíjel mrak".Hudba k filmům:"Před maturitou","Cesta do pravěku","Siréna".Na mezinárodním hudebním festivalu 1927 v Sieně obdržel cenu za "voiceband" (spojení hudby a veršů).Z knih:"Jazz","Černošské tance","Osm odtamtud".


"Naše avantgarda je cesta k člověku,náš program sociální realismus". E.F.Burian - z odstraněné PD v divadle D34 na Poříčí


Gestapo pro něj přišlo do divadla po premiéře baletu Niny Jirsíkové "Pohádka o tanci" a zatklo i herce,kteří učinkovali v Dykově Krysaři,Kupci benátském,Lazebníku sevilském,ve Vsi Štěpnichovo.Pokolikáte muselo české umění jinotajně promluvit za český národ a jeho politiku!České dějiny jsou plny útlaku národa,který se zvedal a byl pohaněn,aby se zvedl znovu.

Burian okusil,co byly koncentrační lágry fašistů.Jednou,bylo to v lágru Dachau, se lagerfuhrerovi doneslo,že mukl Burian je nejen divadel- níkem,ale i skvělým muzikantem a skladatelem a tak se na befel zrodila kapela z "muklů".Když si lágrové komando prolévalo hrdlo lihem a lagrkape- la mu vyhrávala do nálady,Burian dal tichý pokyn.Zahrála světový hit - "Rosamunda".Lágrové komando zpívalo z plných plic světovou melodii,o níž každý tvrdil,že je to jeho národní píseň.Muálokdo věděl,že jejim autorem je zbraslavský kapelník Vejvoda z Čech a píseň se jmenuje "Škoda lásky".

Burián snad jako každý si v lágru zalistoval v životě,protože "být či nebýt" se mu stalo osudem.Bylo to v roce 1934,maminka mu půjčila pe- níze,aby si mohl otevřít divadélko v budově tzv."mozartea" v Jungmannově ulici.Nazval je "D 34",což byla souhrn dobových symbolů: dnešek,dělník,di- vadlo,dav,drama,dějiny,duch,doba,atd.,prostě vyjadřovala žhavou přítomnost. Když jej zatklo gestapo,právě končil 6.sezonu v budově určenou spíš na kon-


certy.Má úzké přisálí,ale neptej se,co máš,ale učiň i nevhodné vhodným,a nikdy neřikej "to nejde".Burianovo divadlo bylo souhrnem umění.Na jevišti i úzké chodbě se vařila božská ambrozie moderního umění.Stmelil všechno se vším.Této nebojácné přemyšlivosti v umění se dnes říká "avantgarda".V Mo- zarteu se v úzké chodbě konal kongresy o umění,kde mluvil i ruský avant- gardní režisér Majerchold,vydával se tu "Kulturní večerník",pořádal výsta- vy,kde se debatovalo,prostě tu promlouvala rezonance času.

Emil František pocházel z muzikantské rodiny.Otec byl basistou v Ná- rodním divadle,matka sopránem,strýc Karel světovým tenorem,který často zpíval s Emou Destinovou.I on měl talent a průpravu jako málokdo.V devate- nácti přinesl svému učiteli B.Foerstrovi na konservatoř svou operu "Aladin a Palamid",za rok další "Před slunce východem" a třetím rokem napsal "Mas- tičkáře".Jeho spolužákem na konservatoři byl Jaroslav Ježek,jemuž pomáhal v prvním a posledním a v roce 1927 mu v jeho absolventské skladbě zpíval za přítomnosti učitele Josefa Suka jeho píseň.

Napřesrok obeslal hudební festival v italské Sieně originálním dílkem "Voice band" a získal 1.cenu.Skloubil jazz,o němž napsal knížku,s uměleckým slovem a poprve si svůj "voiceband" zadirigoval v Umělecké besedě a použil v něm Wolkerovy balady.Ve stejném roce vydal knížku "Černošské tance" a jako člověk doby,jež chtěnechtě žila začátkem 30.let světovou hospodářskou krizí,byl při dělnictvu,jež bylo postiženo hladem.Stal se skladatelem Děl- nické tělovýchovné jednoty i Honzlova Osvobozeného divadla.

Ve svém D34 uvedl poprvé v ČSR Brechtovu Žebráckou operu,Nezvalovy Milence v kiosku i Havlíčkův Křest sv.Vladimíra.S čím nepochodil před ča- sem na Moravě,to v jeho divadélku vyorávalo novou divadelní brázdu.Jeho práce mu v roce 1936 přinesla státní cenu.Ročně tehdy uváděl 7 až 10 pre- miér např.Gorkého Jegora Bulyčova,Brechtovu Žebráckou operu,Haškova Švejka, Šaldovo Dítě,Klicperovo Každý něco pro vlast,Puškinova Evžena Oněgina,Bene- šové Don Pablo,don Pedro a Věra Lukášová atd.

Na sklonku války vezli zoufalé mukly lodí bůhvíkam a Burian učinil Hamletovský pokus "být či nebýt".Odvážným skokem s loní do moře si zachrá- nil život.A pak mu ani nalomené zdraví nezabranilo v jeho poválečné akti- vitě.Vančura,jemuž psal hudbu k filmu "Před maturitou",kde sám zazpíval vlastní píseň "Chlupatý kaktus",byl zastřelen fašisty v Kobylisích.Jiní, s nimiž hrál ve filmu "Ze světa lesních samot" dřevorubce a napsal k filmu hudbu,prořídli.Spoluautoři filmu "Věra Lukášová" či "Chceme žít",k nimž na- psal hudbu rovněž se už nesešli v plném počtu.

Burián obnovil činnost D34 a společenská bouře stejně jako Nezvala, Drdu,Halase a další umělce jej vtáhla do veřejného života.Potom načas ří- dil divadlo na Vinohradech,kde burcoval proti atomové hrozbě cyklem "Aby lidi nezabíjel mrak".Napsal hudbu k filmu "Cesta do pravěku" a "Siréna", za niž obdržel v Benátkách cenu.

V 90.letech se na Buriána vrhli "pudlíci" umění,aby zaštěkali ne- schopnost analyzovat dílo člověka a přečasto i proto,že hlásit se k někomu v nepravý čas je kunjunkturálně nebezpečné.


PD, F.Prosecký 1974 Na Poříčí 1047/26 (odstraněno 1990)