Emil Holub

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

7.10.1847 Holice

21.2.1902 Vídeň

Pohřben ve Vídni


PD s portrétem,A.Rittich 1907

Nerudova 239/35 (Zde bydlel za studií)


Český lékař a cestovatel.Dvakrát se vypravil do Afriky: 1872 a 1882.Z výprav přivezl hodně etnografických předmětů,jež pro oficiální nezájem rozdal domácím a cizím ústavům.Napsal mnoho článků,dopisů,přednášel i po Americe.Z knih:"Sedm let v jižní Africe","Druhá cesta po jižní Africe".


V Holicích postavili slavnému rodákovi moderní muzeum,ale nebylo snadné zbudovat v něm expozici,jakou by město chtělo.Život cestovatele byl znám,ale pro mnohé kapitoly scházela dokumentace.Narodil v rodině lé- kaře,gymnasium vystudoval v Žatci a po maturitě odešel do Prahy studovat lékařskou fakultu,tehdy ještě německou,protože česká vznikla založením české univerzity v roce 1882.

Už studoval medicínu v Praze,když se vedle Prozatímního divadla v roce 1868 sešly na plácku vedle Prozatímního divadla proti Žofínu da- vy lidí k malé slavnosti.Byla to velká událost,když Palacký odhaloval zá- kladní kámen k Národnímu divadlu.Český národ se posunul znovu o píď dál k svému sebeurčení.Holubův otec by si jistě nenechal ujít tak významnou událost,protože pamatoval ještě,Klicperu a syn,ten někde v moři hlav pro- žíval národní okamžik i za něj.Studoval u otcova dobrého přítele Purkyni, s nimž se přátelil,ba i některých kolegů,kterým se poštěstilo zůstat v Pra- ze.

Emil měl vstup na medicínu snadnější o přípravu doma v otcově or- dinaci,jemuž bezpochyby leckdy asistoval a pak šel k Purkyněmu zajistě s otcovým dopisem.V jeho případě nebylo třeba přímluvy,protože šel do své- ho s odhodláním,jež později zveršoval Sv.Čech,"...kdo chceš ctěn být, do- buď cti si sám..". A s učitelem jej svazovalo i horoucí vlastenectví.

U slavného,světoznámého objevitele struktury buňky se především za- býval srovnávací anatomií,jež ho zavedla mezi exponáty Národního muzea. Jenže jeho kroky ze studentského podnájmu na Malé Straně vedly leckdy přec Újezd,kde s úctou shlíže k druhému patru rohového domu,kde měl svoje bohatství důstojný,vysoký Francouz Joachym Barrande.Koneckonců se spolu setkali i v muzeu,kam oba chodili.

Holub byl z těch přičinlivějších,vědychtivý,hořící pro neznámo,čili už v pětadvacíti (1872) si jej vzali do vědeckého týmu muzea pro archeo- logii.Jenže jeho nezaujalo podzemí,jej lákal neznámý svět na zemi a chtěl se vydat daleko na jihu Afriky.Znal ji už z knížek cestovatele Liningstona.

V mládí popohání rozhodování hořlavá představa..Ani se v archeologi- ckém odboru "neohřál" a sbalil si kufry,lékařský diplom,něco málo peněz a v obrovské touze poznat africké pralesy nastoupil 26.května 1872 v souptham- ském přístavu na loď.Když se spěchá tak čas neubývá a lodě zrovna nepluly závratnou rychlostí.Po 36 dnech vystoupil se zavazadly na molu v Kapském městě.

Sny se potichu vrátily k realitě,kolem vřel neznámý život a než se rozhlédl kudykam,peníze se ztenčily.Byt,strava a bůhví co ještě se staly černou dírou,do níž padaly peníze.Musel uvážlivě popřemýšlet kudykam. V Kapském městě moc nepořídil,proto se vydal "za lepším" do Eliščina por- tu a začal se živit medicinou.Po několika týdnech si program ještě upra- vil stanovením místa,odkud zamíří do buše.Místem byl Faurensmith Svobod- ného státu Oranžského,odkud se brzo vydal na cestu do démantonosných kopa- nin západních Grinquů.

Prodíral se s najatými muži nebezpečnými zákruty zeleně,skal a vod až do Dutritsparu a pořád musel cestu revidovat.Do cesty mu vstupovaly skaliska,tygři či hadi zavěšeni na haluzích až jednoho dne odněkud zašu- měly vodopády.Byla to cesta nebezpečná,krásná,rozmanita,namáhavá,ale dra- li se do vnitrozemí.V osadách kmenů se mu dařilo pochodit v dobrém.Získal si dokonce důvěru Korrannů,BaTlapů a BaRolongů a oni mu za drobné dárky dopomohli k místům,kde našel bohatství rostlin,hmyzu,zvířeny.Tamtamy pro- vázely jeho cestu a podávaly o něm zprávy až do Šošorgu,kde jej v lednu 1874 velmi vznešeně a decentně přijal panovník Sekhoma,štědře jej pohostil a překvapil ho tím,že bez váhání svolil,aby si v jeho panství nashromaždil sbírku přírodnin a národopisných předmětů.

Holuba však táhlo Zambezi a Sekhoma mu přislíbil pomoc.Mohl se však na cestu vydat až 2.března 1875.Zastavil se v misijní stanici Linokana a odsud putoval do Šokongua a dál a dál až najednou se jako zázrakem před nim rozložila solnatá jezera Makari-Kari,země přímo nabitá neznámem.

Přišel den,kdy průvodci zaslechli někde za vysokým lesem jakýsi tlu- mený hukot a zeleň začala řídnout.Před nimi se vynořily hučící mohutné vody Viktoriiných vodopádů.

Holub se dostal do říše Marucké a musel znovu prokazovat své diplo- matické umění,aby se dostal k panovníkovi Sepopavovi,u něhož si vyprosil svolení na cestu po jeho říši.Jenže byl prosinec a Holuba zchvátila zimni- ce,která škrtla jeho plány a vrátila jej do bezpečí.

V roce 1877 se mu podařilo vystavit své sbírky v Kimberley a rozhodl se vrátit domů.Něco si vydělal přednáškami,jenže bez pomoci z domova by to sotva stačilo.Posílal do pražského časopisu "Světozor" reportáže,jež vzbudily velkou pozornost a pak jej Praha v roce 1879. Holub se postaral o velkou senzaci,když představil čtrnáctiletou bečuanskou dívku Bellu, kterou nechal v Praze pokřtit.Po čase se dívka vrátila domů.

Nejdříve vystavil své sbírky v Praze,potom ve Vídni,ale když je na- bízel oficiálním institucím,málokdo o ně stal.Holub byl zklamán a natruc sbírky rozdal 113.domácím a 14. cizím ústavům.Dal se do psaní knížky "Sedm let v jižní Africe",která vyvolala senzaci a v Benátkách za ni obdr- žel zlatou medaili.

Dne 22.listopadu 1883 odjel na černý kontinent znovu a troufla si s nim nasednout v Hamburku na loď i jeho choť.Připluli do Kapského města se šesti průvodci a pro nesnáze Holub zamířili rovnou k Zambezi.Cestou do Par-dama-Tanky 60 km od Zambezi však přišel o zvířata,která táhla za- vazadla a sbírky.V kraji totiž zuřila občanská válka a těžkosti mu zale- hly další cestu do vnitrozemí.Při menších výpravách u Zambezi mu zemřeli 2 průvodci na zimnici a nosiči se báli nevraživých Šukulumbů.K dovršení všeho zla výpravu 2.srpna 1886 přepadli domorodci a okradli.Ze 32 zápis- níků zachránil jenom osmnáct.Vraceli se za neuvěřitelných útrap a po něko- lika měsících dorazili zpátky do Kapského města.

Doma Holub uspořádal v roce 1890 výstavu nejdříve ve Vídni a 1892 v Praze.Jeho cestopis "Druhá cesta po jižní Africe" šel na dračku.Předná- šel,psal a absolvoval přednáškové turné po USA.Ještě uvažoval o třetí cestě,aby dokázal sobě i druhým,že neřekl poslední slovo,jenže následky malarie oslabily jeho síly a přemohly jeho vůli.Usídlil se natrvalo ve Víd- ni.Z jeho rozsáhlých sbírek zbylo pět beden ve škole Vysokého Mýta a část sbírek získalo i Národní muzeum v Praze.

V rodných Holicích stojí jeho pomník od sochaře H.Soukupa a na jeho rodném domku mu odhalili pamětní desku od sochaře J.Štursy.