Ferdinand Břetislav Mikovec

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

23.12.1826 Sloup u České Lípy

22.9.1862 Praha

Pohřben na Malostranském hřbitově,1911 převezen do rodiště


PD s portrétem, S.Rypota 1870,na novém domě J.Rottr 1937

Ostrovní 2058/2


Český spisovatel,dramatik,redaktor.Psal česky i německy na témata z českých dějin. Založil čas.Lumír (1851-62).Z dramat:Záhuba rodu Přemyslovců,Dimitr Ivanovič. Z odborných knih: Tyho Brahe,Karlštejn,Album von Koenigreich Boehmen,Briefe des Johann Hus geschrieben zu Constans in des Jahren 1414-1415.



Dvě kapely řízně spustily Veitův Pochod umělců a na jeviště Stavov- ského divadla onoho památného dne 29.února 1848 důstojně vcházely slav- né postavy kultury světa.Konala se první pražská reduta,o niž se zasloužil rusovlasý dvadvacetiletý atlet Mikovec.Před nedávnem jej zvolili za před- sedu spolku "Arkádie",v níž se sdružili čeští i němečtí spisovatelé.

Nejdříve prošla jevištěm postava "Fantazie".Za spolu vyšli držíce se za ruce Mikovec jako "Lumír" z Králodvorského rukopisu a Josef Kranner (budoucí slavný architekt) jako staroněmeckým bard.Za bájnými hrdiny Čechů a Němců šel slavný Dante,v němž by sotvakdo rozpoznal malíře Josefa Máne- sa.Boccaccia představoval herec J.J.Kolár,Rubense hrabě Fr.Thun a řada slav- ných jmen dějin pokračovala.

Ještě než reduta skončila,Praha se dověděla,že Francie povstala pro- ti vládě aristokracie. Za několik dní vzplanula revoluce ve Vídni,v Itálii, v Čechách a všude se zvedly požadavky za národní svobodu a lidštější život v rakouském "žaláři národů".

Mikovec byl už známým spisovatelem,organizátorem všelijakých "koči- čin",jež čeřily pokojnou hladinu Prahy.Objevil se v občanské domobraně "Svornost" s "distinkcemi" praporečníka v rozbouřených ulicích Prahy. Známé revoluční události roku 1848 v Praze vyústily do 235 barikád,jež ob- čané postavili proti palbě 3 batalionů granátníků generála Windischgratze, který děly krotil národní touhy Čechů.

V Národních listech 9.června vykřikl K.Havlíček:"...tolik atentátů proti svobodám národním...!" Ze slibu císaře,že zavede konstituci zbyly otkrojovaná ústava z roku 1849 po vojskem rozehnaném Kroměřížském sněmu a zatykače na české rebely.Zatykač vydali i na Mikovce,jenže ten uprchl do Chorvatska,kde se přidal k protirakouskému odboji.Vrátil se až po amne- stii jenom naskok,protože hned odjel do Lipska,aby si tam ukojil svou vá- šeň pro české dějiny,kterou u něj postřehl prof.Krompholz na českolipském gymnasiu.Ten doporučil jeho otci,správci na majetku hr.Kinských,aby jej dal na studium filosofie.Mikovcovi bylo osmnáct a už otiskl pojednání "Die alchymisten in Prag".Po dvou letech studia vydal v Květech a později i knižně monografii o hvězdáři Tyho Brahem.

V roce 1848,kdy se pustil do dramatu "Záhuba rodu Přemyslovců",mu- sel německy vychovanému Mikovcovi pomáhat s češtinou přítel J.V.Frič. Psal lehce,mnoho a zajímavě a hořel nadšením pro divadlo,jenže oproti Tylově národněuvědomovacímu poslání divadla podtrhoval stejně jako herec a spisovatel J.J.Kolar vůdčí roli hrdiny.Mikovec se v Lipsku zdržel hle- dáním pramenů k biografii o Valdštejnovi a kromě toho v Lipsku vydal v němčině Husovy dopisy z Kostnice.

V roce 1851 si vymohl vydávání časopisu,který byl jediným českým časopisem po porážce revoluce.Nazval jej po svém bájnému hrdinovi z meren- dy "Lumír" a vydával jej do roku 1862,kdy v něm pokračoval V.Hálek a pře- jmenoval jej na Zlatou Prahu.Mikovec napsal 4 dramata (Konráda Waldenroda nedokončil),bezpočet článků a kritik,ale jeho hlavní zájmovou doménou byly vedle divadla i archeologie,památky a starožitnosti.S dychtivostí zaníce- ného vědce hledal v archivech a muzeích a zveřejňoval zajímavosti,protože jren tak mohl svého "Lumíra" udržet při životě.

V roce 1857 vydal "Album von Konigreich Boehmen" a ve stejném roce monografii o Karštejně.Po napsání studie "Stopy selského a sousedského divadla v Čechách" se s malíři Hellichem a Kandlerem pustil do zpracování obsáhlejšího díla "Starožitnosti a památky země české",které bohužel už nedopsal.

S energií svého mládí se zasloužil o zachování kaple sv.Kříže na Starém městě a rovněž o Krocínovu kašnu na Staroměstském náměstí. Byl prvním "objevitelem" nádhery Langweilova modelu Staré Prahy a když po bitvě u Solferina,v níž si mladý Franišek Josef I.ochutnal trpkost po- rážky (1859),vyrostly Čechům naděje na svobodnější národní život,Mikovec byl u zrodu výboru pro postavení Národního divadla.

V tom čase houževnatě připravoval se společníky velkou výstavu sta- rožitností,která měla být instalována na Staroměstské radnici.Jenže Mikovcovo atletické tělo dosloužilo a srdce dotlouklo v půl osmé ráno 22. září 1862 patrně z velkého přepětí.

Spolek Arkadie mu věnoval pomníkový obelisk s portrétem od sochaře Seidana,který stál na jeho hrobě na Malostranském hřbitově až do 11.května 1911,kdy jeho i matčiny ostatky v obavách ze zrušení hřbitova,jež hrozi- lo,Mikovcova rodina převezla i s pomníkem do rodiště ve Sloupu u České Lípy.