Ferdinand Engelmüller

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

22.12.1867 Praha

29.9.1924 Praha

Pohřben na Olšanech

PD s bystou,J.Kodet 1930

Loretánská 177/9 (Hrzánský palác/nádvoří)


Český malíř,krajinář poetických nálad,hudebník,básník a kritik. Vyšel z Mařákovy školy.Měl vlastní krajinářskou školu.Maloval Prahu a přilnul hlavně k Polabí.Vydal výběr ze svých obrazů "Nálady a pohádky",vystavoval i v zahraničí.


Na malování s terasy hrzánského paláce vzpomínal malíř Jaromír Jin- dra,malíř evropských měst,al hlavně Prahy,pro jeho styl mu říkali "český Duffy".Ten byl pravou rukou Egelmullera v jeho malířské škole na Hradča- nech.Donekonečna prý museli malovat z okna Hrzanského paláce nádheru praž- ského panoramatu a mistr nu radil: "Maluji,jak vidím,Jindro".Koneckonců Engelmuller byl žákem Mařáka a Chitussiho a neslevil žákům nic,co vyběhlo z jeho stylu.

Syn majitele malé rukavičkářské firmy byl však obdařen třemi talen- ty:malířským,hudebním a slovesným,ale otec si jej přidržel ve firmě až do třiadvaceti,než mu umožnil studium Akademie.Studoval s Antonínem Slaví- čkem a oba měli vroucí vztah ke krajině.Engelmuller ji maloval v poeti- ckých náladách,jak ji v Polabí vnímal od dětsví.Jezdíval totiž o prázdni- nách do Brandýsa n.L. k otcovu příteli notáři Chourovi,u něhož se scházeli malíři,hudebníci i básníci.Ferdinand se hluboce zadíval do poesie krajiny a neméně hluboce do oči notářovy dcerky,takže utvrzdil otcovo přátelství příbuzenským vztahem.

Na cestách do Brandýsa,jehož kraj mu byl "nejsvětější koutek na svě- tě",potkával herce Vojana,jak mašíruje a drmolí si herecké role.Engelmul- ler si první ateliér zařídil od roku 1897 pobllíž Karlova mostu.Jenže to nebyl ateliér v pravém slova smyslu.Chodili za nim A.Dvořák,Vrchlický,Kva- pil,ba i Masaryk,Vojan,Myslbek,Fibich aj.,muzicírovalo se,polemizovalo, smlouvala spolupráce a lecos vymýšlelo i uskutečnilo.Sám skvěle hrál na kla- vír,psal verše,mluvil o divadle,prostě polyhistor.Šuměla mu do oken Vlta- va a z kavárny Belevue blikala večerní okna.


Bylo to ještě ve druhém ročníku Akademie,když se mu podařilo pronik- nout se svými snivě romantickými obrazy na Jubilejní průmyslovou výstavu (1891).A pak jako dobovou samozřejmost Engelmmuller navštívil Mekku malířů Paříž,kde jej ovanul nový výtvarný ruch a v pařížské škole malíře Dilla vstřebával ještě cosi jiného.Z Paříže se vydal po Evropě a zabloudil až do volyňské gubernie v Rusku,kde načas zůstal v hraběcí rodině a učil ma- lovat hraběcí děti.

Jenže všechno nelze dělat najednou a koneckonců se musel živit.Kva- pil mu v roce 1901 nabídlscénografickou spolupráci na Dvořákově opeře Ru- sálka.A téhož roku se domluvil se Engelmuller domluvil s J.Vrchlickým na společné knížce "Nálady a pohádky",v níž Vrchlický doprovodil verši jeho 50 krajinářských motivů.

Pak se mu v roce 1916 naplnil sen mít ateliér na Hradčanech v Hrzan- ském paláci po zemřelém malíři Viktoru Foerstrovi,bratru skladatele Foer- stra.Pod okny ležela nádhera panoramatu Prahy.Učil malovat,ale zároveň mu přibývalo knížeček o divadle,muzice i malování.Stal se všeumělem,na jehož slova se čekalo.Přitom stačil připravit své výstavy ve Vídni,Mnichově,Ham- burku a Londýně.V jeho hrzanském ateliéru zrály talenty malířů O.Nejedlé- ho,V.Špály,J.Zrzavého a dalších i méně známých kumštýřů.Ve vášní půtek no- vé generace se uvolňovala barevná dravost fauvismu,futurismu,a zcela nová "realita" kubismu.Kubismu Engelmuller nikdy neporozuměl,držel se svého něž- ného,vypravěčského štětce.Co nepřál štětci,připouštěl leckdy v kritice divadla a hudby.

Po zrodu československého státu přišla pro jeho malířství hodina pravdy.Jako vlastenec nechtěl mlčet ke slavnostním okamžikům zrození stá- tu,chtěl rovněž namalovat slavné okamžiky,jež přišly.Namaloval na oslavu VI.všesokolského sletu velký obraz "Vzkříšení" ve figurativním symbolu. Jeho obraz vyvolal přehlíživý úsměv a zamlklou úctu.Ještě vydal knížečky o umění,mezi nimiž je velmi zajímavý úvod do malování - "Cesta k malířské- mu umění",jež se se stala vzácným dokumentem malířského času.