Ferdinand Laub

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

19.1.1832 Praha

17.3.1875 Gries u Bolzana

Pohřben na Olšanech,1950 ostatky přemístěny na Vyšehrad


PD,Q.A.Adamac 1876 (nová K.Barták,J.Fragner 1950)

Újezd 400/31


Český houslista.Houslový mistr ve Výmaru,Berlíně a v Moskvě.Považován za nejlepšího své doby.Na koncertech po Evropě přidával svou "Polonézu" a "Fantazii na české lidové písně".



Až k Újezdské bráně lidé slyšeli z "nigrinského" domu na Malé Stra- ně dětskou kapelu hudební školy Erazima Lauba,která si vyhrávala pro ra- dost.Byl v ní i jeho talentovaný synek Ferdi,který na své housličky hrál tak mistrně,jakoby se v něm zrodil genius celého hudebního rodu Laubů. V devíti jej otec brával sebou s kapelou do sálů,dovadel,prostě,kde si vy- dělávali a často si v hospodách Ferdiho vyžádali,aby zahrál sólo.Museli jej zvednou na stůl,aby jej odevšad viděli a Ferdi nasadil smyčec a zavřel oči.A pak donekonečna jej žádali ještě a ještě,až ho to omrzelo.Prostě pražská senzace.

Proslulý prof.Mildner z pražské konzervatoře jej okamžitě přijal do své třídy.A Ferdi studoval lehce,nějak mu prstíky srostly s hmatníkem a on,čím víc hrál,tím víc se těšil,protože si jak sew říká skutečně zahrál pro radost.Ferdinand na konservatoři studoval v letech 1843-1846 a jeho pověst se po Praze šířila.Když mu dávali závěrečné "požehnání",to už hudeb- ní Praha znala jeho neuvěřitelnou virtuozitu,o níž běžela fáma v superla- tivech.Zejména po svém prvním školním koncertu vyvolal tak veliké ovace, že staří houslobví mistři slzeli.

Po konservatoři zůstal doma a ve čtrnácti se vydal do hudebně náro- čné a zhýčkané Vídně.Prý jeho výkon Vídeňanům vyrazil dech,a to bylo co říci.Okamžitě se ozval císařův dvůr,kde musel koncertovat v důstojné kon- certní síni.Bylo to pro synka z Malé Strany skvělé doporučení,protože za- pracovaly šuškavé dráty po vybrané společnosti až bůhvíkam. Nechali si ho ve dvorské kapele.

Reference o zázračném chlapci se zatoulaly zpátky do Prahy k praž- skému císařovu zástupci arcivévodovi Štěpánovi a ten byl tak ohranut Fer- diho smyčcem,že mu věnoval housle z dílny mistra Amatiho.Ve Vídni se Ferdi- zdokonaloval i teoreticky teoreticky a v osmnácti vyrazil na koncertní turné po Evropě.Prý pokaždé,než přiložil smyčec na strunu jakoby zrozpači- těl,ale pak vplul někam mimo,daleko,vhroužil se do sebe a nevnímal.Všechno odešlo mimo prostor a čas.A snad mu do této chvilky vstoupil i onen dávný okamžik - když mu v devíti ještě doma v Praze tleskali norský virtuóz Ole Bulle i Berlioz s Ernstem.Světový houslista Joseph Joachim,německý Maďar z Kopčian,mu o něco později dával poctivě najevo,že patří mezi jeho největ- ší soupeře.

Když Ferdi hrál v Londýně před královnou Viktorií,prohlásila jej za největšího houslistu světa.A tato korunovaná hlava měla pověst výtečné znalkyně hudby.Na jejim dvoře hostoval kdejaký významnější muzikant a těch bylo nepočítaně.Skvělá pověst zavazuje nejen hudebně,ale i lidsky,ale s tím Ferdi problém neměl.Laub byl skromný,věděl,že nic není do geniality,když se nesnoubí s lidskostí.

Ověnčen evropskými vavříny vrátil do Prahy,kde chválou neskrblil ani kníže Egon Furstemberk a koupil mu housle od skvělého houslaře Guarne- riho.Stály prý 1500 zlatých.A právě na ně v letech 1853-1855 Ferdinand hrál ve Výmaru,ve městě Goetha,kde nedlouho před nim oslnil město jeho napůl iuž přítel houslista Joachim.Pruský dvůr si Lauba svým způsobem při- vlastnil,protože mu udělil titul umělce pruského krále.

Z Výmaru odjel Laub do Berlína a působil osm roků jako koncertní mistr berlinského symfonického orchestru.Hrál pod taktovkou dirigentů zvučných jmen.Jenže v roce 1866 se ozvali jeho hudební přátelé z Moskvy, že se uvolnilo výhodné místo profesora na moskevské konservatoři a záro- veň se měl stát emeritním (zasloužilým) mistrem carské hudební společnosti. Na konservatoři se brzy seznámil s mladým Rubinsteinovým žákem z Petro- hradské konservatoře Čajkovským,který učil hudební teorii.Ten mu v úctě k jeho houslovému umění věnoval svůj 3.smyčcový kvartet "Es dur".Spřáteli- li se na dlouhý čas.Laub pobyl v Moskvě s chotí,která vyučovala zpěvu,pět roků a považoval moskevská léta za jedna z nejkrásnějších kapitol života.

Ani ke geniům nebývá život příliš shovívavý.V roce 1871 Laub vážně onemocněl a nenašel jiného východiska,než se vrátit na léčení do Karlo- vých Varů.Nevynechal žádnou příležitost k večerním koncertům,které byly vždy atrakcí a vzbuzovaly u Čechů hrdost.Už nehrál na svých guarnerkách, ale naplnila se mu touha,jež neminula žádného houslistu.Získal ony pověstné a čarující housle italského houslaře Stradivariho.

Ke svému pokaždé úspěšnému komcertu pokaždé přidával jakoby vlaste- necký dovětek svou "Fantazií na české lidové písně".A druhou skladbou na jeho bávala houslisty oblíbená "Polonéza".Zanechal i vlastní skladby. e osudem starých časů,že nemohly zachytit hudbu na media.Dějiny techniky se zpozdily za velkými hudebními genií.I jeho mistrná interpretace Haydno- vých kvartet zůstala pro budoucnost němá.

Karlovy Vary Laubovi v nemoci nepomohly,proto se v březnu 1875 vy- dal za zdravím do italského Meranu.Po příjezdu na nádraží v Griesu v již- ním Tyrolsku jej zastihla náhlá smrt.

Laubovy stradivárky zdědil jeho zeť Vojtěch Hřímal,známý houslista a skladatel,který je za svého pobytu v Rusku prodal ruskému houslovému mistru Plečnikovi.


Pomník s reliefem v coklu,V.Sapík 1913 Seminářská zahrada pod Petřínem (přivezen v roce 1950 z Křivoklátu)