Ferdinand Maxmilián Brokoff

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání



12.9.1688 Červený Hrádek u Chomutova

8.3.1731 Praha

Pohřben na býv. hřbitově u kostela sv.Martina

PD Brokoffů s portrétem Jana Brokoffa, J.Mařatka 1909

Martinská ul.,u kostela sv.Martina


Jeden z největších sochařů českého baroka.Vyučen u otce a sochařů Quitainera a Strudla.Z jeho plastik: pět soch na Karlově mostě Sv.Jan z Mathy (lid.Turek),giganti na paláci Černínů-Morzinů v Nerudově ulici,morové sloupy na Hradčanech a Maltézském náměstí,náhrobek Vratislava z Mitrovic u sv.Jakuba (s arch. Fischerem.)



Už snad tři století se na Karlově mostě lidé zastavují u sveřepě samolibého Turka,hlídajícího zamřížovanou kobku s uvězněnými křesťany, který je součástí pomníku sv.Jana z Mathy.Je to poslední dílo ze serie plastik,jež pro Karlův most vytvořila sochařská dílna Brokoffů.A je ze všech nejpozoruhodnější.Vytvořil ji velmi talentovaný syn Jana Bro- koffa Ferdinand Maxmililián,když mu bylo dvacetšest roků.Je dílem vyzrá- lým a se všemi znaky sochařova podivuhodného rukopisu.Tímto svým dílem z roku l714 započal dlouhou řadu plastik,jež patří k vrcholům českého baroka.

Měl na tvrdý zápas s kamenem dost chatrné zdraví,ale vášeň převládla a zůstala v něm jako oheň po celý krátký život.Důkladě se poučil v otco- vě dílně,kde zpočátku spolupracovali na množství zakázek společně otec a dva synové Michal a Maxmilián.Z toho období je tudiž k rozepoznání,o čí rukopis jde.

V dílně,jež si získala renomé,se leckdy sešli umělci různého umění a debatovalo se o sochařství a o umění doby vůbec.Třetí Janův syn Antonín Šebestian patrně z těchto debat rozpoznal svůj básnický talent a stal se dvorním básníkem císaře Karla VI.

Ferdinandův talent se záhy zformoval do rozpoznatelné podoby,která má už charaktistické rukopisné znaky.Uměl mistrně vyvážit proporce figury a zachytit její sebemenší duševní hnutí.Spolu se sochami Matyáše Bernarda


Brauna,jež stojí rovněž na Karlově mostě,jsou každý posvém básníky kame- ne.Ferdinand dokonale zužitkoval vědomosti,jež získal u otce i v praž- ské dílně sochaře Quitainera a hlavně za pobytu ve Vídni u sochaře Strudla.

Pro Karlův most vytvořil ještě další čtyři plastiky.V devatnácti vytesal sousoší sv.Barbory,Markéty a Alžběty (1707),jež stojí jako druhá socha zleva ve směru od Staroměstské věže na Malou Stranu.V pořadí sedmý ve stejném směru je jeho sv.Fr.Borgiáš (1710) a desátí jsou sv.Vincenc Ferarský a sv.Prokop (1712).Čtrnáctý zprava od Staroměstské mostecké věže stojí proti jeho proslulému Turkovi sv.Vít z roku l714.

Sochu sv.Ignáce z Loyly,zakladatele svého řádu,objednali v dílně Brokoffů jezuité v roce 1711 a vydržela na mostě do roku 1890,kdy byla uložena v lapidariu.Na jejim místě dnes stojí od roku 1928 sousoší sv.Cy- rila a Metoděje od Karla Dvořáka (pátá zprava směrem k Malé Straně).

Do dílny u hřbitovní zdi i do budovy Brokoffů "U salátu" na dnešní Národní třídě návštěv přibývalo.Když Ferdinand dokončil poslední plastiku pro Karlův most,objevil se v dílně známý vídeňský architekt Fischer z Er- landu a nabídl Ferdinandovi spolupráci na náhrobku nejvyššího kancléře V.Vratislava z Mitrovic v kostele sv.Jakuba v Praze.Spolupráce pokračovala na oltáři v kurfiřské kapli ve Vratislavi,na náhrobku v kostele sv.Alžběty a posléze i ve Vídni,kde Ferdinand sochařsky dotvářel Fischerovo největší dílo - oltář sv.Karla Boromejského.Ferdinand stačil udělat jenom návrh na plastiku stejně jako v případě náhrobku Trutzhona u sv.Michala.

V roce 1621 mu náhle zemřel bratr a musel po něm převzít dílnu. V jejim vedení mu pomáhala matka.Ještě stačil dokončit plastiky Mojžiše a Řehoře Velikého pro klášter benediktinů v Krzesoboru,ale na alegorie Starého a Nového zákona už dodal jenom náčrty.Realizovali je jeho žáci. Na víc mu koncem třicátých let nezbyl čas ani v pražském kostele sv.To- máše,neboť z velké zakázky plastik a soch na oltář zhotovil jen sv.Moniku, Ludmilu a Augustina.

K obdivu generací Ferdinand postavil dva vynikající morové sloupy, jež symbolizují bezbrannost Pražanů v katastrofálním moru v roce 1713. Jeden morový sloup se sochou sv.Jana Křtitele stojí na Maltézském náměstí na Malé Straně,druhý s nádherným marianským sousoším na Hradčanském námě- stí.Malostranské dílo dokončil,ale na morovém sloupu na Hradčanech praco- val od roku 1726,ale smrt mu dílo překazila.Dokončili je následovníci. Kompoziční skloubení sousoší Madony a apoštolů kolem sloupu je ukázkou mistrného zvládnutí kamene v harmonickou symfonií tvaru v prostoru,charak- teristickou pro duchovní obzor doby.

Plastiky F.M.Brokoffa najdeme v kostelích,zámcích,klášterech i na ná- městích jinde.Stačil udělat neuvěřitelně hodně na svých 43 roků života. Zemřel deset let po bratrovi na tuberkulozu.Dílnu převzala sestra,která ji z velké části předala svému básnickému bratrovi na dvoře císaře Karla VI.