François René de Chateaubriand

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

1768 Saint-Malo

4.7.1848 Paříž

Pohřben blízko rodiště na ostrůvku Grand Bé


PD,1930

Lázeňská 286/6


Francouzský spisovatel a diplomat.Sloužil v armádě a diplomatických službách monarchie.Z historických,filosofických a politických spisů: Duch křesťanství (1802),O Buonapartovi a Bourbonech (1814),Restaurace a monarchie (1831).Z literárních spisů: Atala (1801),přeložena 1805 J.Jungmannem,Paměti záhrobní (1836).


"Bourbonovec ctí,royalista rozumem a přesvědčením,republikán vkusem a charakterem". F.R. de Chateaubriand o sobě ve spise "Restaurace a monarchie"


Před vyhlášeným hotelem na Malé straně "V lázních" se 24.5.1833 v 7 hod. večer zastavila karosa,z níž vystoupil důstojný šedesátník a rychle zmizel v budově.Ráno se v Prager Zeitung objevil drobný titu- lek:"Hr.Vicomte Chateaubriand von Paris (in Bad). Lidé,kteří před 30.ro- ky (1905) prožili šokující zážitek z jeho poetické prózy "Atala aneb láska dvou divochů na poušti" ve skvělém překladu Josefa Jungmanna,poro- zuměli,ale málokdo věděl,že Chateaubriand přijel do Prahy krátce po sobě už po-druhé.

V půl desáté večer jej s dvorní škrobeností přijal na Pražském hra- dě francouzký exkrál Karel X.,jemuž zpřízněný císař František I.poskytl po útěku před Francouzskou revolucí azyl.Chateaubriand měl projednat deli- kátní záležitost vévodkyně Karoliny de Bery,vdovy po králově mladším sy- novi.Provdala se tajně znovu za neapolského hr.Campo Franco a pučem chtěla sesadit tchána s trůnu.Porodila ve věznici Blaye dceru,kterou dvůr měl za nemanželskou.Chateaubriand uspěl.Vše bylo odpuštěno a vévodkyně se mo- hla vrátit k synovi Jindřichovi a k dceři Louise,kteří pobývali s dědou v Praze.

Přestože se exkráli Praha zalíbila,musel 26.května 1836 kvůli koru- novaci Ferdinanda V. z města odjet.Uchýlil se před cholerou do Gorice, kde na choleru přecjenom zemřel 6.11.1836.Chateaubrian si o pražské epi- zodě do své slavné autobiografie "Paměti záhrobní" poznamenal: "Zatím co jsem se přes něj (Karlův most) ubíral,Karel X.kráčel po chodníku,pod paží měl deštník,jeho syn jej doprovázel jako najatý průvodce.Řekl jsem v Con- servateuru,že si člověk stoupne k oknu,aby viděl míjet monarchii.Viděl jsem ji míjet na pražském mostě."

Chateaubriand se vrátil do pařížského ústraní.Dopisoval Paměti své- ho bouřlivě zmítaného života,o němž si od roku 1811 dělal poznámky.Byl jedenáctým dítětem starého šlechtického rodu ze Saint Malo, kde "..po- prvé pocítil záchvat oné nudy,která je mou mukou a mou blažeností".Dal se k vojsku,ale za revoluce odjel do Ameriky,pak se vrátil zraněn v bitvě u Thionvillu a emigroval na 7 roků do Anglie bez prostředků a roztřesen z popravy bratra,z věznění sester a ze smrti matky.

Všechno,co prožíval,formovalo jeho filosofickou vizi.Zahořel Roussea- ovým návratem k přírodě,jenže podle něj měl Rousseau zachovat své učení v tajnosti.Francouzské encyklopedisty rád neměl,protože jejich filosofie byla "první a konečnou příčinou" revoluce.V roce 1800 si z Anglie do Paří- že přivezl kromě filosofických esejí o dějinném spříznění revolucí,epos v próze "Načezové".Vydal z něj v roce 1801 jen část s názvem "Atala". Byla to oslnivá prozaická báseň o lásce dvou divochů,čili romantický pří- běh,který svou dobu nadchl.

Ve spise "Duch křesťanství" křesťanskou víru zpoetizoval,čímž si na- klonil Napoleona,který jej jmenoval legačním tajemníkem v Římě. Chateau- briand však na Napoleona zanedlouho zanevřel,protože nechal popravit ně- jakého aristokrata.V úctě ke křeťanství začal psát epos nazvaný "Mučed- níci",a protože chtěl prožít a zažít všechno,co hodlal napsat,zajel si za inspirací přímo do Jeruzaléma.

V roce 1814 vydal spis "Buonaparte a Bourboni",jimž si Napoleona ob- měkčil,takže se znovu vyhoupl do diplomatických křesel a dotáhl to až na ministra zahraničí.Dali mu za úkol diplomaticky zamezit konfliktu se Španěly.V době,kdy se otevřeně vyznával ze svého duchovního stavu,napsal spis "Monarchie podle charty",v němž přiznal,že sám má koneckonců větší smysl pro konstituci,než se to dalo očekávat od "royalisty rozumem a pře- svědčením".

Dlouho před veřejností ukrýval své "Paměti",k nimž si dělal poznámky předlouhý čas a vyhlásil,že musí být vydány až po jeho smrti.Proto se jim dostalo názvu "záhrobní".Podařilo se mu "Paměti" dokončit v roce 1836 a dokonce z nich předčítával úryvky v kruhu pařížských přátel.Ti jej přesvěd- čili,aby je prodal ještě za svého života.Souhlasil,ale vymínil si přecje- nom vydání až po smrti.Dychtiví akcionáři si však od něj vymohli alespoň souhlas k vydání některých fejetonů."Paměti záhrobní" knižně vyšly v le- tech 1849-50,až po smrti autora,který ještě pod svými okny uslyšel zahřmět revoluci 1848.Těžce by ji nesl,protože byl proti svobodnému vyjadřování názorů,byť sám to nedodržoval.Literární historie jej ocenila jako spisova- tele,který dal prozaické literatuře básnivost.

Nechal se pohřbít blízko svého rodiště na ostrůvku Grand Bé.