František Škroup

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

3.6.1801 Osice u Pardubic 7.2.1862 Rotterdam Pohřben ve společném hrobě nemajetných umělců na protestantském hřbitově v Rotterdamu

PD s úryvkem české hymny,B.Seeling 1887 Myslíkova 13



Český hudební skladatel a dirigent.Kapelník ve Stavovském divad- le v Praze,pak v rotterdamské opeře.Autor první české opery "Drá- teník"(1824),české hymny (z Fidlovačky,1834).Z dalších děl: "Old- řich a Božena" (opera 1826),vydavatel sborníků vlasteneckých pís- ní "Věnec"(1835-39).



     Rod kantorů jej obdařil hudebním nadáním,takže v osmi překvapoval

hrou na flétnu a v jedenácti na přímluvu místního děkana jej poslali do Prahy,kd zpíval ve sboru týnského chrámu a v Loretě.Na gymnasiu v Hrad- ci poznal dramatika V.K.Klicperu,vydavatele Pospíšila,a ředitele hradeckého kůru,operního pěvce Volkerta.Ten byl v prosinci 1786 na premiéře Mozartovy "Figarovy svatby" a na premiéře "Dona Giovanniho konem října 1789 v Praze. Škroup poznal i vzdělaného teologa J.L.Zieglera.Z Hradce odešel do Prahy na práva u se svými prvními skladbami.

     Den 28.prosince 1823 byla v Praze velká událost.Ve Stavovské divadle

uvedli Weiglovu operu "Švýcarská rodina" a nastudoval ji dvaadvacetiletý Škroup a zpíval v ní.Přišli vlastenci zvučných jmen a muselo se reprizovat. Škroup komponoval ke hrám ve Stavovském divadle hudbu a s básníkem Chmelen- ským uvedli první českou operu "Dráteník".Na hromnice 2.února 1826 bylo Stavovské divadlo znovu nabito.V první řadě seděli tělnatý "hudební papež Prahy" Tomášek,Jungmann,Palacký,Čelakovský,Tyl,Vinařický,prostě všichni, kdo vešli do čítanek národního obrození a českých dějin.A znovu nevídaný úspěch.

     Škroupova opera se dlouho reprizovala,takže aoutoři se napsali dal-

ší české opery - "Oldřich a Božena"(1828),"Libušin sňatek"(1835),jenže ohla- sy na jejich opery slábly a nepomohlo oběma autorům ani jejich přepracování. Silnější odezvu si vysloužila opera "Libušin sňatek",která však nezhojila Škroupovu rozladěnost.

     Škroup se oženil s Jarmilou,solistkou v jeho operách Vilemínou.V roce

1827 jej ředitel divadla J.N.Štěpánek jmenoval druhým kapelníkem.Škroup hledal návrat úspěchu v opeře,jenže mnohem více zaujal scénickou hudbou k různým hrám.

     V půli roku 1834 k němu přiběhl do bytu v domě "U Bonů" v Myslíkově

ulici Tyl s textem hry "Čtvera obrazů ze života pražského čili Fidlovačka". Škroup v ní zalistoval a ožil.Bylo to cosi přímo z pražské ulice,každá scéna ožívala nehraným veselím,i opravdovým smutkem.Prostě tak,jak život šel.Byl s melodiemi pro Fidlovačku hotov brzo a Tyl zajásal.Horší to bylo s herci,kde je vzít.A když sama hra byla výrazem života pražské ulice,proč by hru nezahráli sami lidé z do pražské periferie?

     Nadšení je elixirem zázraků a ten se na premiéře 21.12.1834 v půl

čtvrté odpoledne ve Stavovském nabitém divadle stal.Na jevišti hrál dav lidí z ulice sám sebe,z hlediště naň lidé pokřikovali,ale když na jeviště dopkulhal slepý houslista Mareš,sál ztichl.Při tónech písně "Kde domov můj",kterou zpíval basista Stavovského divadla Strakatý,tekly lidem slzy. Národ v oísni prožíval svůj vlastní osud.Strakatý tuto píseň zpíval po ce- lé české zemi.

     Za tři roky Škroup ovdověl a oženil se s mladičkou Karolinou,dcerou

ředitele pražské plavební společnosti.Spolu s Chmelenkým vydával sborník českých písní "Věnec",v němž zveřejňovali i písně českých skladatelů.Mnohé z těchto prvních umělých českých písní znárodněly.

     Škroupova hudba zrála a velký úspěch sklidila jako scénický doprovod

ke tragediím herce a autora J.J.Kolára "Žižkova smrt","Magelona" a v dal- ší scénické muzice. Škroupa opera přímo lákala a napsal hudbu na německý text "Drahomíra",jenže odezvu nenašel.Teprve.Opera na německý text "Der Me- ergeuse" mu přinesla úspěch,který však provázely trpké invektivy redak- tora F.B.Mikovce,který Škroupovi vyčetl,že se odklon od češství.

     Škroup tehdy dirigoval orchestr Stavovského divadla,jenže v roce

1857 jej z divadla propustili.Otevřel si soukromou pěveckou školu a rád přijal místo ředitele Žofínské Akademie,aby zajiszil rodině příjem.Kompo- noval bez oddechu a jeho hudba překvapovala vyzrálostí i rozmanitostí hu- debních forem.Škroupovy příjmy však prořídly.

     Škroup svou hudbou vyplňoval velkou mezeru v české hudbě klasicismu

a romantismu.Kromě svých skladeb uváděl tvorbu R.Wagnera,G.Verdiho,Mendes- sohna,Liszta,V.Berlioze a dalších průkopníků moderny.Jenže v roce 1861 rád přijal nabídku na místo kapelníka německé opery v Rotterdamu,aby měl zabezpečenu rodinu.Odcházel zatrpčen,že přes velké zásluhy o českou hudbu jej nejmenovali kapelníkem Prozatímního divadla (1862).Z Rotterdamu psal své ženě:"..cítím se velmi opuštěn a raději bych dokončil svůj život v Praze,jen kdybych tam našel nějaký příjem...".

     Škroup měl v Rotterdamu velký úspěch a když jej tu navštívil na svém

koncertním turné do Holandska Smetana,jakoby omlád.Složil v den Smetanova odjezdu jásavý mužský sbor příchodu jara.

     Dne 29.l.1862 dirigoval Cherubiniho "Vodnaře".Z Prahy přišla zpráva,

že místo dirigenta v novém Prozatímním divadle obdržel J.N.Mayer.Tím mu uzavřeli naději návratu domů.Byl těžce nemocen a osamocení urychlilo v noci z 6.na 7.února 1862 jeho smrt..Rotterdamská opera mu vypravila královský pohřeb.Jako nemajetného člověka jej pohřbili do společného hrobu umělců.