František Ženíšek

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

25.5.1849 Praha 15.11.1916 Praha Pohřben na Olšanech

PD s portrétem,J.Šejnost 1929 Žitná 610/23



Český malíř "generace Národního divadla".Pro Národní divadlo s Alšem připravil cyklus "Vlast" (lunety),sám namaloval oponu (byla zničena požárem) a strop.Na Staromměstské radnici namalo- val "Hájení mostu proti Švédům 1648",v Národním muzeu "Přemysl" a "Sv.Metod",pro statkáře Zoubka "Oldřich a Božena" aj.



     Bůhví,proč knihkupec Ženíšek na rohu Štěpánské a Žitné ulice vybral

synkovi pro život lesnictví.Jenže naštěstí na německé mu reálce mu na- štěstí řekli,že by byla škoda jeho kreslířského talentu.Jen přes ulici bylo vidět vidět do ateliéru malíře historických obrazů Fr.Javůrka a tak s nim synovi sjednal alespoň základní kreslířský kurs.Zjistilo se,že že kluk má opravdu nevšední talent.Ve čtrnácti už byl zralý pro pražskou Aka- demii.Odsud si jej po čase profesor Engerth odvezl na Akademii do Vídně.

     Ve dvaadvaceti namaloval Ženíšek s přítelem Tulkou řadu alegorií

pro Thunův palác na Malé Straně.To byla jakási předpremiéra Ženíškovy po- zdější účasti v soutěži na výzdobu Národního divadla.V tom čase měli spo- lečný ateliér s Brožíkem,potom s Chittusim a zanedlouho získal ateliér v Akademii.To mluvilo samo za sebe.Renesančně uhlazený Ženíškův rukopis doba přijala s obdivem.

     Ženíšek se poprvé představil veřejnosti na žofinské výstavě.Bylo to

v roce 1869.Vystavil karton "Lazar před branou bohatého prostopašníka" a uspěl,zatím co přítel Aleš se svým Setkáním Jiřího z Poděbrad s Matyášem v Ouhrově pohořel.Přicházely zakázky,pršely,ba i prof.Swerts jej pověřil, aby s Roubalíkem zpracovali návrh nástěnné malby pro radnici v Courtrai. I prof.Trenkwald dal jemu,Pirnerovi a Tulkovi za úkol namalovat kartóny pro sklomalbu do votivního chrámu ve Vídni.

     Ženíšek oplacel svým dobrodincům jejich pozornost.Vídeňské Akademii

poděkoval za stipendium na pařížskou výstavu roku 1878 skvělou kopií Velas- queze z Louvru.Nejvíce poct však získal za své akvarely "Petrovští a zví- řátka",jež maloval v pozdně romantickém stylu.Jeho malířská hvězda vylétla jako meteór.

      Celá jeho generace hluboce ctila Josefa Mánesa,proto se většině

malířů říkalo "mánesovci".Setkávali se u mecenáše malířů Brandejse na jeho pronajatém statku v Suchdole u Prahy nejenom pro statkářovu štědrost,ale neméně pro nádhernou krajinu,jež se svažovala k Vltavě,nad níž se mezi skalami v zeleni lesa vypínala a vypíná staré přemyslovské sídlo Levý Hra- dec.Tehdy Brandejs pomohl v nejhorším Alšovi přístřeší a snad to byla Brandejsova myšlenka nad Alšovým cyklem kartonů "Vlast",že by jej s Žení- škem měli přihlásit do soutěže o výzdobu Národního divadla.Učinili tak pod ananymním heslem "Okřídlená paleta" a vyhráli 1.cenu.

     V realizační komisi k arch.Zítkovi ze srdce promluvil Ženíškův neo-

renesanční brilantní styl,který vyhrál nad Alšovou robustností.Oba přátelé pracovali na realizaci cyklu spolu,ale Ženíšek musel Alšovu zdrsnělost uhlazovat.Přátelé se poškorpili,ale dějiny je spravedlivě zařadily.

     Ženíšek v Národním divadle maloval alegorie umění na stropě (epika,

mimika,malba,sochařství,architektura) a oponu,jež 12.8.1881 při požáru divadla shořela.U Ženíška teoretici oceňují smyslnost a idealizaci linie, v mnohém podobné Josefu Mánesovi.Tyto rysy jeho malbby jsou velmi zřetelné v jeho alegorii města Prahy a Vltavy.

     V roce 1885 Ženíšek dovršil svůj malířský život profesurou figurální

kresby na založené umělecko-průmyslové škole v Praze.Jeho asistentem byl Jakub Schikanader.V počátku kantorské dráhy namaloval řadu portrétů,které započal autoportrétem.Obdivuhodná je bohatá žeň brilantní malby pro různé interiéry.Vyzdobil okno kostela sv.Ludmily na Vinohradech a Panteon Ná- rodního muzea vyzdobil obrazy "Přemysl" a "Svatý Metoděj".Na Staroměstské radnici maloval scény "Hájení mostu proti Švédům v roce 1648" a v karlín- ském kostele okno "Sv.Cyril a Metoděj".

     Po Národopisné výstavě v roce 1895 Ženíška spolu s Myslbekem povola-

li na pražskou Akademii.Vychoval českému malířství řadu vynikajících ma- lířů jakými byli např. Jan Preisler,bratři Sillarové a další.

     Často se poukazuje na souvislost Ženíškova malířského,idealizované-

ho rukopisu s jeho hlubokým vztahem k Tyršově ideálu tělesné a duševní souhry řecké "kalokagathie",čili souhry duchovní a tělesné krásy národa. Ženíšek byl v Sokole od roku 1866,žil tímto ideálem a malířsky jej za- jistě i utvářel.