František Břetislav Trojan

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

20.5.1816 Praha b.roku Pohřben asi v Maďarsku

PD s bratrem,mramor b.r. Újezd 434/32



Český právník,zprvu publikující vlastenec,později krajský hejtman,povýšený do rytířského stavu.



     Vrstevník JUDr.A.Strobacha,známého politika z roku 1848,chodil

na staroměstské gymnazium za ředitelování J.Jungmanna a do své dvaa- dvacítky byl v Praze u všeho vlasteneckého.Snad nebylo českého studen- ta,který by nepokoušel tehdy péro.A bylo toho zapotřebí,třebaže z básní a povídek či črt zbylo málo.V tom čase ještě cenzuru ve Vídni řídil po- licejní ředitel Sedlnický,který prohlášoval,že každý vlastenecký počinek je v podstatě skrytou revolucí.

     Tupá úzkostlivost režimu Františka I. vyvolávala vlasteneckou vyna-

lézavost,takže i mladý František Palacký neposílal dopisy poštou,jež by- la podrobena cenzuře,ale po přátelích.Velmi módní byla u ,ladých Čechů druhá jména-vlastenecká,takže i František si dal ještě jméno Břetislav. O českých věcech se ještě jen šuškalo v debatních seancích po zastrčených hospůdkách a každý měl vytříbený čich na špicly.

     František tiskl verše i prózu v Tylových "Květech",psal o zajíma-

vostech,prostě mluvilo se a psalo o tom,co žhnulo novým a českým.Trávil dětstí za Újezdskou branou a tu bylo dost příhod i pro Časopis českého muzea.Jednu ze svých delších povídek nazval "Vina lásky" a vydal ji kniž- ně.Básnickým idolem mu kupodivu nebyl Čelakovský nebo jiný z jeho básni- ckých koryfejů.Učaroval mu sebevědomý básnický černokněžník Mácha,jehož spatřil hrát v Tylově Kajetánce v Ostruhové (Nerudově) ulici nebo ho pot- kával v ulicích v plášti,který mu ušil krejčí a skvělý komik,Tylův přítel Kaška.

     Když Mácha zemřel (1836),byl už Trojan jednou nohou na odchodné

do Vídně na studia práva.Jenže od té chvíle,kdy dal v dvaadvacíti Praze vale a odešel do Vídně,postupně slábla jeho vlastenecká nota.Vystudoval práva a zůstal zaměstnancem dvorských úřadů,jež ho ztrohou oficialitou

vtlačovaly do oficiality nomenklatury rakouských úřednických klotů.

     Celých deset roků sloužil na různých vídeňských úřadech,až se mu na-

skytla šance pro vyšší služební židli v Uhrách.Tam se oženil s Maďarkou, založil rodinu a potom se v jeho životě odehrávalo staré drama o tom,jak životní praxe zhasínala hvězdičky mladých ideálů.

     Trojan se však po Rakousko-Uherském vyrovnání vrátil v roce 1867

do Čech,ale ve funkci hejtmana zprvu mladoboleslavského,později žateckého, aby svou úřední kariéru ukončil jako krajský hejtman v Plzni.V roce 1878 byl za zásluhy povýšen do rytířského stavu s přídomkem z Bylanfeldu a do výslužby v roce 1881 odešel s titulem dvorního rady.Pamětní deska v průchodu domu k slavnému fotoateliéru,v němž našel svůj azyl světozná- mý fotograf J.Sudek,upozorňuje,že bratři Trojanové,kteří to v úředním ži- votě dotáhli dosti vysoko,se v domě na Újezdě narodili.

     V západočeském kraji se oba bratři dostali do víru přípravy důleži-

tého zařízení pro trestní postihy lidem nevalných mravů,ale především těch,kdo byli označeni za pobuřovatele pořádku.Oba bratři dostali úkol, najít místo a mladší bratr,stavitel i úkol,postavit věznici.Měla být velmi bezpečná,všestranně vybavená a především,aby byla soběstačná i stra- vou.

     Vybrali pro ni vhodné místo ve dědině Bory u Plzně.Vysoké zdi

ve hvězdicovém tvaru se zvedaly svahem do dvou pater až k věži.Velmi zají- mavá byla vnitřní organizace života vězňů.Každý byl zařazen do pracovního procesu,jehož cílem bylo podle schopností každého z mich organizovat vý- robu všeho potřebného k životu.Řeklo by se,že šlo o převýchovu prací tak, aby se nekupovalo,ale vyrábělo,prodávalo a získávaly se peníze na potřebné věci.

     Oba bratři odvedli po čtyřech letech práce věznici s vnitřním řádem,

který patřil v Evropě k nejdonalejším.