Změny

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 421 bajtů ,  31. 5. 2020, 13:33
bez shrnutí editace
31{{introtext2|intro = Český spisovatel, překladatel a kněz.8Kněžské poslání vykonával kvůli nemoci krátce.1810 PrahaPřekládal ze čtrnácti jazyků. Vydal na 80 knih pro děti a přehled českých knih za údobí 1774-1863.}}
{{infobox|foto= [[Soubor:Jan_Vilímek_-_František_Doucha.jpg ‎|230px|střed]] |birth= 31. 8. 1810 (Praha)|death= 3.11.1884 (Praha)|PD= * [https://goo.gl/maps/HX5XM7UEKRTuzT8X8 Karmelitská 374/23]; PD, O. Materna a V. Sviták 1899* Pohřben na Vyšehradě|odkazy= * [https://cs.wikipedia.org/wiki/František_Doucha Článek na Wikipedii] }}
Pohřben Švec Doucha v domě „U Dvou fendrychů“ neměl pro prvňáčka jiný výběr, než německou farní školu u sv. Tomáše hned přes náměstí. Později malý absolvent základního učiva chodil do školy blíž, ale opačným směrem, na Vyšehraděmalostranské gymnázium. Na pokračování ve studiu tu pro chudého chlapce byla jediná alternativa, a to v bezplatném teologickém semináři, jehož studium ukončil rok před kanovnickým věkem, čili před svou čtyřiadvacítkou. Na kněžské svěcení si musel počkat rok na faře v Brandýse nad Labem.
PDPotom byl něco přes rok kaplanem v nedaleké dědince Petrovice,Oale onemocněl na souchotě a tím ukončil duchovní kariéru s malou penzičkou v klášterní cele minoritů na Starém Městě.Materna Usadil se tu mezi tlusté zdi natrvalo a uzavřel se do práce, v níž si potvrdil svůj obrovský, fenomenální talent pro jazyky, jichž časem zvládl čtrnáct a Vto natolik brilantně, že z nich překládal literaturu.Sviták 1899
Karmelitská 374/23V tom čase každý vlastenec, byť jen brnknul o múzu, považoval za povinnost sbírat poetické bohatství českého lidu. Tam se za staletí i pod příkrovem národního útisku rodila lidová moudrost a slovesná tvořivost. Německý filosof Herder viděl budoucnost Slovanů a Goethe rozžínal světlo romantismu.
I Doucha přispíval lidovými písněmi a úslovími do sbírek Erbena a Jungmannovi do jeho „Slovníku německo-českého“ mnoha zapomenutými českými výrazy. Překladatelská píle se v něm proměnila v nevyzpytatelnou vášeň. Tenkráte se nepsalo kvůli honorářům, ale pro zmrtvýchvstání českého jazyka, kterým se v mnoha dialektech mluvilo po dědinách. Peníze víc nebyly než byly, ale o to byla větší láska k rodné zemi a jeho jazyku. Jinak to ani nešlo. Český národ utlučený národní a sociální pobělohorskou porobou jiné cesty neměl.
Ročníkem narození byl vrstevníkem Máchy (1810), čili člověkem, který se narodil do času obrovské práce jungmannovské generace na vzkříšení českého jazyka. Kolovalo o něm, že byl tak nesmírně pilný, že mu od neustálého psaní zchromly prsty na pravé ruce, proto se naučil psát levou rukou. Z ruštiny překládal Puškina, z polštiny Mickiewicze, jednadvacet autorů přeložil z angličtiny, mezi nimi byli Byron, Longfellow, Burns, Shelley, Francii v jeho překladovém díle zastupovali Hugo, Dumas st., Sardou, Itálii Dante, Tasso, Německo Herder a Kleist.
'''Český spisovatel,překladatel Habsburkové si v tom čase s národními právy nedělali vrásky a knězse šesti slovanskými národy v monarchii už vůbec ne.Kněžské poslání vykonával kvůli nemoci krátceSlovanů bylo tehdy v Rakousku kolem 25 milionů.Překládal ze čtrnácti jazyků.Vydal To už zjistil historik Pelcl ve své inaugurační řeči při svém jmenování za prvního profesora češtiny na 80 knih pro děti a přehled českých knih za údobí 1774-1863univerzitě.'''
Zřejmě tento doslova „žalář národů“, jak se Rakousku říkalo, posiloval národní aktivitu ujařmených. To jistě Douchu, stejně jako později např. i lékaře Čejku, vedlo k překladům ze slovinštiny a chorvatštiny. Doucha sáhl i do slovesnosti lužické, umírající větve Slovanů, kterou Germáni rdousili. Překládal literaturu Švédů, zamířil za literaturou Portugalců i k věčně živým literárním pramenům literatury latinské. Svůj překladatelský kaleidoskop korunoval v roce 1856 vydáním překladů všech her W. Shakespeara, ještě osm roků před mohutnými shakespearovskými slavnostmi v roce 1864.
Doucha měl i brilantní přehled o domácí literatuře. Bibliograficky zmapoval českou literaturu v knize „Knihopisný slovník československý za léta 1774–1864“, do něhož zařadil i spisovatele, kteří psali knihy pro děti.
Právě knížky pro děti byly jeho doménou. Napsal nebo přeložil jich pro ně na 80. Je pochopitelné, že se do jeho knížek pro děti popsala kněžská profese a izolovanost od dětského světa, čili nezkušenost s věkovým obzorem dětí. Dětská dušička předpokládá hodně reálného vyprávění, plného tajemství i dramatu, jenže kněz v mnišské cele, třebaže prožíval dětství v malostranských uličkách, moc často propadal moralizování. Překlady dětských knížek ze světa však vyvážily jeho dluhy. Poprávu je však možné Douchu považovat za průkopníka české literatury pro děti.
Švec Doucha v "Domě u dvou praporečníků" neměl pro prvňáčka jinývýběr než německou farní školu u svpochopitelně nebyl do své cely přivázán.Tomáše hned přes náměstíChodil mezi vlastence a stýkal se s českými autory.A pak malýabsolvent základního učiva chodil do školy blíž,ale opačným směrem na ma-lostranské gymnasiumObjevil v příteli Jaroslavu Kalinovi obrovský básnický talent i vynikajícího překladatele.A potom byla pro chudého vhlapce jediná alternativav bezplatném teologickém seminář,Jenže jeho studium ukončil rok před kanovni-ckým věkem,čili před svou čtyřiadvacítkoupřítel se stal obětí tuberkulózy a dožil se jenom třicítky.Musel si na kněžské svěcení po-čkat rok na faře v Brandýse n.LabemDoucha vydal celou jeho literární pozůstalost.
Potom něco přes rok byl kaplanem v nedaleké dědince PetrovicePilný oráč na poli české obrozenecké literatury zhasl ve známé pražské nemocnici u Milosrdných bratří,onemo-cněl na souchotě a tím ukončil duchovní kariéru s malou penzičkou v kláš-terní cele minoritů na Starém městě pražskémkde se léčili i psychicky nemocní kněží.Usadil se Kdysi tu mezi tlusté zdinatrvalo a uzavřel se do práce,byl v níž si potvrdil svůj obrovský,fenomenál-ní talent pro jazyky,jichž časem zvládl čtrnáct péči známého lékaře a natolik brilantně,žez nich překládal literaturu mnoha zemímuzikanta Helda i zakladatel slavistiky Josef Dobrovský.
V tom čase každý vlastenec,byť jen brknul{{Podtextem}}o múzu,považoval za povinnost sbírat poetické bohatství českého lidu.Tam[[Kategorie:Spisovatelé]]se za staletí i pod příkrovem národního útisku rodila lidová moudrost a[[Kategorie:Překladatelé]]slovesná tvořivost.Německý filosof Herder viděl budoucnost Slovanů a Goethe[[Kategorie:Náboženští představitelé]]rozžínal světlo romantismu. I Doucha přispíval lidovými písněmi a úslovími do sbírek Erbena aJungmannovi do jeho "Slovníku německo-českého" mnoha zapomenutými českýmivýrazy.Překladatelská píle se v něm proměnila v nevyzpytatelnou vášeň.Tenkráte se nepsalo kvůli honorářům,ale pro zmrtvýchvstání českého jazyka,kterým se v mnoha dialektech mluvilo po dědinách.Peníze víc nebyly nežbyly,ale o to byla větší láska k rodné zemi a jeho jazyku.Jinak to aninešlo.Český národ utlučený národní a sociální pobělohorskou porobou jinécesty neměl. Ročníkem narození byl vrstevníkem Máchy (1810),čili člověkem,kterýse narodil do času obrovské práce jungmannovské generace na vzkříšení čes-kého jazyka.Kolovalo o něm,že byl tak nesmírně pilný,že mu od neustáléhopsaní zchromly prsty na pravé ruce,proto se naučil psát levou rukou.Z ruštiny překládal Puškina,z polštiny Mickiewicze,jednadvacet autorů pře-ložil z angličtiny,mezi nimi byli Byron,Lonfellow,Burns,Schelley.Franciiv jeho překladovém díle zastupovali Hugo,Dumas st.,Sardou.Itálii Dante,Tasso.Německo Herder a Kleist. Habsburkové si v tom čase s národními právy nedělali vrásky a sešesti slovanskými národy v monarchii už vůcec ne.Slovanů bylo tehdy v Ra-kousku kolem 25.milionů.To už zjistil historik Pelcl ve své inauguračnířeči při svém jmenování za prvního profesora češtiny na univerzitě. Zřejmě tento doslova "žalář národů",jak se Rakousku říkalo,posilo-val národní aktivitu ujařmených.To jistě Douchu,stejně jako později např.i lékaře Čejku,vedlo k překladům ze slovinštiny a chorvatštiny.Doucha sáhli do slovesnosti lužické umírající větve Slovanů,kterou Germani rdousili.Překladádal literaturu Švédů,zamířil za lituraturou Portugalců i k věčněživým literárním pramenům literatury latinské.Svůj překladatelský kaleido-skop korunoval v roce 1856 vydáním překladů všech her W.Shakespeara,ještěosm roků před mohutnými shakespearovskými slavnostmi v roce 1864. Doucha měl i brilantní přehled o domácí literatuře.Bibliografickyzmapoval českou literaturu za období 1774-1862 v dílku "Knihopisný slov-ník",do něhož zařadil i spisovatele,kteří psali knihy pro děti.právě kníž-ky pro děti byly jeho doménou.Napsal nebo přeložil jich pro ně na 80.Může proto být považován za zakladatele literatury pro děti. Je pochopitelné,že se do jeho knížek pro děti zapsala jeho kněžskáprofese a izolovanost od dětského světa,čili nezkušenost s věkovýn obzo-rem dětí.Dětská dušička předpokládá hodmě reálného vyprávění,plného tajem-ství i dramatu,jenže kněz v mnišské cele,třebaže prožíval dětství v malo-lostranských uličkách,moc často propadal moralizování.Překlady dětskýchknížek ze světa však vyvážily jeho dluhy.Poprávu však je možné Douhu pova-žovat za průkopníka české literatury pro děti. Doucha nebyl pochopitelně do své cely přivázán,chodil mezi vlastencea stýkal se s českými autory.Objevil v příteli Jaroslavu Kalinovi obrovskýbásnický talent i vynikajícího překladatele.Jenže jeho přítel se stal obětítuberkulozy a dožil se jenom třicítky.Doucha vydal celou jeho literárnípozůstalost. Pilný oráč na poli české obrozenské literatury zhasl ve známé praž-ské nemocnici u Milosrdných bratří,kde se léčili i psychicky nemocní kněžia kdysi v péči známého lékaře a muzikanta Helda tu byl i zakladatel slavi-stiky Josef Dobrovský.[[Kategorie:Vlastenci]]

Navigační menu