Franz Kafka

Z Pražský pantheon
Verze z 26. 12. 2019, 11:04, kterou vytvořil Tomáš Gardelka (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

3.7.1883 Praha 3.6.1924 Kierling u Vídně Pohřben na židovském hřbitově ve Strašnicích

PD s bystou,K.Hladík 1966 U radnice 24/5


Německý spisovatel z pražské židovské komunity.Vyšel z filosofie dánského předchůdce existencialismu Soren Kierkegaarda (1813-55). Jeho nejznámější román "Proces" vznikl začátkem l.světové války a čtenářsky jej objevila doba po 2.větové válce.Z knih:"Amerika", "Proces","Zámek" a sbírky povídek.


"Snad lidé vycítí ve všem,co píši,něco z muk,z nejistoty,z pochyb, jaké v člověku budí přelom dob,a také můj vlastní strach před smrtí". F.Kafka


V srpna 1912 navštívil přítele Maxe Broda a navečer od něj odcházel okouzlen krásnou Felicií Bauerovou z Berlína,s níž se u přítele setkal. Z náhodného okamžiku vznikla pětiletá známost,jež zanechala v Kafkově li- terární pozůstalosti na 500 sladkohořkých,rozechvělých dopisů.Snad by si Felicii vzal,ale jednoho večera 1917,když bydlel v kamrlíku Schonborského paláce na Malé Straně (dnes velvyslanectví USA),mu vyhrkla z úst krev a po zvážení pro a proti Filicii napsal,že si ji vzít nemůže.

Vrátil se do bytu rodičů v židovské komunitě na rohu Maizlovy ulice, kde teprve v roce 1869 sejmuli řetěz,který odděloval Židovské město od Sta- rého města pražského.V židovské pražské komunitě se rovněž narodil skvělý estetik E.Utitz,filosof Hugo Bergmann,novinář E.E.Kisch,spisovatelé Max Brod a W.Werfl,mnohé další zářící hvězdy židovské kultury.Kafkova tichá, přemýšlivá povaha nesnášela "...zištnost rodičů..ten nejvlastnější rodičov- ský cit...",jak na gymnasiu v Kinském paláci napsal otci,který měl v pří- zemku svůj krám.Matka naštěstí dopis prozíravě zadržela.

Franz podle otcova přání vystudoval práva,neboť práva byla studnici existenční jistoty,jež měla pozvednout rodinnou prosperitu.Franz si našel v roce 1908 místo v Dělnické úrazové pojišťovně na Poříčí,kde mu pod ruka- ma přímo defilovaly trpké dělnické osudy,jež ztrpčovaly jeho myšlení,vzbu- zovaly v něm úzkost,osamocení až k zoufalství.Tehdy si zavedl "deník", do něhož zapisoval své myšlenky nad knihou existenciálního dánského filo- sofa Kierkegaarda.Zaznamenal si:"Dává mi za pravdu jako přítel." Své úva- hy otiskoval v roce 1910 na pokračování v pražské německé "Bohemii" a po- zději vyšly knižně.Ale to už jej objevil mnichovský "Hyperion" a vydal mu několik delších próz.Byly jadrné a vášnivé,obroušené v polemikách židov- ského klubu i mezi českými intelektuály,s nimiž brouzdával Prahou a mluvil s nimi plynně česky.

Prózu psal od roku 1904,jenže při své vášnoivé sebekritice bolestně a tvrdě hledal,jak se co nejsilněji vyjádřit.V roce 1912 překvapil povíd- kou "Ortel" a už byla z těchprací,o nichž estetik Utitz později napsal,že "..každý jeho spis bylo existenciální rozhodnutí krajní opravdovosti..". Byl to prostě bolestný zápas o přesné vyjádření bolestné skutečnosti.Těch bolů byl v něm až na dno života.

Kafka se dopracoval až románu,který nazval "Zámek".V něm je hrdinou zeměměřič,který úporně a velmi tvrdě usiluje o svou existenci,v níž se obržela prostá jeho existence.A potom ve stejných pocitových dimenzích se pohybuje próza "Amerika",původně nazvaná "Nezvěstný",ale Max Brod Kafkovi doporučil název upřesnit.A znovu existenční zápas hrdiny Rossmanna za spra- vedlnost.Snad nejhlasitěji promluvila dalčí Kafkova kniha "Proces",mistrné vypsání absurdity světa,bezuzdné anonymitu,v níž lidé žijí.Někde,prostě mezi cizími zdmi vede obhajobu své existence jakýsi Josef K.Spisovatel Weiskopf napsal,že Kafkovi hrdinové nejsou "... hrdinové apatičtí,nýbrž neúnavně usilující..",čili není v nich bezbrannost,ale hořkost i tichá iro- nie.

Kafka se často stěhoval z místa na místo,aby prožil i jako autor autentické duševní stavy svých postav,každou skulinku tajemství místa i okolí.Jakési spoluprožívání,k němuž si pomáhá porozuměním místa,děje,času a pak mu zbývá jen přetlumočit vlastní zážitky.V roce 1915 Kafkovi uděli- li Kleistovu cenu za fragment románu "Amerika".Bydlel tehdy v Dlouhé uli- ci a začínal psát první stránky svého proslulého románu "Proces".Byl nad- míru přecitlivělý na hluk,hledal ticho,proto si našel místnůstku na Malé S traně,kde promlouval "genius loci".Chodíval za sestrou Ottlou do jejího pronajatého domečku ve Zlaté uličce vedle katedrály sv.Víta.Franz zajásal. Přišlo to jako na zavolaní,protože psal část dramatu lokalizovaného do ka- tedrály sv.Víta.Chodil Nerudovou ulicí nahoru do domečku a vsával atmosfé- ru času i místa.

V roce 1917 požádal v pojišťovně pro akutní tuberkulózu o zdravotní dovolenou.Nemoc jej popoháněla v tvorbě i za vidinou uzdravení.Zprvu odjel za sestrou Ottlou na venkov a v roce 1920 jel až do Merana v Tyrolích.Od- sud posílal dopisy rozevláté novinářce Mileně Jeseňské,která kdysi přelo- žila do češtiny jeho "Ameriku" a S.K.Neumann ji v roce 1920 vydal v "Kme- nu".Kafka se tiše a pokorně vyrovnával se svým osudem a začal psát o to oduševněleji svůj nejrozsáhlejší román "Zámek".Vstoupil do ringu života nerovného zápasu s nemocí i s románem.Hnalo jej to za nadějí do různých míst,ba našel cestou i několik útrpných lásek,jež mu rozuměly a zklidňova- ly jeho duševní napětí.

Nemoc zjasňovala jeho vidění pravdy a času.V Murithu u Baltského moře potkal svou poslední lásku,dvacetiletou Doru,která při něm zůstala až do jeho skonu.Byla svědkyní,jak tvrdě psal svou poslední malou prózu "Josefina",jež byla podobenstvím tvrdé konfrontace umělce se společenskou skutečností,jež vyústila do poznání,že nad soudem umělce je vyšší tribu- nál - národ.Román zámek se mu už nepodařilo dopsat.

Dne 27.března 1924 musel být Kafka převezen do Prahy a odsud do plíc- ního sanatoria Weiner Wald.Brzo na to byl převezen na kliniku a nakonec zemřel v sanatoriu dr.Hoffmanna v Kierligu nedaleko Vídně.Mnoho prací spá- lila na jeho přámí Dora,jiné práce Doře zabavili fašisté v Berlíně.Teprve po 2. světové válce lidé Kafkovi porozuměli,protože absurdita války spálila nejednu iluzi a obnažila nitro člověka v jeho nahé existenci.


PD,b.r.

Zlatá ulička na Hradě