Giordano Bruno
„Vynášíte svůj rozsudek nade mnou s větším strachem, než s jakým mu naslouchám.“— Giordano Bruno před upálením
Narození a úmrtí
- asi 1548 (Nola u Neapole)
- 17. 2. 1600 (Řím)
Památníky
- Planetárium Praha, Královská obora 233; PD, 1996
Odkazy
Dne 17. února 1600 po šesti letech věznění, výslechů a polemik dala papežská kurie upálit na Campo de Fiori v Římě astronomického génia Giordana Bruna. V té době Rudolf II., u jehož dvora před deseti lety Bruno pobýval, přijal císař hvězdáře Keplera. V Brunově povaze a vědecké pravdě bylo cosi vulkanické lávy Vesuvu, který nahlížel do jeho rodné obce.
V desíti letech jej otec, bývalý poddůstojník, svěřil augustiánům v Neapoli a Bruno u nich získal základy logiky a dialektiky. Od roku 1563, to mu bylo patnáct roků, už listoval v knihách obrovské knihovny dominikánského kláštera ve spisech Tomáše Aquinského, Aristotela, Platona, kteří jej učili svobodě myšlení. Proto tolik zbožňoval sílu lidského rozumu a zavrhoval bezduché "panbičkářství".
Po studiích v roce 1572 jej poslali jako duchovního na venkov a pak se nakrátko vrátil do Neapole. Bylo mu tehdy čtyřiadvacet a do Říma už přišlo udání španělské inkvizice, že tento mladík má podezřelé názory, a to asi z toho svého přílišného hloubání v knihovnách. Bruno už tušil, co bude následovat, a proto raději uprchl do ciziny a dvacet roků se toulal jako Ahasvér-filosof po Evropě.
Byl v Benátkách, Janově a Padové a po čtyřech letech se vydal k severu do Ženevy. Bylo to město kalvinů, kteří zrovna nevynikali snášenlivostí a podezírali kdekoho jako Řím. Vyžadovali na každém, aby přijal kalvinskou víru. Bruno si tu našel místo v tiskárně a snažil se důkladně prostudovat kalvinské učení. Činil to po svém - kladl si otázky a po svém na ně odpovídal dalšími otázkami "proč"? Dogma nepřemýšlí, ale přikazuje v dané věřit. Protože Bruno předvídal, že jeho otázky mohou vyvolat nevraživost kalvinů, raději z města odešel a přes Lyon se vydal k jihu Francie do Toulouse. Kupodivu jej tu přijali jako myslitele, jehož pověst ho předstihla. Uvítali ho se všemi poctami. Učil na univerzitě a po dvou letech mu udělili hodnost profesora. Konečně byl mezi lidmi nepředpojatými danou a předepsanou vírou. Zdejším lidem nevadila jeho zásada, že bezzubé formule nic neříkají. Přednášel tak, že nevnucoval své mínění, vyslovil jenom myšlenku a pak žáky vedl argumentací, proč ne tak, ale onak, aby přiměl své posluchače polemizovat a přemýšlet. Po dvou letech ho však z města vyhnala válka.
Odjel do Paříže, kde ho slavnostně uvítali, protože se už vědělo o jeho důmyslném volnomyšlenkářství. Přednášel na Sorbonne, ba přijal ho k audienci i král. Univerzita mu nabídla samostatnou katedru. Od katolíků se však ozvalo varování, že Bruno byl z katolické církve exkomunikován, čili vyloučen a okamžitě běželi za králem a žádali ho, aby Bruna z Paříže vyhostil.
Bruno se vydal do Anglie, kde mu imponovaly shakesperovské monology i jeho poťouchlá a důvtipná slovíčka. Přijala ho dokonce královna Alžběta a to s velkým porozuměním. Netajila se obdivem k Brunově geniální hlavě a k jeho samorostlým myšlenkám. Bruno měl v Londýně svého přímluvce ve francouzském vyslanci, který mu nabídl přístřeší ve své rezidenci, takže měl konečně trochu klidu a pohody i ke psaní.
Bruno psal téměř všechny svoje spisy v dialogu. Takový byl způsob jeho myšlení: faktum proti faktu, zkoumání jejich vztahu a z toho pak vyšlo resumé, výsledek, který se stal počátkem dalšího přemýšlení. Všechno muselo mít své průkazné důkazy. V Anglii napsal známý spis "Dialogy" a v roce 1593 už přednášel na Oxfordu a vysvětloval studentům východiska názorů Koperníka, který zemřel pět roků před jeho narozením, a komfrontoval jeho i své názory.
Bruno kriticky rozebral geocentrickou soustavu Ptolemaja a spisem "O pohybu nebeských těles" obrátil Ptolemajovu soustavu v podstatě v opak. Bruno tvrdil, že ani slunce není středem vesmíru, že je hvězdou v obrovském prostoru, který byl nazván sluneční soustavou. A vesmír považoval za prostor nekonečného počtu hvězd.
Po deseti letech se teologové ptali Galilea,a kdeže je vlastně Bůh? A on odpověděl: "Nikde nebo v nás". Člověk může poznávat i nejvyšší zákony podle nichž si může utvářet vlastní život. To však byla myšlenka na hony vzdálená od náboženské víry a proto ji nepřijal ani Oxford. Bruno musel odejít zpátky do Paříže, kde svým výkladem Aristotela popudil celou Sorbonnu. Neúprosný vykladač pravdy se znelíbil i v Marburgu, jenom ve Wittemberku našel porozumění u luteránů, ale kalvinisté proti němu bouřili.
V roce 1588 přijel Bruno do Prahy, kde vládl vědychtivý a uměnímilovný císař Rudolf II. Bruno si chtěl císaře získat a už pro ten klid, který mu Praha nabídla, císaři napsal dvě díla: o kombinatorice (uspořádání prvků podle pravidel do skupin a jejich výpočet),druhé dílo se tykalo oblasti filosofie.
Za několik měsíců odešel Bruno do německého Helmstedtu, ale tu jej dali do klatby ještě luteráni, proto se rychle vydal do Frankfurtu. Už byl z věčného cestování a unikání před různými pravověrnými unaven, toužil po domově.Byl plný nadějí, že se domů podívá. V roce 1591 se vrátil do Itálie a doufal, že se může pod ochrannými křídly mocného patricia Moceniga cítit v bezpečí. Benátky byly v podstatě liberální zemí. Jenže Moceniga si spočítal všechna pro a proti, a protože by mu zřejmě Řím nedal pokoj, podle zásady bližší košile než kabát vydal Bruna papežské inkvizici.
Koncem května 1592 začal v Římě s Brunem soudní proces. Jenom Brunovo jméno přivádělo papeže Klimenta VI. k zuřivosti. Arcikacíř Bruno byl v žaláři a po šest roků ti nejvzdělanější shrnovali proti němu důkazy, aby s ním zavedli soudní proces. Důkazy připravoval jeden z nejschopnějších protireformátorů Roberto Belarminius. Ten Brunovi předložil 8 bodů "hříchů", které Bruno jeden po druhém vyvracel. Nakonec s ním přestali polemizovat a dne 4. února 1599 mu oznámili, že je kacíř: Odvolej!, řekli naposled, ale Bruno jim odpověděl, že nemá co odvolávat.
Dne 8. února 1600 vyhlásili nad Brunem rozsudek: Je kacíř, jeho knihy budou zakázány. Potom Bruna zbavili kněžského svěcení a z milosrdenství, aby neprolili krev, odsoudili jednoho z největších hvězdářů k upálení. Bylo mu 52 roků.
