František Kvapil

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

16.2.1855 Žhery u Českého Brodu

19.10.1925 Praha

Pohřben u starého krematoria ve Stašnicích


PD s portrétem,V.H.Mach 1935

Korunní 1050/67


Český básník,literární historik a překladatel.Epigon Vrchlického. Překládal hlavně polskou literaturu - Krazsinského,Slowackého, Asnykova,Miczkiewicze aj.


Pamětní desku proti bývalé vinohradské vodárně mu k desátému výročí úmrtí odhalila Československo-polská společnost v Praze.Kvapil přilnul k polské kultuře už na pražské filosofii,kde studoval moderní lingvistiku a historii.Na pařížské College de France poznal hodně polských studentů a s některými se přátelil celý život.Pařížské údobí zřejmě pro něj bylo křižovatkou mladých plánů,protože později na ně vzpomněl knížkou "Vzpomín- ky z Paříže".

První verše z roku 1878 ovlivnili literáti kolem časopisu "Lumír" ("lumírovci"),který po svém příjezdu z Ameriky řídil J.V.Sládek s příte- lem Vrchlickým,čili literáti,jejichž cílem bylo pozvednout českou litera- turu ke světové úrovni,čili stmelit literární mládí k tomuto cíli."Májov- ci" Nerudovy generace dali základy moderní literatuře národa,generace Slád- ka a Vrchlického hojně překládali.V křesle českého Parnasu usedli Vrchlický i Sládek a hojně překládali z široké řeky světové literatury.Vrchlický ver- še chrlil,udával tón a měl hodně epigonů.Učaroval i Kvapilovi který se z bengalských ohňů Vrchlického básnicky nevysmekl.

Jeho hlavně lyrické verše "Zaváté stopy" nebo vlastenecká nota v "Žalmech přítomnosti" z Vrchlického stínu vyrostly.V epických verších, hlavně na motivy ruské lidové poesie měla podle kritiků jeho poezie vlast- ní tón.Později vydal své epické verše ve dvou svazcích pod názvem "Zpěvy knížecí".

Po studiu ho čekaly štace středoškolského učitele,jenže to nebylo podle jeho tajného přání,ale kohopak z básníků uživily jenom verše.Stejně jako Sládek kantořil i Kvapil a své literární nadání měl pro volné chvíle a noci:překládal,psal prózu,verše a snažil se o literárně historickou a kritickou publicistiku.

Kantořina jej protáhla rozmanitým životem a městy a do Prahy,kam toužil za bohatstvím literárních a dějinných pramenů,se dostal až za tři- náct roků.Psal se rok 1893,Praha byla vzrušena soudními procesy se 67 mla- dými Čechy,známými pod názvem "proces s omladinou".České mládí žádalo pří- liš nahlas nároky Čechů na státní právo.Skončili všichni ve věznici na Bo- rech až na dva roky.

Kvapilovi se téměř ve čtyřiceti naskytlo místo tajemníka Národního muzea.Bylo pozdní životní sen skončit přímo u pramenů řeky informací.V té- to instituci,bohaté na archivní literární prameny,se mu otevřely možnosti, o jakých snil.Propadl literárnímu badatelství,slovesné tvorbě a překlada- tekládáním zejména z ruštiny a polštiny.Získal encyklopedické znalosti polské a ruské literatury a nebylo polské či ruské knížky,jež by nerecen- zoval,nevyslovil na k ní literárně historický soud.

Překládal znamenitě,velmi citlivě,prostě vtahoval do české literatury přehled o básnických osobnostech části slovanského světa.S polskými básní- ky své generace se znal z Paříže a jeho přátelství se proměňovalo v celoži- votní sledování slovanské literatury.Překládal rovněž z ukrajinštiny a slo- vinštiny,čili Ševčenka,Kolcova,ale i Lermontova,Puškina,Prešerna atd.

Časem se uplnul na široký proud polské kultury vůbec.Jezdíval často do Polska a Poláci byli často v Praze a léty se vytvořila českopolská pou- ta nejen literatur,ale rovněž osobního přátelství,což vyústilo do založe- ní česko-polské společnosti v Praze.Jeho znalost polské kultury oceňovali jak u nás,tak v Polsku.Stal se mluvčím obou kultur,což prozrazují nejenom překlady a hojné články o Polsku,ale detailní znalost je patrná na shrnu- jících studiích jako je např. téma "Hrdinky polské poesie".Sahal svými znalostmi až ke srovnávací metodě literárních dějin slovanských zemí,což názorně ilustruje i jeho publikace "Ženy a milenky slovanských básníků".

Nebylo polského autora,jemuž by nevěnoval zasvěcenou,byť nevelkou biografii.Na české knihkupecké pulty přišel jeho dvousvazkový výbor z ro- mantického díla Z.Krazsinského,zejména "Nebožská komedie" a "Irydion". Přeložil Slowackého "Beatrice Cenci",Miczkiewiczova "Grašina",Asnykovu poesii,Fredra,Krazwaského nebo Pzerwu-Tetmajera.Vydal "Knihy polského ná- roda" a antologii "Polská moderní poesie"(1922-25).

Horizont Kvapilových literárních zájmů prozrazují i třísvazkové lite- rární studie a úvahy,jež po celý život psal,aniž učinil tečku za svou vlastní tvorbou.Čas od času vydal sbírku veršů např.sonety "Výstavní tá- čky" (1891),lyriku "Když kvetly máky" (1905),"Žalmy přítomnosti"(1918), "Bělohorské elegie" aj.

Jen jedinkráte se do jeho důvěrného vztahu k polské zemi vmísila truchlivá tonika.Bylo po l.světové válce,ze žaláře národů,čili z Rakou- sko-Uherska vylétly jak Fénix z prachu samostatné státy a došlo na roz- dělení území Těšínska podle Versailleského mírového jednání,jež vyslovila zásady pro určení hranic států.Československo muselo lokálně dojednávat hranice např.na Těšínsku s Polskem a to se neobešlo bez mrzutosti.

Nejedno přátelství,jež trvalo desetiletí,se tehdy rozvázalo vezlém a jiná se odmlčela.Kvapil tím trpěl celý zbytek života.Některé přátelské vyhasla natrvalo.Nevyhasl včak Kvapilův důvěrný vztah k polské kultuře, v němž našel smysl svého života.