František Ladislav Čelakovský

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

7.3.1799 Strakonice

5.8.1862 Praha

Pohřben na Olšanech

PD, společná s J.R.Čejkou, 1872

Myslíkova 13 (průčelí Pštrossovy 187/2)


Český bohemista a slavista,básník,překladatel a etnograf.Lidová tvorba mu byla základem poesie.Ze sbírek:"Ohlas písní ruských" (l829),"Ohlas písní českých"(1839).Z vědecké tvorby:"Slovanské národní písně" (3 sv.-l822,1825,1827),"Růže stolistá"(1840), "Mudrosloví národa slovanského v příslovích"(1852).


"V cizině mnoho schází,co se penězy koupiti nedá..". F.L.Čelakovský


Když si přijel k rodičům do Strakonic odpočinout,nikdy nepominul ot- cova přítele Plánka,který ztvrdlými prsty z tesařiny něžně obracel strán- ky.Malý posluchač naslouch velmi pozorně,a zvídavý byl až běda,což se zů- stalo i na budějovickém gymnasiu,kde zalistoval v zakázané Husově Postile a musel ze školy.Když vyhodili,přijmou jinde,řekl klidně Plánek a poradil mu,aby šel do Lince.Tam poznal Klicperou,ne dramatika,ale jeho bratra,kte- rý tu byl lékařem.A ten ho nadchl pro krásu lidové poesii.Čelakovský skon- čil studia neslavně.Na pražské univerzitě propadl z logiky.Logicky si však uspořádal další život.Sbíral po dědinách lidovou poesií,báje,pověsti a když jednou v roce 1830 si přišel domů odpočinout,spatřil tu krásnou Marií a byla z toho tichá dohoda,že se vezmou,až získá stálejší obživu.

Houževnatě studoval literaturu,chodil po dědinách za folklorem a zku- sil psát i vlastní verše,které vydal v roce 1822 s názvem "Smíšené básně". Bez větší ozvěny.zřejmě cítil,jak jsou hluché ve srovnání se vznešenou zpěv- nosti lidové poesie,v níž našel i svůj hlas.V letech 1822-27 mu byla univer- zitou lidová slovesnost nejenom česká,ale i slovanské.S pomocí přátel Han- ky,Šafaříka,Kamarýta vydal tři svazky "Slovanské národní písně",z nichž na 180 bylo českých.Objevil budoucím generacím lidové písničky,jež se staly evergriny české zpěvnosti: "Tatíčku starý náš","Loučení,loučení","Když jsem já ty koně pásal" a další,jež vešly do čítanek národa,do obrázků malířů, do partitur muzikantů,prostě do obecného povědomí českého národa.

Od roku 1828 získal malou obživu z kondic v bohatých rodinách,ale to nestačilo,proto mu přítel Vinařický zprostředkoval překlad spisu sv.Augu- stina "De civitate Dei" a místo korektura v katolických novinách.

V roce 1829 Čelakovský překvapil něčím dosud nevídaným.Během dvou mě- síců napsal jedním dechem v ruské lidové tonice verše na oslavu vítězství Rusů nad Turky a nazval je "Ohlasy písní ruských".Vyvolaly nadšení,ba srov- návali sbírku s Kollárovou poemou "Slávy dcera".Překvapil sbírkou i v Rus- ku,kde mu nabíd místo bibliotékaře fondu slavistiky v petrohradské knihov- ně.Naštěstí ho to nezlákalo,ale pykal další nouzí a zdálo se,že předcjenom musí hledat obživu v cizině jako hodně talentů před nim.V odchod mu bránil rusofil Václav Hanka,ale pragmatický Palacký mu vymohl u mecenáše hr.Kin- ského finanční pomoc.Jmenovali jej redaktorem Pražských novin a České vče- ly.Konečně mohl své lásce Marii nabídnout ruku.

Čelákovský se neuměl hrbit,kličkovat,když pravda,tož pravda a po ně- kolika měsících si čtenáři s chutí v Pražských novinách přečetli Čelakov- ského repliku na projev ruského cara k Polakům,který od nich žádal poslu- šnost.Čalakovský,znalý ruských dějin napsal jedním dechem: "...jak právě mluvil car Mikoláš k Polákům,mluvili před 400 lety tatarští chámové k ru- ským knížatům." Čelakovský byl zbaven místa redaktora a nedali mu ani sup- lovat na univerzitě za prof.Jana Nejedlého.A Čelakovský zavtipkoval satirou o ješitech,censorech,nu o těch,kteří to,co nali latinici -"scio me non sci- re" (vím,že nic nevím).Schytal od vznešeně neomylných hodně ústrků,pomluv. intrik a opatrníci se mu vyhýbali.

Čelakovský žil z příjmu knihovníka u hr.Kinského.V roce 1839 se blýskl ještě něžnými rytmy "Ohlasů písní českých",jež zaimponovaly čtená- řům i hudebním skladatelům.Po roce vydal "Růži stolistou" a tím uzavřel svou kapitolu poety.

V roce 1842 mu Šafařík opatřil na pruském ministerstvu školství mí- sto profesora slavistiky do Vratislavi,kde Čealkovský prožil sedm roků i s početnou rodinou.J.E.Purkyně jej tu "hlídal",aby mu neztrpčovali život. Po sedmi letech úrodného života,přišla pohroma:Marie mu zemřela na tyf a Čelakovský zůstal sám se čtyřmi dětmi.

Básnický idol českého národa hledal východisko.Jednou zahlédl mladi- čkou přítelkyni B.Němcové,literátku Rajskou a vzplál.Ta zprvu odmí- tala,byl mezi nimi značný věkový rozdíl a koneckonců byla ož zamilovaná do slovenského básníka Hroboně.B.Němcová ji nechtěl radou ublížit,jiní na- léhali,protože šlo o Čelákovského,národní symbol.Ve Vratislavi se započala druhá,něžná kapitola jeho života.

V roce 1949,po příchodu nové rodiny z Vratislavi do Prahy,Čelakovský přednášel na pražské universitě,manželství ochladlo a Rajská za půl roku zemřela.Krátce po ní zemřel Čelakovský.

Velezáslužný český vědec a básník byl ctěn jako symbol slovanské lí- py.Působil v mnoha významných spolcích a vědeckých institucích,připravoval učebnice i učební osnovy a přitom dokončil monumentální dílo,které obsahu- je 15 tisíc slovanských přísloví: "Mudrosloví národu slovanského ve pří- slovích".Vyšlo několik týdnů po jeho smrti.


  • Ohlas písní ruských

Vydal 1829. Překvapení propřátelé. Vznikly naráz, bez příprav.