František Martin Pelcl

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

11.11.1734 Rychnov nad Kněžnou 24.2.1801 Praha Pohřben na Malostranském hřbitově,1995 náhrobní deska převezena do Rych/ nova

PD společná s J.Dobrovským a J.Schallerem,1992 Maltézské náměstí (Nosticův palác)



Český historik,první profesor českého jazyka na Ferdinandově uni- verzitě v Praze.Autor historických i filologických prací.Z dějin: "Nová česká kronika" (=Stručný přehled českých dějin),"Císař Karel IV." (2 sv.976 s.),"Život římského a českého krále Václava IV." (2 sv.609 s.),"Nová kronika česká" (4 sv.).Z jazykovědy:"Česká gra- matika".Vydal po stu letech Balbínovu "Obranu jazyka českého" a "Bo- hemia docta" (obě zakázány) a prameny českých dějin od kroniky Kosmo- vy po Beneše Krabice z Weitmuhle.Dal základy novodobým českým dějinám.


 "Doba Pelclova byla hnutí českého stadiem prvním,dobou ještě po-

chybností,zda národ vzkřísiti možno".

                                          P.J.Šafařík
 "Národ zůstane vždy českým,neboť ti,kdož císaři Josefovi předstírali,

že česká řeč za padesát let bude pochována,hrozně se zmýlili ve svých výpočtech".

                 F.M.Pelcl v nástupní řeči na místo prvního profesora
                 češtiny na Ferdinandově univerzitě 13.3.1793



     "Předešlou středu,tj.13.března,na zdejších vysokých školách v koleji

Ferdinandské byla pro veškeren národ český taková slavnost,jaké jsme se nenadali",napsal Kramerius.Rektor univerzity K.R.Ungar představil nabité aule prvního profesora češtiny na univerzitě od porážky Čechů na Bílé hoře. Po půldruhého staletí vyhnání české řeči z úřadů,škol a vědy. F.M.Pelcl s mladším Dobrovským kladli nové základy českým dějinám,jazyku a literatuře.Pelcl pronesl inaugurační řeč: "V rakouském mocnářství se počítá celkem 25 milionů lidí,kteří mluví sedmi různými jazyky,totiž něme-

cky,česky,polsky,chorvatsky,maďarsky,italsky a v Nizozemsku francouzsky... a češtinou mluví kolem 6 milionů lidí v Čechách,na Moravě,v Horním Slezsku a v Horních Uhrách." Sál zabouřil.Konečně po 180.letech fakta pro budoucí generace Čechů!

     Pelclova inaugurační řeč vyšla německy na 24 stránkách s názvem: "Aka-

demische Antrittssede uber den Nutzen und Wichtichkeit der bohmische Spra- che" s dvojocasým českým lvem na titulní stránce.Mluvil do duše šlechtě,ge- neralitě,úřadům a dokazoval,že těch šest milionů Čechů povětšině nezná než rodný jazyk a zájmem šlechty a generality by mělo být promluvit k českým lidem česky.Pelcl s Dobrovským byli už tehdy přesvědčeni,že český národ si dobude práva na život,jež mu bylo po Bílé hoře uzmuto.Vzali národu ja- zyk,a to znamená jako by zranili srdce.

     Pelcl popcházel z českého plátenického rodu,ale vzdělával se v něm-

čině a latině.Zprvu doma u piaristů,pak ve Dvoře Královém,u cisterciáků v Praze a ve Vídni.Chvilku zkoušel ranhojičství,ale pak mu jen maminka svá- zat uzlíček s nejnutnějším a vyšel ku Praze.Později úsměvně zavzpomínal na zlé i dobré,na jehož začátku bylo odříkání a na konci přecjenom dobyl hodnosti bakaláře svobodných umění církevního práva,chemie a matematiky. V třiadvacíti jej z Prahy vyhnal vpád pruských vojsk,jež si s Marií

     V roce 1757 v Praze řádila mezi habsburky válka o dědictví,zemí tek-

la krev,byl krutý hlad a třiadvacetiletý Pelcl utekl do Vídně.Ta byla pro něho rájem,protože tu měl habaděj příležitopstí ke studiu dějepisu,kraso- vědy a mluvnice.Vídenské knihovny i archivy mu byly zlatým dolem vědomo- stí.Když se vyrovnal se zkouškami ke svým bakalářstvím,rozjel se do Fran- cie a Lipska.V roce 1761 zmlkla děla a Pelcl se vrátil do Prahy,která ležela v rozvalůináchk neúpoznání,ale plná úřední slávy z vítězství nad Prusy v bitvě u Kolína.

     Hraběti Šternberkovi neušla Pelclova vzdělanost a vzal si jej za vy-

chovatele synů Joachima a Jana,s nimiž prožíval osm roků na zámku v Oseku u Rokycan.V tom čase už rašilo osení osvícenského racionalismu,který ostře bušil do temnoty jezuitských dogmat,jež svírala hrozbami pekel prosté li- di (např.hrůzný Žalář pekelný od Manniho z povstání roku 1680).Věda osví- cenství,jež tahlo z francouzských encyklopedistů,doputovaly i ke dvoru Marie Terezie,vychované jezuity a bigotním otcem Karlem VI.,císařel,který vydal neztvůrné protikacířské patenty (hlavně v roce 1725),jež jsou čtením pro silné nervy.

     U dvora působil osvícenecký lékař,Nizozemec Gerhard van Swieten,

který měl na Marii Terezii blahodárný vliv,ale protikacířská dogmata konec- konců překážela i císařivě manželovi Fr.Lotrinskému v rozvájení celoevrop- ském obchodě.Nejstarší císařin syn Josef (II.) osvícenství propadl a v ro- ce 1769,to už Pelcl z Oseku odešel,jezuitům v Římě naznačil,že jejich éra končí.Přes protesty papeže tmářská vláda Řádu Tovaryšstva Ježišových byla zrušena patentem z roku 1773 a papež Klimentem XIV.to chtěnechtě potvrdil.

     Pelcl vstoupil do služeb hr.Nostice v paláci na Malé Straně,kde se

postupně vytvořila vychovatelská trojice Pelcl-Dobrovský-Schaller.V roce zrušení jezuitů přijel z Vídně do Prahy skvělý přírodovědec Ignác Born a Nosticův archiv i knihovna ae proměnily v salon učenců.Hned začlo v Praze vycházet vědecké periodikum "Prager Gelehrte Nachrichten",jež Pelcl řídil v letech 1774-5 a zároveň byl správcem "Soukromé společnosti české" (od ro- ku 1784 název Česká společnost nauk).

     Born Pelcla v roce 1774 vybídl,aby napsal "Krátké dějiny Čech od do-

by nejstarší po současnost" (německy),jež pozdějším přepracování vyšly jako Pelcloca populární "Nová česká kronika".Pro Nosticovy děti Pelcl for- mou dialogu napsal německo-francouzsko-českou příručku o českých dějinách, v níž kromě jiného poznamenal:"...věřte mě,že česká řeč pro váš stav jest tak potřebná,jako francouzská".Čím víc Pelcl pronikal do českých pramenů, tím víc zrálo a vroucnělo jeho češství.Dobrovský se věnoval studiu českého jazyka,Pelcl českých dějin a spolu pracovali na základech českých dějin, jazyka a literatury.V roce 1780-1 vydal Pelcl mnoho svazků různých publi- kací v jazyce německém,např. životopis "Karel IV.,král český" (2 sv.) a doplnil jej soudobými rytinami.Jeho láska k domovu se proměnila ve vědu. Uměl nečesaně zesměšnit české odrodilce pro jejich službičkování nepřá- telům za plný žlab,jež z toho měli.

     V letech 1788-9 Pelcl připojil k životopisu Karla IV. biografii jeho

syna - "Život římského a českého krále Václava IV." (2 sv.).Díla si velmi cenil Palacký pro porozumění významu M.Jana Husa,který byl s předními čes- kými velikány Žižkou,Komenským,Želivským atd největším kacířem.V tom čase připomněl Husovu velikost světového významu skvělý katolický historik, prof.Kašpar Royko ve svém třísvazkovém díle "Dějiny kostnického koncilu". To byl svěží závan pravdy.

     Pelcl vydával historické prameny v edici "Scriptores Rehrum Boemica-

rum",v nichž zveřejnil staré kroniky i s posloupností českých knížat,králů, biskupů,arcibiskupů,usnesení českých sněmů i dokumenty české diplomacie. Pořídil bibliografie českých knih.Jeho víra v českou budoucnost vyústila do slavné,česky psané knihy "Nová kronyka česká" (1791-7).Při vydávání Bal- bínovy "Obrany jazyka českého" a "Bohaemia docta"(Učené Čechy) měl velké patálie s cenzurou.Cenzoři hr.Věžník a rytíř Běšín Pelclovo vydání zabavili a editora "odměnili" úředními i vazebními tahanicemi.

    Čechožroutům Plcl napsal: "My,Čechové za samé ignoranty a blbce jsme

byli pokládáni".Pelcl znectil i svého bývalého přítele Aloise Pařízka,řed. malostranské vzorné školy,který se chválil,že školu poněmčil.Na litoměři- ckého biskupa Ferdinanda Kindermanna ze Schulensteinu,později vyšehradské- ho probošta,bezohledného germanizátora napsal epitaf:"Zde leží hrobník ná- roda českého/Vlastenci,vys.... se na hrob jeho"/.

     Pelcl s Dobrovskýmpro daleko posunuli vývoj české historiografie i

jazykovědu.Předali obrovské dílo generaci Jungmanna a Palackého.Dobrovský po smrti přítele napsal 6.března 1801 Cerronimu:"...smrt jeho mě velice zarmoutila,takže mně skutečně není dobře...Genius českých dějin snad nade mnou a několika málo jinými bdíti bude a nebude nás potřebovati k svým operibus posthumis..".(díla posmrtná).