František Ondřej Poupě

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český sládek, který svými dvěma knihami o pivovarnictví „Die Kunst des Bierbrauens physisch-chemisch-ökonomisch beschrieben“ a „Počátkové základního naučení o vaření piva“ dal českému pivovarnictví impuls dalšího vývoje.
„Jeden papež v Římě, jeden přístav v Anconě, jedna věž v Cremoně, jedno pivo v Rakovníku.“
— Reklamní slogan
František Ondřej Poupě.png
Narození a úmrtí
  • 26. 11. 1753 (Český Šternberk)
  • 1. 12. 1805 (Brno)
Památníky
  • Martinská 360/2; PD, F. Rous ml. 1906 (na starém domě: Werich-Uzl 1878)
  • Pohřben v Brně
Odkazy

Ve zakládací listině vyšehradské kapituly z roku 1088 se mluví o pivovaru, jehož tři sládkové se jmenovali Sobík, Čechura a Častoň. Jsou to bezpochyby jména staročeská a napovídají, že dobrých pivovarníků bylo tehdy v Čechách hodně. Byl to pro šlechtu a církev výnosný obchodní artikl a výroba piva dorostla za staletí na úroveň evropské pivovarnické špičky.

Jakost piva začala v 18. století znenáhla upadat a slavné české pivo ztrácelo pověstný říz. Pivovary nejen po Čechách vyráběly tekutou, planou břečku. V tom čase totiž upadalo hospodářství země vůbec. Ve 2. polovině 18. století se vyhrotila situace do tak vážného stavu, že se ozývaly hlasy po rychle nápravě. Pivovarnictví nezbytně potřebovalo osvícenou hlavu nějakého zkušeného pivovarníka, aby obnovil reformátorským činem slávu prastarého moku.

Koncem 18. století se pivovarnický reformátor skutečně našel. Pocházel z dědiny Český Šternberk pod stejnojmenným hradem, ba narodil se tu jako mladší syn kováře Poupěho. Stejně jako starší syn nepřilnul ke kovadlině, i mladší František se vydal za lepším a kam jinam, než za bratrem do pivovaru ve Velké Bíteši na Moravě. Pach sladu zlákal staršího Jana i mladšího Františka a oba se jako sládci přidrželi pivovaru na celý život. Po čase se rozešli každý jinam.

Po dlouhém vandru zakotvil František jako zkušený sládek na panství knížete Windischgrätze ve Štěkně a pak v Tachově. Mohl by zřejmě vyprávět celé legendy o lidech, láskách, panstvu i děvečkách a pacholcích. Ale třebaže život milostný byl krásný, pro něho byla ještě krásnější nezkrotitelná vůně poznávání, zdokonalování a vymýšlení něčeho nového, lepšího a dokonalejšího v pivovarnictví.

Z Tachova odešel do podbrdských Hořovic a odtud v roce 1793 jeho vandrovnická cesta zamířila ku Praze do Schwarzenbergova pivovaru v Jinonicích u Prahy. Tehdy jej už znali široko daleko jako vyhlášeného sládka, odborníka na slovo vzatého, ale to nebývá dobrá vizitka pro ty slabší a závistivé, kteří se báli konkurence. Františkovy znalosti nebezpečně narušovaly staré zvyky, a protože nové je pro líné a neschopné nebezpečím, začalo se u schwarzenberských sládků intrikovat. Františka prostě zanedlouho vyštvali.

S našetřenými úsporami se usídlil na Starém Městě pražském v domě „U Tří zlatých koulí“, hned vedle pivovaru, připomínajícího mistra Medvídka. Za zády byl tichý hřbitůvek u kostela sv. Martina, při jehož zdi mívala sochařskou dílnu rodina Brokoffů.

V Praze začal František psát svou první knihu o pivovarnickém umění: „Die Kunst des Bierbrauens physisch-chemisch-ökonomisch beschrieben“. Psal ji v němčině, protože majitelé pivovarů a ti, k nimž chtěl promluvit, mluvili německy. Svou první knihu vydal u pražského tiskaře Bartha. V Praze prožil jenom rok 1794 a snad proto, že vydáním knihy přišel na mizinu, přijal nabídku na místo sládka v pivovaře hraběnky Clam-Martinicové.

Sladovnický vandrovník, unavený věčným putováním, uposlechl v roce 1798 volání bratra, který ho zval na Moravu. Koneckonců i na Moravě znali jeho jméno i knihu. Nejvíce o něj stáli brňané, kteří ho uvítali jako svého spasitele a pověřil ho funkcí městského sládka. Právě v Brně, odkud putoval do světa, začal psát svou druhou knihu v němčině „Versuch einer Grundlehre der Bierbrauerei in katechische Form“ (1801) a česky ji vydal pod názvem „Počátkové základního naučení o vaření piva“. Mluvila především ke sládkům, k českým mistrům vaření piva.

Pivovarnictví se i Poupěho zásluhou začalo zvedat z úpadku a našlo ztracené místo v Evropě. V Praze vznikaly pivovary „U Sládků“, „U Bachorů“ a další pivovary sice dávno zaniklé, ale dějinně známé, z nichž zůstal pivovar „U Fleků“, který přenesl slávu českého piva do 20. století.