Jan Drda

Z Pražský pantheon
Verze z 26. 12. 2019, 11:04, kterou vytvořil Tomáš Gardelka (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

4.4.1915 Příbram

28.11.1970 Praha

Pohřben v Dobříši

PD s portréty,společná s E.Bassem,M.Pangrác 1985

Gorazdova 1982


Český spisovatel,dramatik a novinář.Zaujal prvotinou "Městečko na dlani" (zfilmováno),pohádkovými hrami "Hrátky s čertem" (zfilmováno),"Dalskabáty hříšná ves aneb zapomenutý čert"(zfilmováno). "České pohádky" vycházely v cizině.Některé povídky o hrdinech Pražského povstání "Němá barikáda" byly zfilmovány.


"Za tu dlouhou dobu nejsem lehčí ani o jedno snítko slámy, které jsem si přinesl v botách". Jan Drda po letech v Praze


Rodná Příbram v něm nevychladla,měl její oči,duši,jazyk,srdce,jež mu bušilo jakoby hloub,i s ozvěnou fantazie,kterou zdědil bůhví pokom. Ztratil oba rodiče v útlém dětství a musel si zvykat na jiné a ty první si jenom představoval.To město v objetí kopců a poutní Svaté hory bylo plné historek,havířských,poutních a proměňovaly se mu v cosi bájného,kam se vtírají příhody poznamenané zázraky,mezi nimiž je zapsán i ten Balbí- nův,že spařiv poránu zář nad panenkou Marií svatohorskou,okamžitě jej pře- staly bolet zuby.Všecko byl hmatatelný svět,ale přetékal v dětském vidění napůl pohádkou.Drda měl navíc dar dar vypravěče,který píše jako když mluví a mluví jako když píše.

Už to,že viděl rodné město jako dlaň s pěti výběžky prstů,už to je plné pohádkovitého mžení.Koneckonců dětství a mládí jsou zrcadlem života a fantazie,do něhož se člověk nejradějí dívá s humorem,byť často život ne- byl zrovna lehký.

Po maturitě na příbramském gymnasiu odešel do Prahy na filosofii. Už jej v mnoha redakcích znali z jeho fejetonů,článků i vtipných historek. Jeho historky to byly především pohledy zpátky domů. V roce 1940,čili už v německé okupaci,vydal pětadvacetiletý Drda knížku s názvem "Městečko na dlani" a přes noc se vyšvihl do čela nastupující literární generace.


Filosofické studium už nedokončil a do "Lidovek" si jej vzal E.Bass.Kníž- ku nelze zařadit jako román,je to spíš skládačka obrázků příhod,jakoby přímo vybrána z života.Filmaři měli takřka hotový scénář příběhů jak jdou po sobě a proto ihned natočili stejnojmenný film.

Drda byl v Praze už pátým rokem.Měli s Bassem cosi společného.Snad bodrost vyprávění,vidění reality nezkresleně a prostě jaký život skutečně je.Přes věkový rozdíl si dobře porozuměli,protože si byli blízcí i osudy vášnivých samotářů,byť oba uměl žít i bujaře.

Drdovy črty,reportáže,fejetony i causerie se v "Lidovkách" zabyd- lely.Byla to cenná za oba Čapky,kdy Karel zemřel a Josefa zatkli a odvezli do koncentračního tábora.V Lidových novinách ještě byla cítit ona skvělá společnost meziválečné elity péra.Do roka po "Městečku" vydal Drda druhý román "Živá voda",tak trochu sebezpytný breviář,v němž si zalistoval ve svém životě až do dnů po první světové válce.Hrdinou je sochař Jeník Marek,který hledá "živou vodu" pro své umění,aby promluvilo opravdově a bezprostředně.

Romány,jež Drda napsal za války zakončil pitoreskním vyprávěním "Putování Petra Sedmilháře".Znovu zahrál do strun filmařů.Jde o chlapce, v němž lze tušit autorovu duši,který žije v cizí rodině,kde musel zažít hodně ústrků.Drda si tu vysnil až k donquijotství příběhy o svých rodi- čích,jež nemohl poznat,protože mu brzo zemřeli.A znovu ona obrázková stav- ba příběhů inspirovala filmaře k natočení filmu.

Za války Drda napsal pět dramat,v nichž ožíval pohádkovitý svět lidí i pohádkovitých postav zla a dobra.Byl to svět bodré prostoty a oprav- dovosti.A byly to časové jinotaje dobra a zla,v nichž vězela jistota,že zlo přemůže dobro lidskostí.Znovu se mu lidský svět převlékl do pohádko- vých šatů.Jeho dramatická pohádka "Hrátky s čertem" byla tak výmluvně pů- sobivá,že se v Národním divadle hrála ještě v čase,kdy se vyklízely z ulic Prahy barikády a lidé zápasili se spáleništi.Z premiéry se stala slavnost duší,unavených,ale vzkříšených a plných nadějí.Hlediště propukalo do slz i smíchu,když herci Neumann a Filipovský jako dva čerti a Jaroslav Průcha jako statečný a bodrý světoběžník Martin Kabát,hráli v karty o lidskou du- ši.Reprizovalo se až to nebralo konce.A pak v podobě filmu pohádka oblétla Republiku.

Drda bydlel na konci války poblíž Vltavy v Holešovicích,kde se ode- hrávalo poslední drama druhé světové války.Pražané se zvedli na barikády, jichž bylo kolem půldruhého tisíce a zatarasili ulice,aby Němci nemohli s tanky prorazit do města.Drda všechno viděl,slyšel cvakat pušky,řev tan- ků,a pak mu vyprávěli jiní a jiní,až všechny příběhy v jedenácti povíd- kách svázal do knížečky "Němá barikáda".Jeho řeč je úsporná,dramatická a nadmíru obrazná.Hrdiství tu je samozřejmostí.Mnohé povídky byly přeloženy i zfilmovány (např."Vyšší princip,"Němá barikáda").

Po válce se chopil znovu novinařského řemesla ve Svobodném slově a později v Práci.Měl v sobě uhlířskou víru v obnovu života a v jeho spra- vedlnost.Nabídli mu křeslo v Národním shromáždění a neodmítl.Stal se před- sedou Svazu spisovatelů.O něco později chtěl Drda chtěl napovědět,jak půj- de vývoj v zemědělství,jež bude sceleno družstvy a začal psát román "Ho- spodáři".Nemohl román dopsat,scházela mu ověřená životní materie lidských osudů.I povídky "Krásná Tortiza" zmrtvěly a drama "Oldřich a Božena" bylo


jen stínem reality.Vrátil se ke snivé realitě pohádek a napsal dílko,jež úsměvně potěšilo a bylo překládáno do cizích jazyků - "České pohádky".Hned na to vydal dramatickou pohádku "Dalskabáty hříšná ves,aneb zapomenutý čert".Měla nevídaný úspěch.I jeho cestopis "Horká půda" z jižní Ameriky, kde byl s delegací,je plný života.

V roce 1968 jim otřásla intervence vojsk "Varšavské smlouvy" do ČSR. Byl rozbolavělý,nesouhlasil s ní a napsal si tím bolestný osud člověka, který nebyl mlčící většinou,ale nemlčící menšinou.