František Palacký

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

14.6.1798 Hodslavice na Moravě 26.5.1876 Praha Pohřben v rodinné hrobce v Lobkovicích u Neratovic



Český historik.Vůdčí dějepisec českého národního obrození.Jeho vý- klad českých dějin s názvem "Dějiny českého národa" vyšel v roce 1876 v pěti dílech o 11 svazcích a má více než 5 tisících stran. Politik,který formuloval základní postoje českého národa v Rakou- sko-Uherské monarchii zejména ve spise "Idea státu Rakouského".


"... jelikož římanství ne samo sebou,ale téměř veskrze jen prostředkem

němectva se Čechův dotýkalo,může se také říci,že dějiny české vůbec hlavně na sporu s Němectvem se zakládají,čili na pojímání i zamítání způsobův a řádův německých od Čechův..."

                                       František Palacký



     Byl druhým dítětem hodslavického evangelického učitele ze starého

českobratrského rodu.Četl si prý v Bibli už v pěti letech a v devíti jej otec zavedl do německé,katolické školy v blízkém Kunvaldu,ale brzo jej podle své víry zavezl do evangelického gymnasia,jež bylo až v Trenčíně. Tam malý talent šest roků studoval v proslulém prešpurském (Bratislava) lyceu evangelíků .Seznámil s Šafaříkem,který byl o tři roky starším stu- dentem.Když se pohlednému,nadanému a cílevědomému mladíkovi důstojné cho- vání přiblížila dvacítka,našel si místo vychovatele dětí u zemanky Cúzy- ové ve Vídni.Zvládl 11 jazyků,hrál výtečně na klavír,varhany i housle a s přítelem Šafaříkem ještě na škole anonymně vydali studii "Počátkové čes- kého básnictví,zejména prozodie",což vlastně byla mladická polemika s Do- brovským.Nevzala v patrnost vědecký důkaz J.Dobrovského,že češtiny je ja- zykem přízvučným a tudiž nemůže se v češtině veršovat jako v latině časo- mírou (hexametrem).Čili způsobem,který ve své poemě "Slavy dcera" užil básník Jan Kolár.

     V dubnu 1823 pětadvacetiletý Palacký nesměle zaklepal na dveře Dobrov-

ského u Nosticů v Praze.Ten o mladíkovi věděl,ale netušil,že tento mladý muž si ve Vídni zapsal do "každodeníčku" : "..život můj a duch můj posvěcen

budiž vlasti".Měl talent,vůli,důslednost,čili skvělé vlastnosti,aby jejk Dobrovský doporučil rodině hrabat Šternberků,kteří hodlali zpracovat ge- nealogii svého rodu.Palacký Dobrovského nezklamal,ten odvedl výtečnou prá- ci a proto zůstal pracovníkem archivu rodu.

     Palackého mezi sebe přijala Učená společnost,kde vládla skepse,že by

se mohl málem zahubený český národ vzkřísit.Nemluvě o tom,že císař Franti- šek I.zvedl v zemi neprodyšnou policejní cenzuru.Už 20.prosince 1825 Pa- laccký překvapil na schůzce vlastenců u Šternberků návrhem na založení ča- sopisu Vlasteneckého muzea.Když se přítomni ošívali nedůvěrou v budoucnost českého národa,Palacký ohnivě řekl,že se míní rvát o svůj národ i kdyby povházel z cikánského rodu,"..aby aspoň čestná památka po mně zůstala v dě- jinách člověčenstva".

     V roce 1827 četl už lynně ve starých rukopisech a na společenských

dýchánkách u bohatého advokáta Měchury v Pasířské ulici (Palackého) ukázal společenskou eleganci a hudební nadání.Vyvolal něžnou pozornost Měchurovy dcery Marie a byla z toho svatba.Marie obdržela věnem velkostatek v Lobko- vicích u Mělníka.Dům v Palackého ulici (dnes muzeum) se mu stal domovem, pracovnou i "hrobem".Založil edici vědecké literatury "Česká matice" a časopis "Archiv český".Časem jej jmenovali historiografem českého králov- ství Pubičkovi,v jehož "Chronologii dějin Čech" měl pokračovat.Palacký měl už vlastní koncepci českých dějin a požádal o svoleníé,aby mohl čes- ké dějiny zpracovat podle svého pojetí.

     Začal s vydáváním periodika "Starší letopisové čeští od roku 1378

do 1527".To představovalo neuvěřitelnou dřinu v archivech doma i ve Va- tikánu.Napsal okolo čtyřiceti studií,např."Listinné příspěvky k dějinám husitských válek","Dokumenty osvětlující život,učení a při M.Jana Husa", "Pramenné příspěvky k dějinám Čech v době Jiřího z Poděbrad".V roce 1836, čili za sedm roků Palacký vydal po čtyřiceti podobných studiích l.sv. v němčině psaných "Geschichte von Bohmen" (Českých dějin).V roce 1848,kdy stál v čele české politiky,vydal tento svazek přepracovaný a česky.

     Dne 11.dubna 1848 za český národ věcně odpověděl za Čechy všeněme-

ckému parlamentu ve Frakfurtu,který zval Čechy k účasti v něm,ono známé a prozíravě hrdé,že se český "..národ ale sebe sám nikdy k národu německému nepočítal,aniž také od jiných po všecka staletí kdy k němu byl počítán." Palackého představou byl rakouský stát rovnoprávných národů,čili konfede- race.Jenže vědecky podložená představa bývá často smetena státním prakti- cismem,což Rakousko učinilo v roce 1848 rozehnáním všeslovanského sjezdu (2.-12.6.1848),který se poprvé v dějinách sešel v Praze na Slovanském ostrově (dřív Žofín) s nadějí,že Rakousko myšlenku přijme.

     Palacký byl tehdy zvolen předsedou Slovanského sjezdu a vedl české

poslance i na "Říšském sněmu v Kroměříži" (22.11.1848-7.3.1849),na němž Č eši prosazovali rakouskou federaci.Osmnáctiletý císař Franz Josef I. slo- vanským nadějím odpověděl vojenským rozehnáním sněmu a české "rebely" na- hnal do věznic,vyhnanství a Palacký se musel uzavřít do ticha své pracovny.

     Po prohře Rakouska u Solferina (24.6.1859) císař chlácholil národy

vydáním tzv."Říjnového diplomu" (20.10.1860),v němž slíbil ústavnost.Česká národní energie vykypěla do zakladání spolků,novin,politických stran atd. a Palacký se postavil do čela české politiky.Ve svém spise z roku 1865 "Idea státu Rakouského" viděl budoucnost znovu v národní federaci Rakou-

ska.V roce 1867 si národní právo vybojovali Maďaři vznikem "Rakousko-Uher- ska" a Čechům zbyl jen hněv pohusitskusku na lidových táborech,jež policie rozháněla a trestala účastníky.Byla popřena rovnoprávnost Čechů a "...Něm- cům a Maďarům dáno zmocniti se panství.." (Palacký).

     Tehdy "otec národa",jak byl Palacký nazván,vyslovil své známé a hrdé:

"Byli jsme před Rakouskem,budeme i po něm!" Vedl na protest známou pouť Če- chů do Moskvy,aby zdůraznil slovanskou vzájemnost.Až do konce života pak stál v čele politiky staročechů a po něm vedení převzal jeho zeť,skvělý řečník,F.L.Rieger (vůdce národa).

     Dne 23.dubna 1876 se na Žofíně oslavovalo dokončení Palackého vele-

díla "Dějiny národu českého".Vzniklo základní vědecké dílo českých dějin, jehož oslav se zůčastnila i řada Palackého žáků.Těch pět tisíc stran čes- kých dějin v pěti objemných dílech ještě obsahuje jeho víru v pravost Han- kových rukopisných podvrhů (RKZ).Palackého žáci museli v jeho dějinách le- cos zrevidovat,ale pojetí dějin,zabírajících dobu od pravěku do vymření Ja- gellovců po meči v roce 1526,zůstalo.Za vrchol svého díla Palacký považoval II.a IV. díl o husitství a vládu Jiřího z Poděbrad.

     Nemocný Palacký do ticha sálu na Slovanské ostrově (podle Havlíčko

va návrhu přejmenovaný Žofín) tehdy prohlásil:"Teď potřebí,abychom se vzdělávali a podle vzdělaného rozumu jednali".Byl to odkaz nejenom pro Pa- lackého současníky,byla to věštba,jak má a může český národ dosíci svého rovnoprávného postavení mezi národy světa i v dalekém budoucnu.

     Za tři dni po svých prorockých slovech Palacký ve svém domě zemřel.

S "otcem národa" se rozloučil nevídaný počet lidí.



Památník sedící sochy se symboly, S.Sucharda s pomocí J.Mařatky, arch.A.Dryák 1905-7 Palackého náměstí