Františka Plamínková

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

5.2.1875 Praha 30.6.1942 Praha Popravena v době atentátu na Heydricha 1942

PD,1945 Straroměstské náměstí 932/6



Česká učitelka a politička.Zakladatelka Čsl.rady žen (1923) a první předsedkyně.Členka národního shromáždění,senátorka.Půso- bila v mezinárodních ženských organizacích.


  "V letech 1914 až 1939 zde žila a pracovala přední bojovnice za práva

žen,zakladatelka ženské národní rady,senátorka F.F.Plamínková.

  Popravena 30.6.1942
                               Text na PD z 11.11.1945



     Když se vrátila ze svých učitelských štací v Táboře a v Soběslavi

do Prahy a prošla se Staroměstském náměstím,už proto Kinského paláce ne- stály tři staré domy,ale arch.O.Polívka na jejich místo vyprojektoval mo- derní městskou pojišťovnu.Vyšperkoval ji Šalounovými a Krauzmannovými pla- stikami a Solertiho mozaikou.Byla z prvních učitelek,svobodná,jak jim při- kazoval zákon a šťastná,že je doma.Získala místo učitelky v bubenečské měšťanské škole 7.února 1902.

     Narodila se v domě "U tří vlaštovek" na Karlově náměstí,kam otec

přenesl svou ševcovinu z dědinky Kotolska u Semil.Kolem Karlova náměstí to byla zóna českých žen.Na rohu Ječné a náměstí bydlela předsedkyně hnutí žen Karolína Světla,proti dnešnímu pravoslavnému kostelu stál dům ženského výrobního svazu "Minerva" a Františka vlastně žila v epicentru českých žen.V roce 1891,to bylo Františce šestnáct,Eliška Krásnohorská otevřela dívčí gymnasium a Františka byla z prvních jeho absolventek.

     Stane se učitelkou,toužila,jenže učitelky a úřednice  se nesměly

vdávat.Františka si tudiž vybrala životní samotua a s ní i relativní vol- nost.zřekla se tudiž manželství,aby mohla vychovávat děti jiných a pomá- hat vdaným ženám v jejich starostech,čili dobývat jejich přitozená lidská práva: mít vzdělání,moci volit a rozvíjet svou osobnost jako muži.

     V Táboře a Písku sice učila,ale ve svém poslání musela rozrušovat

poklidnou společenskou navyklost tím,že sdružovala ženy a zasévala v nich "rebelie" v jejich postavení bůžka a služebnice domácnosti.Tenkráte už vycházely "Ženské listy",jež od roku 1896 redigovala po svém příchodu z Litomyšle spisovatelka Tereza Nováková.Teprve v roce 1901 se stala první žena učitelkou a o rok později rovněž první "doctor medicinae",čili MUDr.Honzákovou,jíž slavný internista Thomayer neříkal jinak než "doktor v sukních".

     Před ženami byla ještě kupa ženských práv nedobyta.Ke konci století

se musel český národ ještě brát bez valného úspěchu o jazykové právo ve škole a v úřadech.Plamínková byla řečnicí,uměla napsat a neuměla jentak ustoupit.Věci veřejné byly mužským hájemstvím,ale když se Františka vrá- tila do Prahy moudřejší o poznání těžkého postavení venkovských žen,nemo- hla mlčet.V úředních fasciklech už bylo její jméno zapsáno s červeným vy- křičníkem.Sáhla nejdříve na profesní rakouské tabu,čili žádala zrušení celibátu učitelek a úřednic.Jenže těch ženských tabu mělo rakouské zákono- dárství bezpočet.Když se hájí žena,musí se hájit i práva dětí,které musely pracovat na polích i ve fabrikách,aby rodině přilepšily.Proto Plamínková se svou mladší spolupracovnicí Františkou Zemínovou (1882-1962),iniciovaly vznik dětských institucí,jež uvolňovaly matkám ruce.Ve volbách do sněmu v roce 1911 poprvé v dějinách kandidovaly dvě ženy: učitelka Plamínková a spisovatelka Viková-Kunětická (1862-1934).Byla zvolena feministka Viková, která se stala první poslankyní v říšské radě.

     Po kruté kalvarii 1.světové války,v níž statisícům žen ztěžkly ruce

a ztvrdlo srdce starostmi o děti,o chléb a nejpotřebnější,když musely pře- vzít na svá bedra všechny starosti za muže,kteří hynuli v zákopech,byla Plamínková v roce 1918 mezi prvními,kdo na dolním konci Václavského námě- stí vítal pád Rakousko-Uherska.Plamínková byla i v Obecním domě při vyhlá- šování samostatné Republiky a vstoupila se Zemínovou do Národně sociáli- stické strany.

     Táhlo jí k padesáti,pracovala v pražském zastupitelstvu,kde se bila

za ženy,chudé rodiny v sociálních svízelech.A pak přišla v roce 1923 s návrhem na založení Čsl.národní rady žen.Pamínkovovu si ženy zvolily za první předsedkyni.V roce 1925 se stala poslankyní parlamentu,kde půso- bila celou existenci ČSR.Dlouhý čas byla senátorkou zprvu v rozpočtovém a pak v zahraničním výboru.Její projevy i články by vydaly na knihy a v té knize byl velkou kapitolu by napsala její činnost ve Světovém svazu hlasovací práva žen.

     Za dvacet roků samostatnosti ČSR patřila mezi vůdči postavy meziná-

rodních ženských organizací,kterých bylo postupně pět.Naučila se několika jazykům a mezinárodní hnutí za ženská práva měla v ní zasvěcenou historič- ku.Iniciovala mezinárodní konference a kongresy žen,jimž předsedala.Své zkušenosti zobecnila ve dvou publikacích:"Rovnoprávnost žen" a "Žena v de- mokracii".

     Bojovnice neumírají,ale padnou a Pamínková padla nejenom za svobodu

žen,ale i za svobodu Československa.Život ji vzala popravčí kulka po aten- tátu na H.Heidricha v roce 1942.




PD,1947 Františka Křižíka 490/2 (na průčeli školní zdi,odstraněna při

opravě fasády),znovu osazena 1990