František Josef Gerstner

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

22. 2. 1756 Chomutov 25. 6. 1832 Mladějov Pohřben v Mladějově PD, text o založení vysokého učení technického a o něm, b. r. Husova 5/240

Zakladatel polytechnického ústavu, prof. fyziky a matematiky. Inspirátor průplavu Dunaj-Vltava, koňské železnice Budějovice-Linec, podporoval vynálezy, vzdělavatel domácích talentů, autor mnoha průmyslových vynálezů (např. v železných hutích na Zbirožsku, Hořovicku, Křivoklátsku), poradce technických staveb, autor mnoha vědeckých děl. Handbuch der Mechanik“ (1831) je jeho nejpozoruhodnější kniha, obsahující mechaniku pevných, tekutých a plynných těles s jejich aplikací na stroje v hornictví a stavitelství.


V chomutovské koleji jezuitů syn řemenáře překvapoval logikou úsudku a když jej v šestnácti roku 1772 vzali na pražskou univerzitu, stal se chloubou prof. matematiky Stanislava Vydry. V roce 1773 tlak osvícenské filozofie prorazil dogmata Tovaryšstva Ježíšova, tudíž jezuitský řád byl zrušen a hned nato přišel z Vídně do Prahy přírodovědec I. Born, kolem kterého se utvořila skupina vědců, v níž byli i Gerstnerovi profesoři Steepling, Tesánek a mnoho jiných, kteří vydávali vědecký časopis, jímž rozsvěcovali myšlenkové temno. Gerstner absolvoval kromě matematiky i filosofii, ale upnul se na matematiku a hvězdářství.

V roce 1779 jej jako inženýra zařadili do dvorní komise, která měla rozměřovat státní a městské lesy i pozemky pro experimentální pokus jejich rozdělení mezi poddané. Pro celý záměr si nejdřív zpracoval logickou metodu jak na to. Po dvou letech Josef II. zrušil nevolnictví, vydal toleranční patent (Čeští bratři byli stále zakázáni) a v tom čase mladý vědec zamířil do Vídně na studium medicíny, přičemž stihl sledovat problematiku matematiky a hvězdářství.

Už v roce 1784 pracoval Gerstner s prof. Strnadem na univerzitní hvězdárně v Klementinu a psal studie, jež mu za rok otevřely dveře do Učené společnosti. Zřejmě si všimli jeho aplikační schopnosti, protože ho po třech letech znovu povolali do komise, která dohlížela na vyměřování daní v krajích. V jeho životě se prosadila nezbytnost věčného studia, jehož poznatky okamžitě uplatňoval v praktickém životě. Čili nerostl z něj vědec badatelen, ale cítil potřebu obohacovat vědeckými poznatky zejména průmyslový život. Studoval, přednášel na univerzitě a zastupoval na přednáškách vyšší matematiky nemocného prof. Tesánka. Gerstner živelně potřeboval vědeckým poznatky proměňovat život.

V roce 1789 převzal po zesnulém prof. Tesánkovi všechny vědecké a pedagogické závazky a promýšlel systém výuky. Ke konci 18. století se zprudka rozvíjel průmysl, obchod a zdokonalovaly se dopravní prostředky. Cítil povinnost rozevírat průmyslové praxi vědecké obzory. Rozvoj přímo vyžadoval vzdělané odborníky a Gerstner začal přednášet nejen o matematice, ale rozšířil své přednášky o mechaniku. A to už sáhl přímo do dílen továren, podniků, jež musely odolávat cizí konkurenci. Gerstner se obrátil na kapitány průmyslu, kteří si uvědomili, že bez vědy není konkurence.

Gerstner otevřel na škole posluchárnu i lidem z továren, kteří měli rozmanitou odbornou průpravu, a mezi posluchárnou a továrnami se navázala doposud nevídaná spolupráce. Vychoval na 2 tisíce odborníků z praxe a inspiroval tím vynálezectví, jemuž byl sám příkladem. Podniky se naň obracely o radu a postupně nebylo podniku, kde by s něčím neporadil nebo pro něj něco nevymyslel. Zapsal se do dějin železných hutí v Hořovicích, na Křivoklátsku, ve Zbirohu (postavil tu pod zámkem vysokou pec). Konstruoval stroje, byl si vědom, že anglický průmysl má náskok a chtěl jej zkrátit.

V roce 1806 přišel s návrhem na založení pražského polytechnického ústavu. Jmenovali jej ředitelem a profesorem mechaniky. Domácí průmysl však byl alfou a omegou jeho činnosti. Přednášky zpřístupnil všem a mocní konečně věc pochopili a dali Gerstnerovi zelenou. V roce 1808 byl poctěn Leopoldovým řádem a obdržel dědičné šlechtictví. Už v roce 1807 přišel s myšlenkou na propojení Dunaje s Vltavou průplavem. Přesvědčil stavebního radu Pakassyho a kníž. Antonína Lobkovice, kteří na jeho radu založili vodní společenství. Brzy však Gerstner zjistil, že rychlejší a výhodnější bude pozemní koňská železniční dráha. To už mu ze syna vyrostl vědec. Sám ztrácel síly, omezoval se jenom na funkci konsultanta vodních staveb, mostů (Táborský u Vídně, Františkův v Praze aj.) a všech staveb monarchie.

Koňská dráha se na jeho návrh projektovala na trase Č. Budějovice-Linec. Gerstner totiž viděl za obzor svého času a byl si vědom, že lidský rozum se musí nasycovat vědomostmi, aby popohnal vývoj společnosti dopředu. Koně mu byly jenom odedávna existující základní silou, ale počítal, že přijde větší síla, jež může ohrozit i mravní povědomí lidí, a tím ohrozit i člověka samého. Pro budoucí sílu na železnici volil mohutnější konstrukci tratí.

V roce 1821 Gerstner onemocněl, vzdal se místa profesora i ředitele matematicko-fyzikálních studií na univerzitě a zbyly mu tři úřady, jimiž bohatě naplnil svůj čas. Sledoval technický vývoj v podnicích a dohlížel na synovu stavbu železnice, jenže zrak mu slábl a syn jej musel zastupovat i na přednáškách. V roce 1832 se vzdal všech úřadů a odstěhoval se do Mladějova u Chomutova. Mezi jeho poslední práce se zařadil program výuky pro reálky v Rakovníku a Liberci.

Gerstner znal osm jazyků, získal si úctu zahraničních institucí a ze stovek jeho vědeckých prací si mnoho přeložili v cizině. Jeho technické učiliště obdrželo v roce 1920 název „České vysoké technické učení v Praze“.