Jan Pravoslav Přibík
4.4.1811 Mníšek pod Brdy 19.10.1893 Praha Pohřben v Praze-Proseku
PD s portrétem,S.Smolík,J.Hoffmann 1899 Sokolovská 60/215
Český buditelský učitel.Působil ve středních Čechách a v Praze, naposled ve Vysočanech.
Patřil ke generací,jež si na důkaz úcty a lásky k českým dějinám
připínala k rodnému jménu jméno vlastenecké.Přibík si vybral "Pravoslav" a o rok starší Mácha - Hynek.Oba totiž pocházeli z českých vlasteneckých rodin.Přibikův otec byl vesnickým učitelem a to už samo vypovídá o pro- středí,v něm rostl.Být tehdy učitelem znamenalo lásku k dětem,protože mzda nebyla od státu,ale platili ji rodiče způsobem "kdo co dá".Stejně jako známý rožmitálský učitel a muzikant J.J.Ryba měl Přibík za povinnost starat se o kulturnější život v místě jenom za "zaplatpámbú.
Přibík se narodil v Podbrdí,jež bylo opravdu krajem "zapadlých vla-
stenců".Z Hudlic pocházel Jungmann,ze Žebráku bratři Vojtěch a Jan Nejedlí i Šebestián Hněvkovský,kteří studovali v Praze.I Erben si právě ze Žebrá- ku odvedl životní družku,již tu poznal na divadelních prknech své jediné hry Sládci.V Berouně působil vlastenecký Seidl a nebylo daleko do Radnice, kde ještě nevyhasla památka obrozence A.Puchmayera,spolupracovníka Dobrov- ského.
Učitelskou průpravu měl Přibík z domu a teprve mnohem později jez-
díval za kantorským vzděláním do Prahy.Vzdělavatelský systém se teprve tvořil.Jenže kantorská vášeň mu byla drogou.
Svou první štaci učitele získal v Berouně,v městečku proslulém kul-
turností života nad průměr své doby,kde měl o něco později vlastenecký farář Seydl bohatou knihovnu.Přibík se musel jako učitel vydat dvěma směry: jednak propracovávat systém výuky na škole a za druhé se rozumělo samose- bou,že učitel se stane duší kulturností města.
Začal svou kantořinu mnohem systematičtěji,než mohl dělat otec.Vedle
školy se vrhl do vlastivědné práce,bez níž by celý výchovný systém školy
byl hluchý.Výuka dětí pokračovala osvětou ve městě.Přibík byl zřejmě zaní- cený pro vlastivědu.Celé pobrdí k něšmu mluvilo slavnými kapitolami dějin i zvláštnostmi kraje.Když počase opouštěl Beroun,zanechal po sobě nejenom precizně zpracovanou metodiku výuky,ale i vzácné malé muzeum Poberouní a školní knihovnu,kterou založil.
Po dvanácti letech v Bertouně zatoužil po Praze,odkud se ozývaly
hlasy Tyla,Čelakovského,historické vědy Palackého a Šafaříka a roku 1842 slavného učiliště Budeč geniálního Slavoje Ammerlinga,nazvané podle hra- du Budeč u Kladna,kde se vzdělával sv.Václav.To byla velká sláva zrodu českého školství.Ammerling naplnil ve výuce a praxi Komenského pansofi- smus,čili učení souhrnu poznatků věd,spojených s řemesnickou praxí.Učili- ště zkrachovalo,psal Neruda,protože předstihla čas nejméně o sto roků.
Po dvanácti letech se Přibík objevil v Praze.Zprvu v dědince Vyso-
čany u Prahy.Měl už propracovanou pedagogickou metodiku,hlavně čtvrtých tříd.A především zavedl půlroční a celoroční zkoušky dětí.Po čase si za- žádal o vlastní soukromou hlavní školu.To už ale čile korespondoval se svými pražskými kolegy a byl zván na různá odborná sezení a seznámil se i s Amerlingem osobně.Snil jako on o zavedení školní výuky podle principu jakési řecké kalokagathie,o souběhu duchovních a tělesných hodnot člověka, aby žáci vycházeli ze školy všestranně na praktický život připraveni.Aby součástí výuky byly i poznatky soudobé vědy,jazyka,kultury,dějin i řemesla.
Do Vysočan si přivezl osvětové chápání kantorského poslání na dědině.
Stal se počase členem několika českých spolků,např.divadelního,pěveckého a podle potřeby dalších.Za jeho působení se ve Vysočanech hodně hrálo ochot- nické divadlo a Přibík napsal tři veselohry: Bílé klobouky,Vyzrazené tajem- ství a Šňupka.
Žáci a ctitelé mu oplatili jeho starostlivost už k pětiletí jeho úmr-
tí tím,že mu odhalili pamětní desku.Byl to jeden z českých vlasteneckých učitelů,jimž národ vděčí za to že Češi patří mezi vzdělané národy světě, kde znají Komenského,který světu odkryl principy výchovy generací.
