Franz Werfel

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

10.9.1890 Praha 26.8.1945 Bewerly Hills Kalifornie Pohřben v Bewerly Hills,1975 převezen do Vídně

PD s bystou,1990 Havlíčkova 11



Německý spisovatel pražské židovské komunity.Jeho dílo mělo svě- tový ohlas.V roce 1912 odešel z Prahy do Lipska,pak do Vídně a Kalifornie,kde zemřel.Z poesie:"Pochodeň"(1911),"Jsme"(1913). Z prózy:"Čtyřicet dnů","Píseň o Barnadettě","Smrt maloměšťáka". Z dramat:"Kozlí zpěv","Pavel mezi židy","Cesta zaslíbení."


 "Soucítím s Čechami víc,než bych to tušil....Čechy byly ušlechtilým

modelem mnohonárodnostního státu Rakouska.Čechy,Morava,Slezko a také Slovensko tvořily velký reservoár talentů,díky nimž mohlo staré Rakousko tak dlouho vzdorovat modernímu nacionalismu."

                                             Franz Werfel,1938


     Byla to ostuda,že prvorozený syn spolumajitele rukavičkářské firmy

"Werfel § Bohm" propadl,ale maturitní vysvědčení přecjenom přinesl.A pak jej čekala nudná práce ve firmě,jež zpřestřovaly večery s kamarády v kavár- ně Arco na rohu Hybernské a Dlážděné.Měl tam z domu jen skok a když se ro- dina přestěhovala do Marianské (Opletalovy) ulice,o pár kroků dál.Polemiky s hercem Deutschem,básníkem Janovitzem,spisovatelem Brodem a s dalšími kum- štýři či filosofy židovské komunity byly nádhernými šarvátkami o knihách, padaly soudy přísné i mírné,každý prostě řekl svoje a Utitzův estetický "tlakoměr" vyrovnával spory objektivnějším metrem.

     Werfla lákalo přítmí pražských lokálů u "Hamleta" v Karlově ulici,

v Monmartru Řetězové ulice nebo Salónu Goldschmidt,čili Gogo "U červeného páva",kam si prý Bismark po vítězství u Hradce Králové zaskočil za krásnou Miladou a vyryl do skla okna její jméno.

     Otec ten přísně počítal a moc se se synem nedohadoval a poslal ho

na zkušenou k dopravní firmě v Hamburku.A tento rok 1911 mas,ěroval celý Werflův osud.Byl u všeho literárního dění zrovna jako všudepřítomný Max Brod.Jednadvacetiletá naděje rodinné firmy nezazářila v obchodě,ale vzru-

šila literární veřejnost sbírkou básní "Pochodeň".Přišla právě vhod do sou- kolí dějin,takže si ji všimla veřejnost a mladý poeta usedl na Parnas ně- mecké poesie.Domu se Werfel vrátil jen naotočku a za rok se rozloučil s přísným,praktickým tátou,s nimž chodíval na modlitby do Maizlovy syna- gogy natrvalo.Se slzami v očícha se loučil se svou českou chůvou Barborou, která jej v neděli vodívala do katolického kostela u sv.Jindřicha.Otec si ještě ověřil,kolik mu v lipské redakci,kam Franz zamířil,vyplatí mzdy a pak už jenom sbohem Praho navždy.Jenžen opravdu navždy?

     Pražská židovská komunita vydala světu Rilka,Kafku a zanedlouho ro-

zechvěle četla chvalozpěvy v novinách na třetího literárního genia Werfela. Za dva roky už doutnala válka a Werfel vydal sbírku "Jsme".Naštěstí válku prožil v Tiskovém středisku ve Vídni.Vídeň zahalovalo těžké ovzduší koruno- vaného dvora císaře.Werfel prožíval kulturní dýchánky u Almy Mahlerové, vdovy po hudebním skladateli,která byla rovněž milenkou malíře Kokoschky a manželkou slavného arch.Gropia z Bauhausu.Werfel se s ní nejen zapletl, ale nakonnec i oženil.

     Do Prahy přišly zprávy o jeho úspěchu se žhavě aktuálním dramatem

války "Kozí zpěv".Drama otevřelo hrůzu zvířeckosti v člověku.A potom se jako ozvěny svědomí světa vynořovala jeho dramata "Pavel mezi židy" a "Juaréz Maxmilian".A nejinak promluvil i první novelou "Ne vrah,zavraždě- ný je vinen",v níž mistrně vyslovil pocity ze své válečné epizody v Haliči.

     Werfel byl jakoby ideový obouživelník,jemuž byl vlastní svět judaismu

i katolictví už od dětství.Snad je tato jeho dvoukolejnost nejzřetelnější v jeho neslavnějším románu "Čtyřicet dnů",který byl přeložen do desítek jazyků světa.Ožila v něm strašlivě žádána a pociťována lidská křesťanská pospolitost.V den 75.výročí turecké genocidy o této knize prohlásil armen- ský diplomat ve Vídni ,že Werflova kniha je vedle Bible v Armenii nejčte- nější knihou.

     Na křídlech podobné ideje obletěl svět Werflův román "Píseň o Barna-

dettě",čili o zázraku v Lourdech.Byl tak chtivě žádána,že v roce 1942 uči- nila z Werfla boháče.Knize netleskali jenom někteří židé a prohlašovali Werfla spíše za katolíka.

     Werfel byl myšlenkově přečasto v rodné Praze,která mu v roce 1928

jako prvnímu Němci udělila státní cenu.V novele "Ne vrah.." mistrovsky vykreslil známé místo pražského oddechu i dějin - Štvanici.V novele "Das Trauerhaus" (Dům smutku) pootevřel zádveří známého pražského nevěstince Gogo a připodobnil jej k zpuchřelosti Rakouska."Barbara oder die Frommig- keit" je jakousí vzpomínkou na předobrou chůvu a "Sjezd abiturientů" je hlubokou sondou až ke školním pražským letům.

     Když Hitler okupoval Československo,byl už Werfel na jihu Francie.

V poslední chvíli vyplul za oceán do USA.Tehdy se vyznal ze své lásky k Čechám: "Soucítím s Čechami víc než bych to tušil".V Americe zasvitla jeho literární hvězda ještě jasněji,nejproslulejší režiséři mu nabízeli uvedení dramat,např."Cesta zaslíbení",jež mu vyneslo dostetečné finan- ční zajištění,všelijaké pocty a doktoráty.

     V laskavé jistotě a v poklidu začal pracovat na rozsáhlém románu

"Hvězda nenarozených",který vyšel až po jeho smrti a byl považován za první seriozní prózu science-fiction.Při práci na antologii své poesie jej stih- la čtvrtá mrtvice.

     Ve své tvorbě nenapodobitelně obnažil autenticitu vlastního i ci-

zího prožitku a často proměňoval styl,soudí teoretici.Nakupilo se dost pro- tichůdných soudů o jeho díle,které však Werfla nesundaly z piedestalu vel- kých.


PD,b.r. Opletalova 985/41