Giordano Bruno

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

asi 1548 Nola u Neapole

17.2.1600 Řím

Upálen katolickou církví v Římě

PD,1996

Planetarium,Petřín


Astronom,filosof,myslitel renesance.Tvrdil,že Země není jedinou planetou,že existuje bezpočet sluncí a světů ve vesmírných dálkách.Boha ztotožňoval s vesmírem a přírodou. Z díla:"O příčině, principu a jednotě","Dialogy" (výběr v češtině).


"Vynášíte svůj rozsudek nade mnou s větším strachem, než s jakým mu naslouchám". G.Bruno před upálením


Dne 17.února 1600 po šesti letech věznění,výslechů a polemik dala papežská kurie upálit na Campo de Fiori v Římě astronomického genia Gior- dana Bruna.V té době Rudolf II.,u jehož dvora před deseti roky Bruno pobý- val,přijal císař hvězdáře Keplera.V Brunově povaze a vědecké pravdě bylo cosi vulkanické lávy Vesuvu,který nahlížel do jeho rodné obce.

V desíti letech jej otec,bývalý poddůstojník,svěřil augustiánům v Neapoli a Bruna u nich získal u nich základy logiky a dialektiky.Od ro- ku 1563 ,to mu bylo patnáct roků,už listoval v knihách obrovské knihovny dominikánského kláštera ve spisech Tomáše Aquinského,Aristotela,Platona, kteří jej učili svobodě myšlení.Proto tolik zbožňoval sílu lidského rozu- mu a zavrhoval bezduché "panbičkářství".

Po studiích v roce 1572 jej poslali jako duchovního na venkov a pak se nakrátko vrátil do Neapole.Bylo mu tehdy čtyřiadvacet a do Říma už přišlo udání španělské inkvizice,že tento mladík má podezřelé názory, a to asi z toho svého přílišného hloubání v knihovnách.Bruno už tušil,co bude následovat,a proto raději uprchl do ciziny a dvacet roků se toulal jako Ahasvér-filosof po Evropě.

Byl v Benátkách,Janově a Padové a po čtyřech letech se vydal k seve- ru do Ženevy.Bylo to město kalvinů,kteří zrovna nevynikali snášenlivostí a podezírali kdekoho jako Řím.Vyžadovali na každém,aby přijal kalvinskou


víru.Bruno si tu našel místo v tiskárně a snažil se důkladně prostudovat kalvinské učení.Činil to posvém - kladl si otázky a posvém na ně odpoví- dal dalšími otázkami "proč"? Dogma nepřemýšlí,ale přikazuje v dané věřit. Protože Bruno předvídal,že jeho otázky mohou vyvolat nevraživost kalvinů, raději z města odešel a přes Lyon se vydal k jihu Francie do Toulouse. Kupodivu jej tu přijali jako myslitele,jehož pověst ho předstihla.Uvítali ho se všemi poctami.Učil na univerzitě a po dvou letech mu udělili hod- nost profesora.Konečně byl mezi lidmi nepředpojatými danou a předepsanou vírou.Zdejším lidem nevadila jeho zásada,že bezzubé formule mic neříkají. Přednášel tak,že nevnucoval své mínění,vyslovil jenom myšlenku a pak žáky vedl argumentací,proč ne tak,ale onak,aby své přiměl posluchače polemizovat a přemýšlet.Po dvou letech ho však z města vyhnala válka.

Odjel do Paříže,kde jo slavnostně uvítali,protože se už vědělo o je- ho důmyslném volnomyšlenkářství.Přednášel ma Sorboně,ba přijal ho k audi- enci i král.Universita mu nabídla samostatnou katedru.Od katolíků se však ozvalo varování,že Bruno byl z katolické církve exkomunikován,čili vylou- čen a okamžitě běželi za králem a žádali ho,aby Bruna z Paříže vyhostil.

Bruno se vydal do Anglie,kde mu imponovaly shakesperovské monology i jeho poťouchlá a důvtipná slovíčka.Přijala hod dokonce královna Alžběta a to s velkým porozuměním.Netajila se obdivem k Brunově geniální hlavě a k jeho samorostlým myšlenkám.Bruno měl v Londýně svého přímluvce ve fran- couzském vyslanci,který mu nabídl přístřeší ve své rezidenci,takže měl ko- nečně trochu klidu a pohody i ke psaní.

Bruna psal téměř všechny svoje spisy v dialogu.Takový byl způsob jeho myšlení: faktum proti faktu,zkoumání jejich vztahu a z toho pak vy- šlo rezumé,výsledek,který je se stal počátkem dalšího přemýšlení.Všechno muselo mít své průkazné důkazy.V Anglii napsal známý spis "Dialogy" a v roce 1593 už přednášel na Oxfordu a vysvětloval studentům východiska názorů Koperníka,který zemřel pět roků před jeho narozením,a komfrontoval jeho i své názory.

Bruno kriticky rozebral geocentrickou soustavu Ptolemaja a spisem "O pohybu nebeských těles" obrátil Ptolemajovu soustavu vpodstatě v opak. Bruno tvrdil,že ani slunce není středem vesmíru,že je hvězdou v obrovském prostoru,který byl nazván sluneční soustavou.A vesmír považoval za prostor nekonečného počtu hvězd.

Po deseti letech se teologové ptali Galilea,a kdeže je vlastně Bůh? A on odpověděl:"Nikde nebo v nás".Člověk může poznávat i nejvyšší zákony podle nichž si může utvářet vlastní život.To však byla myšlenka na hony vzdálená od náboženské víry a proto ji nepřijal ani Oxford.Bruno musel odejít zpátky do Paříže,kde svým výkladem Aristotela popudil celou Sorbonu. Neúprosný vykladač pravdy se znelíbil i v Marburgu,jenom ve Wittemberku našel porozumění u luteránů,ale kalvinisté proti němu bouřili.

V roce 1588 přijel Bruno do Prahy,kde vládl vědychtivý a uměnímilov- ný císař Rudolf II. Bruno si chtěl císaře získat a už pro ten klid,který mu Praha nabídla,císaři napsal dvě díla: o kombinatorice (uspořádání prvků podle pravidel do skupin a jejich výpočet),druhé dílo se tykalo oblasti filosofie.

Za několik měsíců odešel Bruno do německého Helmstedtu,ale tu jej dali do klatby ještě luteráni,proto se rychle vxydal do Frankfurtu.Už byl


z věčného cestování a unikání před různými pravověrnými unaven,toužil po domově.Byl plný nadějí,že se domů podívá. V roce 1591 se vrátil do Itá- lie a doufal,že se může pod ochrannými křídly mocného patricia Moceniga cítit v bezpečí.Benátky byly v podstatě liberální zemí.Jenže Moceniga spočítal všechna pro a proti,a protože by mu zřejmě Řím nedal pokoj, podle zásady bližší košile než kabát vydal Bruna papežské inkvizici.

Koncem května 1592 začal v Římě s Brunem soudní proces.Jenom Brunovo jméno přivádělo papeže Klimenta VI. k zuřivosti.Arcikacíř Bruno byl v ža- láři a po šest roků ti nejvzdělanější shrnovali proti němu důkazy,aby s nim zavedli soudní proces.Důkazy připravoval jeden z nejschopnějších protireformátorů Roberto Belarminius.Ten Brunovi předložil 8 bodů "hříchů", které Bruno jeden po druhém vyvracel.Nakonec s nim přestali polemizovat a dne 4.února 1599 mu oznámili,že je kacíř: Odvolej!,řekli naposle,ale Bruno jim odpověděl,že nemá co odvolávat.

Dne 8.února 1600 vyhlásili nad Brunem rozsudek: Je kacíř,jeho knihy budou zakázány.Potom Bruna zbavili kněžského svěcení a z milosrdenství, aby neprolili krev,odsoudili jednoho z největších hvězdářů k upálení. Bylo mu 52 roků.