Hana Kvapilová

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

29.11.1860 Praha

8.4.1907 Praha

Urna s popelem uložena v podstavci sochy


Sedící socha na podstavci,J.Štursa 1913

Kinského sady,u Národopisného muzea


Česká herečka.V Národním divadle od roku 1888.Mistrně prožívala své role v jejich přirozené povaze.Hrála Ibsenovu Noru,Shakespearovu Ofelii,Čechovovu Mášu,ale také postavy autorů současných, z nichž některé Jirásek,Šimáček,F.X.Svoboda a Zeyer psali přímo pro ni.Hrávala s Vojanem,Mošnou,Slavinskou.


           "Tu bílou dámu,z jejichž rtů
           šly drsné verše z Beskydů,
           jak vůni horských od lesů
           si do života ponesu".
                                        Petr Bezruč


Netušila,že básník,jehož jméno vylétlo na Parnas jak "hvězda první velikosti" stál onoho večera 26.dubna 1899 na jejim recitačním večeru v konviktu za prvním sloupem.Jenom tři básně mu Mrštík vytiskl v lednovém čísle Času a za dva měsíce je Hana recitovala mezi koryfeji české litera- tury na literárním večeru klubu mladých v Konviktu.Když za ztrnulého ti- cha sálu dojemně vyprávěla příhody "Maryčky Magdonové" nebo odrodilství "Bernarda Žor",sál ji přinutil třikrát opakovat.A nazítří ráno ji v Národ- ním portýr podal dopis,v němž neznámý básník vroucně vykřikl kromě jiného: "..a já byl hrdý dokrve,být recitován poprvé...".Hana se až po letech s bás- níkem setkala.

Jen ona uměla znásobit vroucnost,neznala pathos,promlouvala,jak ži- vot šel,jaký byl.V tom bylo umění Kvapilové velkým a nenapodobitelným.Hrá- la divadlo odmala a podle vzpomínek současníků pozoruhodně.Sand to byl dar po otci,který se živil restaurováním obrazů,soch,ale uměl rovněž hrát na klavír,zpíval a hrál amatersky divadlo.

Bydleli ve Spálené ulici v domě,kde na schodech potkávala malířskou trojici Mánesů.Otcův obchod však zkrachoval a museli mezi chudinu na Oujezd do ulice "Na mlejnku" č.12 .Malá Strana měla ochotnickou scénu v Besedě pod sv.Mikulášem a vedl ji zlatník Innemann.Zkoušeli u papírníka Švába v dílně a Hana jako dítě lecos obkoukala.

Pak hrávala v Besedě až do čtyřiadvaceti roků,kdy ji svěřili 16.listo- padu 1884 roli Katynky v Šamberkově hře "Blázinec v prvním patře." Když odcházela s jeviště,jež bylo opravdu v prvním patře,vypukl blázinec doo- pravdy,protože Hana dojala,rozesmála,prostě roztleskala publikum,jak to ještě Beseda neslyšela.Šváb ji nadšeně blahopřál a doporučil ji Pavlu Švandovi,aby to s ní zkusil ve své smíchovské aréně.

Po půldruhém roce 7.února 1886 se Hana s malostranskými ochotníky rozloučila v Schillerově hře "Úklady a láska".A ještě téhož roku 6.srpna měla svou benefici u Švandy v roli Denisy stejnojmenné Dumasovy komedie. Učarovala publiku i Švandově choti herečce Národního divadla Elišce Peš- kové.Seznámila se u Švandy s hercem Vojanem,s nimž několikrát hrála a tím započala jejich společná herecká dráha.Udivovala nejenom na Smíchově,ale i v Brně a na zájezdech padesátičlenného souboru po Čechách a Moravě.Hvězda dvojice Kubešová-Vojan prudce stoupla k hereckému nebi,takže už po dvou letech nabídlo obvěma angažma Národní divadlo.

Hana měla pochvalné reference od kritika ze čtyřměsíčního pobytu v Brně,kde o ní napsal,že "...slečna Kubešová je výkonnou divadelní uměl- kyní teprve od několika měsíců,ale sotva byste tomu věřili,kdybyste pozo- rovali lahodu a spanilou urovnanost jejich výkonů".A V.Mrštík napsal o ní mnohem později ještě výmluvněji,že publikum vždy "...uchránila něčeho, čeho se každý nadějemi přesycený člověk bojí - zklamání".

Švandova "laboratoř" hereckých talentů byla líhní talentů pro Národ- ní i Vinohradské divadlo.Hana učinila rekordní divadelní skok,protože po dvou letech u Švandy ji vzali rovnou do Národního divadla.Hostovala v něm už 20.dubna 1888 v rolí Elišky ve Vrchlického "Noci na Karlštejně" a přijali ji 1.června 1888.Vyhoupla se mezi herecké legendy O.Sklenářo- vou-Malou,Marušku Bittnerovou,Benoniovou,Slavínskou,Mošnu a další mistry divadla.Jenže v nových místech bývají role vyseděny časem a slávou a Hanu čekaly jen epizodní role.

Uměla i v těch drobných rolích rozehrát i nejdrobnější záchvěv lid- ského srdce,takže okouzlila nejen publikum,ale i mnohé autory,kteří psali role pro ni.F.X.Svoboda roli Boženy ve hře "Směry života",Zeyer postavu Levony ve hře "Sulamit" a Jirásek Annu v "Otci".Hana skvěle obstála v ná- ročné roli Ofelie Shakespearova Hamleta a její herectví kulminovalo v le- tech 1896-8 v moderní dramatický výraz,v němž se patos tklivě rozprostřel do citlivé tkáně lidské psychiky.Hanu začali obsazovat i do hlavních rolí původní dramatické tvorby.Kritik Jindřich Vodák napsal,že "..příval život- ní náruživosti jí zmítal,jak prudce hledala,kterak dost vyjádřit rozblou- znění do životní krásy a volnosti".

Ze zákulisí mezolidských vztahů v Národním divadle však tajně vyšleh- la závist a na Haninu hlavu vhodlili polopravdy i lži,jež měly vyhradit jejímu talentu místo o stupínek níže,aby nepřečuhovala.Její manžel Jaro- slav Kvapil,básník,dramatik a později režisér ji musel domluvit,aby neu- stupovala jen proto,že jiný chce do Národního divadla.

Zlom století vnesl do vývoje herectví,scénografie i režie prvky nové, realisticky nepatetické.Ve zlaté kapličce se muselo změnit vedení,jež by respektovalo příchod realismu.Kvapil se ujal dramarturgie a pak i režie. Hana v Národním divadle zůstala a spoluutvářela realistickou etapu.Z Ruska promluvily k herectví knihy Stanislavského a praxe moskevského divadla MCHAT.

V roce 1907 Hana vytvořila snad své největší role: Mášu v Čechovo- vých Třech sestrách a Blaženu v Shakespearově veselohře "Mnoho povyku pro nic".Dne 5.dubna 1907 svou roli v Šimáčkově hře "Poslední scéna" ne- dohrála.Scéna byla pro ni opravdu poslední.Podlehla cukrovkovému komatu. Spisovatelka Růžena Svobodová objížděla Prahu a oznamovala její náhlý od- chod ze života.Haně bylo sedmačtyřicet roků.